Zda také snad oni nemají kapes, - střevíců a berel? -Ó hleďte, jaký byl Petr a jaká byla církev lásky postavená na skále jeho srdce a co byl její základ a jak jsou nyní veškeré nynější církve postaveny a co je jejich základem ? - Já myslím, že to musí i slepý chápat a také vidět, neřkuli teprve ten, jehož oči jsou přece již dosti otevřeny.Přijde čas, kdy se budou lidé k Bohu všude v duchu a v pravdě modlit a ne v Jeruzalémě a ne na hoře Garisimu! - Takto také čtete v písmu: - podle toho však je potom duch, pravda, pravé poznání, víra, důvěra a pravá láska k Bohu a k bližnímu v srdci každého jednotlivého člověka sama jediná pravá skála a Mnou Samým pak na ní živě postavenou církev, která jedině je sto peklu navždy vzdorovat; vše ostatní je však marnivé dílo lidí a nestojí zcela a naprosto za nic a nedává proti peklu ani té nejmenší ochrany, chybí-li přitom ona pravá skála a pravá a živá v každém jednotlivém člověku postavená církev.Proto je také marnivou otázka vnější - viditelná církev mezi mnohými nosí Mé jméno, je ta pravá?-
Odpověď na to nezní a na věky nemůže znít jinak, nežli: Naprosto žádná:- Jen církev v srdci, kterou jsem zřídil Já, je ta jedině pravá a před peklem na věky zajištěná: vše ostatní si vymyslil svět, ,patří tedy jemu a přede Mnou nestojí na věky za nic! -/ viz píseň pravá církev./
Jest tudíž hledat klíče k Mému Království jen v živé, jedině pravé církvi, nikdy však ne v nějaké církevní obci anebo u jejího představeného. - Co potom někdo z této své vlastní, Mnou v srdci zbudované živé církve o sobě rozváže anebo sváže na zemi svého přirozeného života a života svých bratří, to je také v nebi rozvázáno nebo svázáno,protože tato jedině pravá církev je již vlastní nebe samo: anebo ještě zřetelněji řečeno: Cokoli kdo vykoná v této a z této své mocné církve lásky, to bude také vykonáno v nebi na věky. Toto jsou tedy ty pravé klíče ke Království nebeskému. Abyste Mne jako svého svatého nejopravdovějšího Boha a Otce poznali, nade všecko milovali a své bratry a sestry jako samy sebe.
Je-li tomu u vás tak, pak jste úplně vybudovali tu pravou církev Petrovu a pravé klíče ke Království nebeskému, vše ostatní je však nula! Toto tedy dobře pochopte a žijte podle toho!
Amen Amen Amen.

Každý

kdož Mne poznává a miluje jako Petr, je ta pravá skála, na níž mohu postavit a také ve vší vážnosti stavím a skutečně postavím Svou pravou církev, pravou lásku a moudrost ze Mne. - Jak může však být potom skalou nějaké velká nebo malá obec pod nějakou vrchní hlavou, kde myslí a věří každý, co chce: kde jeden mručí rtoma nesrozumitelná slova a toto mručení prodává za užitečnou modlitbu, druhý tomu klne, posmívá se a směje, třetí vystupuje jako soudce a vše do nejhlubšího základu pekla proklíná?! - Může takováto obec anebo její představený být skálou, na níž je postavena Má církev, kterou brány pekelné nepřemohou?! - Já jsem pravil: Podle lásky, budete-li se vespolek milovat, jako Já miluji vás, se pozná, že jste opravdu Moji učedníci! - Lásku jsem tedy dal jako jediné znamení, podle něhož se může poznat, zda je někdo ta pravá skála, na níž je má církev postavena: - jak má však být potom soudní stolice nyní tak rozmnožená mezi domnělými bratry znamením peklem nepřemožené skály Petrovy a Mé na ní postavené církve?! - Ó, ty strašně slepá hlouposti lidí této doby, která se považuješ být peklem nepřemožena a zatím jsi svým jednáním už dávno uprostřed něho! - Kdybych byl chtěl založit viditelnou církev, byl bych všem apoštolům a učedníkům řekl: Vy všichni jste Petrové: leč toto jsem až příliš hmatatelně řekl jedině Petrovi, protože on byl a prvý Mne poznal podle Mé Božské vrozenosti! - On tedy byl také první, kterému jsem v jeho víře a důvěře dal klíče ke Království Lásky k Bohu v srdci lidí a z ní teprve pravá láska k bližnímu, ke kteréžto lásce však nikdo nemůže dospět bez předchozího poznání Boha, ježto přece zajisté každý musí napřed Boha znát, nežli Ho může milovat.- Tato láska k Bohu a k bližnímu je tedy pravé království Boží, ta jedině pravá, živá církev, která je postavena na skále pravého poznání a z něho odvozené pevné a neochvějné víry a důvěry, které ovšem žádné peklo již nemůže zničit; avšak vnější společenské obřadní dílo nádhery a okázalosti domněle nepřemožitelné církve Kristovy, na nějaké zlaté a stříbrné skále Petrově není právě tak církví a skalou Petrovou, jako není peklo nebem, nebo lejno vepře diamantem. - Či řekl jsem snad někdy : Podle zlata, stříbra, drahokamů, drahocenných mešních rouch podle velké světské moci a největší pozemské vážnosti, podle přenádherných církevních budov, zvonů, varhan, podle latinské řeči a podobně se pozná, že jste moji učedníci? Vpravdě, vpravdě, něco takového jsem nikdy neoznačil a nepředpověděl jako znamení Mé pravé církve skrze Jana ovšem ve Zjevení, kde je řeč o velké „nevěstce“.Tato však přece není skalou Petrovou?! Šimon Juda, jenž byl pravým Petrem, řekl jednomu jehož uzdravil Mým pravým Duchem v něm: Zlata a stříbra nemám, ale co mám, to ti dám! - Zda by mohli také nyní s dobrým svědomím toto o sobě říci, aniž by se před celým světem neučinili směšnými, samozvaný a domnělý nástupce Petrův v Římě, biskupové v Anglii, mnozí superintendanti v Německu a mocný patriarchismus všech Řeků a Rusů??

Petr

Ty jsi Petr (Skála), na této skále postavím církev Svou a brány pekelné ji nepřemohou! – Tobě dám klíče od království nebeského: cokoli rozvážeš na Zemi bude rozvázáno i na nebi a cokoli svážeš na Zemi,bude svázáno i na nebi !“
Co se týče těchto textů Písma, panuje dosud ještě ve všech křesťanských obcích na Zemi ten největší omyl a blud: neboť všechny bez výjimky se považují více méně za církevní skálu Petrovu a domnívají se,že mají skutečné klíče ke Království Božímu a že mohou podle libosti je otevírat nebo zavírat těm, kteří chtějí do něho přijít, to jest, že místo v porozumění, které v nich má být skrze ducha Božího mohou slovo evangelia podle libovůle podávat, komolit, zadržovat, za to dávat libovolná přikázání a poté věčné tresty ukládat a svými přikázáními svádět lidi k nejvýš mnohým hříchům, tyto hříchy pak podle libovůle odpouštět nebo zadržovat a za určitá pokání dokonce plnomocné nebo neplnomocné odpustky za všechny hříchy udělovat, nebo je také zadržovat! - - Kdyby tu měl někdo jen atom čistého rozumu, musel by v důsledku Mého Božství poznávat, že Já, kterýž jsem při každé příležitosti hlásal pouze jen zákon všeobecné bratrské lásky, nemohl jsem dát apoštolu Petrovi, jakož i všem ostatním apoštolům takovou plnou moc a takové určení, které se má přece k lásce k bližnímu zřejmě přímo tak, jako peklo k nebi! - Kdo dává zákony, ten dává také soud: je soud láska ?- Proto jsem také vzal na kříži všechen soud na
Sebe , aby lidem zůstala jedině láska: je však tato láska myslitelná tam, kde mezi dospělými bratry je zřízena miliarda soudních stolic a kamkoli kdo pohlédne, nespatřuje nic jiného nežli zákony a zákony?! - Je Petr ta skála, na níž má být postavena Má církev, která nemá být nic jiného nežli pouhá láska a opět láska?.

8.) Otázka: Nepraví často pohled více nežli slovo a nespočívá často v pohledu více moci, nežli ve slově?
Odpověď: Ó ano, mluví-li pohledem duch! Měl by ses však takto tázat:Spočívá v duchovním slově více moci nežli ve slově jazyka. Pak bys byl své otázce ihned porozuměl pravý důvod.

9.) Otázka: Ó Pane! Jak je rozumět místu ve Zjevení Janově kapitola 19. verš 17. a 18.: „Pojďte, shromážděte se k velké hostině Boží, abyste jedli těla králů a těla vojevůdců a těla silných a těla ořů i jejich jezdců a Těla všech svobodných i otroků?“
Odpověď: Ó Můj milý příteli ! Tomu nerozumíš ?! - Hle, hleď! Tu velkou hostinu máš už před sebou a ty se můžeš nicméně na to ptát jako někdo, kdo hledá něco, zatím co to drží v ruce?! Má láska, toto svaté město, je přece ta velká hostina, jež časem stráví všechno světské. Hle, to je ta velká hostina Boží, k níž jste právě zváni! Hle, takový je smysl nebem zde zvěstovaný. Ó příteli, přijď, přijď cele k hostině !

10.) Otázka: Mohu za někoho kdo je ve Francii, působit tak, aby se zdržel určitého jednání, anebo aby byl k nějakému jednání povzbuzen?
Odpověď:Já ti pravím, láskou a z ní vzcházející živou ve Mně, nejen na někoho ve Francii, nýbrž na někoho ještě mnohem vzdálenějšího a kdyby byl i na Siriu anebo nekonečně dále, neboť se Mnou můžeš vše, beze Mne však nic ! To ti nebude jistě cizí . Proto miluj a věř, tak vždy zvítězíš! AMEN.

4.) Otázka: Co znamená radostný vířivý let vlaštovek kolem Siebenglockenturnu(Věže sedmi zvonů), který jsem předevčírem viděl na výšině Schlossenbergu ?
Odpověď: Příliš hloupí lidi světští; kteří též spíše těkají kolem blýskajícího se kovu, nežli kolem,živých stromů života a nemohou se oddělit od toho, co je zcela mrtvé a přináší věčnou smrt, jako je nezřídka také těmto zvířátkům taková elektromagnetickým fluidem přeplněná pozlacená báň. Hle, to znamená tvůj viděný obraz !

5.) Otázka: Lze věřit somnambule, že někteří lidé mají vypařování / atmosféru / zoubkované a jiní kulovité a že prví jsou smýšlení více duchovního a druzí více světského ?
Odpověď: Somnambuly nevidí vždy správně: co se však týče tohoto udání, je sice dosti správné co do jevu, ne však také tak svým významem jevem se ukazují jen magnetické, anebo spíše duševní polarity, nikoli však buď více duchovní anebo světském vlastnosti ducha anebo vlastního života vůle lásky; proto mohou být koule právě tak dobře nebeské jako zoubky, záleží to vše jen na lásce./Hle to je správné.
6.) Otázka : Je správné tvrzení jisté somnambuly, že každému člověku při jeho zrození se dává určité číslo? Tak bychom měli například C a já číslo 5.
Odpověď :Chceš-li tomu věřit, pak je tomu tak, jak tomu věříš, ostatně se však nikdo nepočítá, leč podle velikosti a síly své lásky: láska však je vždy číslo jedna - se Mnou ! vše ostatní však závisí na pouhé víře; to je čisté, dobré a pravdivé.

7.) Otázka: Je považovat smrt vévody Orleánského za událost tak velké důležitosti ?
Odpověď: Pro svět ovšem, ale v nebesích se považuje i sám zánik nějaké Sluneční oblasti za nepatrný. V čase se však musí dít všeliká znamení, tak budiž také to znamením, že Já nejsem nikterak přítelem konstituční dynastie. Neboť chce-li jeden vůz řídit několik kteří jsou různé vůle, kam se dostane celý povoz? Hle, proto pro tento národ také taková znamení. Tak je třeba tomu rozumět.

2.) Otázka: Je manželský svazek na věky nerozlučitelný ?
Odpověď: Ovšem, byl-li uzavřen z opravdové čisté lásky jak hlavně vzhledem ke mně, tak potom také vzhledem ke vzájemné hodnotě člověka,anebo se aspoň dostatečně takto dokonale projevil; není-li však tomu tak, pak to,co se nazývá sňatkem, nemá pro sebe žádného jména a zcela žádné ceny, ale zato často tím silnější a větší pro peklo.
Rozuměj tomu každý !

3.) Otázka : Pravím-li: Já vcházím do sebe, budu se zpytovat, vchází tu duch do duše, anebo duše do ducha? Zpytuje tu duše ducha anebo duch duši ? Neboť nemůže vejít duše do duše a duch do ducha. Kdo je tedy to „já“ a kdo „sebe“?
Odpověď: Já ti však pravím, že zde není to, ani ono: neboť vcházením do sebe se rozumí jen to, že tu duch anebo láska stáhne svou svobodnou vůli a zaměří ji jedině na to, co je vůlí Mou; propustí-li však láska všechny uzdy vůli, pak se stává vůle brzy silnější než láska ke mně a táhne pak tuto lásku navenek, oslabuje ji a tedy také samu sebe, jakožto Mou sílu v ní, mající působit navenek v ní.
Vcházení do sebe značí tedy: Záření vůle stáhnout do sebe; a zpytovat se znamená:Láskou ke Mně prohlédat paprsky vůle, zda jsou všechny zaměřeny ke Mně; Hle, tak je tomu !

DÛLEŽITÁ VYSVĚTLENÍ NA DESET OTÁZEK.

1) Otázku: Ó Pane! Nemohu pochopit, že v Mojžíšově zákoně byl na tak mnohé činy ustanoven trest smrti a že tak mnohé národní kmeny byly i s veškerým majetkem Izraelity v Tvém jménu nešetrně vyhubeny, zatím co Ty Sám jako Ježíš jsi pravil: Nesuďte, abyste nebyli souzeni a nezatracujte, abyste nebyli zatraceni! Atd.
Odpověď: Hle, za Mojžíše a po Mojžíšovi trval Starý zákon /smlouva,spolek/ až do Mého příchodu; v tomto Starém zákoně byla k ospravedlnění stanovena jedině víra, protože stará láska začala od dob Noema stále víc a více přecházet v pouhou moudrost a tak zněl také Mojžíšùv zákon jen na víru - láska se však stala vnitřní, skrytou, jaksi nevìdomou podmínkou jedině skrze přímou poslušnost, neboť ježto se moudrost oddělila od lásky , nemohla být vždy přísně souzena, aby nemohla vystoupit z okruhu věčného řádu a tak bylo údobí od Mojžíše až po Krista tvrdým údobím předobrazně vychovávajícího soudu, proto jsem musel také nakonec Já vzít na sebe soud a tíhu všech jeho ustanovení a zahladit soud a místo studené víry zavést opět starou lásku. Hle, to jeden důvod. Druhý, ještě hlubší důvod nad důvod prvý je však to, že tehdy kníže smrti a lži nebyl ještě souzen,nýbrž byl ještě úplně svoboden!
Proč, to lze snadno uhodnout, neboť on se tehdy chtěl sám moudrostí jediné víry a soudem zdokonalovat- ale tento jeho směr přešel do všelikého modlářství a tak se muselo z Mé strany proti jeho soudu opět touž měrou postupovat.
Hle, proto to vypadalo tehdy tak krutě. Jelikož jsem však sestoupil na Zemi, byl tento kníže souzen a stará láska stala se opět jediným zákonem. Děje-li se také nyní zlo, děje se to z vlastní zlé vůle lidí démonickým našeptáváním, ale v Mém zákoně není k tomu již důvodu.
Hle, toto onen důvod.

otazky

a) Ó Pane! Před 30 roky jsem viděl v ústavu K. ulehnuv ve své ložnici do postele, obrovského muže na koni, z čehož se ocitl v úzkosti. Byl tento zjev klam, nebo to byl nějaký skutečný duchovní zjev?
Odpověď: Můžeš o tom pochybovat? Já se tě však táži: Co je rozumnější a moudřejší, předpokládat, že se pod zjevem tvého viděného rytíře na koni jaksi zjevuje úplné nic, anebo že je pod touto formou něco je jejím pravým obsažným základem ?
Mluvíš o klamu! Co však je to klam? Považuješ-li dvě za pět, anebo černé za bílé, anebo strom za věž, Měsíc za Slunce, Planetu za stálici anebo ženu za muže; hleď toto je klam, jenž má svůj původ ve slabosti smyslů a je tudíž jen nepoznáním spatřené věci, nemůže to však být nazírání na nic pod nějakou formou, což je zajisté ten největší nesmysl, jaký si jen člověk může představit!
Proto zůstaň při tom, co jsi viděl a považ, že ani věci snové nejsou zcela tak prázdné nic, nýbrž řádně něco. Pochop to!

b) Jest znovuoživování a opětovné rozšíření řádu Jesuitů lidstvu prospěšné anebo ne?
Odpověď: Ovšem pro lidstvo jesuitů samých, ale pro ostatní lidstvo to bude mít s prospěšnými
lichvářskými precebty velmi písčitý základ.
Ostatně není zrovna příliš chvalitebné přijímat šmahem černě oděné posly nebeské, ačkoliv také u Mne kabát nedělá právě muže, nýbrž jen kterého ducha je dítětem? Rozumíš tomu? Ó ano, ty tomu velmi dobře rozumíš!
c) Každý, kdo zavolá jméno Páně, bude blaženým- / Řím 10.13./
Odpověď: O tom můžeš být zcela ujištěn přes veškeré odsuzující rozsudky a přes zpovědní zrcadlo římských mnichů; věru kdo mne volá ve svém srdci, ten ztracen nebude, i kdyby ho nejen stoupenci Říma, nýbrž i všechny ostatní sekty zároveň pro všechny věčnosti co nejtrpčeji proklely, neboť světská žárlivost sekt nebyla ještě nikdy rozsudkem věčné lásky v Bohu !
Pochop to, má milá dcero, dobře ! Amen.
  

Byla-li bázeň Židů jaksi vzájemná, kdy se velký bál před malým a také naopak, je však nyní rozdíl v tom, že malý se bojí vždy velkého. Avšak to potrvá už jen krátkou dobu a pak bude strach velmi mocně obrácen. Když to nastane, pak bude každý u Mé Říše co nejlépe chápat, jaký je to muž, tento Eliáš, jenž má přijít; pak bude také děvče, které nyní těžko chápe věci pozemské, a velkou lehkostí chápe věci nebeské, i když jí nebudou vysvětlovány nějakým sobeckým a velmi zištným sborem školních sester podle kapucínského způsobu. Neboť to vše učiní Můj Duch u malých a slabých ale proto zůstane “svět“přece vždy velmi slepý a hloupý, neboť on nepozná pravého Eliáše, jako ho ještě nikdy nepoznal. Vy však máte poznat Eliáše a také jste ho již poznali, neboť je již dávno u vás. Jako přijímáte jeho, tak přijměte také Mne,ale dobře rozumějte - hlavně duchovně.

Marek.9.10.:“ I otázali se ho řkouce: Pročpak říkají farizeové a zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš ,?
Jan 7.13.: “ Žádný však o něm nemluvil zjevně z bázně před Židy.“
Jan 3.12.: “ Mluvím-li k vám o pozemských věcech a nevěříte, kterak uvěříte, budu-li k vám mluvit o věcech nebeských.?“
Hle, to je ta pravá forma, jak se obyčejně táže svět, při všech zaslíbeních z nebes, zda jsou šířena divy, jež si představuje svět ve své velké pošetilosti. svět propadlý do vší slepoty utvrzuje se proto vždy více ve své pošetilosti a maluje si zaslíbené zjevy nakonec hmotným způsobem, jaký by nemohl nikdy naprosto vzejít v mysli anděla; dostaví-li se však potom předeslaná znamení jistě ve zcela jiné podobě, nežli si je vymaloval hloupý svět, tu se dotazuje právě tak i Eliáš bývá jako u Židů, vždy postrádán, tak je tomu nyní i se zaslíbením o mé tisícileté Říši! (Milenium): je očekávána hmotně v Mé osobní přítomnosti.
Hle tato Říše je již dávno zde v duchu a v srdci dobrých lidí, ale protože se hmotný Eliáš, anebo pro zalíbení předpojatá hloupost neobjevuje tak, jak si ji totiž vymaloval ve své slepotě svět; daří se nyní Mně a Mé Říši přesně tak, jako Se Mi dařilo před devatenácti sty léty.
Ne jednomu, nýbrž tisíci Eliášům připravujícím lid na Zemi na Můj příchod jako Otce jsem dal od té doby vystoupit, ale nedaří se jim krátce a o mnoho lépe, nežli se dařilo Janovi na poušti.
Tobě však, Můj mladý tazateli, ať to poslouží k pravému zkoušení slova: Chceš-li nalézt Mou říši, hledej Eliáše, který má přijít, v sobě, jímž je tu správné chování podle Mého slova, pak již přijde Má Říše ve vší své síle a vznešenosti uvnitř tebe samého.
Já jsem však takto na této předepsané správné cestě zajisté již u mnohých kteří se již všichni nachází v mé Říši, ale tito mnozí se podobají oněm dobrým Židům, kteří se neodvažovali mluvit o Mně z bázně před zlými vysoce postavenými světskými Židy.

Dal-li se však člověk vychovávat až na konec jeho světa a setrvává tedy až na konec, pak vstupuje Pán do něho, což je úplné vykoupení, křest ducha ohněm,anebo dokonalé znovuzrození, čímž je člověk zcela naplněn Mým svatým Duchem ve vší lásce, síle, moci a nezdolnosti, proto se pak také úplně sjednocuje se Mnou; jaká pokušení by pak byla ještě myslitelná tam, kde přece již není právě tak myslitelná nižádná slabost, která může v člověku vládnout a to z toho jednoduchého důvodu, že takový znovuzrozený člověk a Já jsem úplně jedno a on pak může také s Mým Pavlem zvolat: Nyní nežiji já, nýbrž Kristus žije ve mně! Kristus je pak onen Pán !
Hleďte toto je pravé vnitřní pochopení těchto textů; přemýšlejte o tom a přijměte to živě do svého srdce neboť věru nestačí, vědět toto vnějšně, jako je to u knížat Jutských, kteří také říkají:“Pane, Pane“, ale Pán Pán nebude nikdy konat svůj vjezd do jejich srdcí; nýbrž toto vše se musí živě číst a chápat srdcem a v srdci; teprve potom přijde Pán a konečně Pán Pán do člověka jak bylo ukázáno v průběhu tohoto zjevení, a učiní ho ze Sebe veskrze živoucím.
Jednejte podle toho a okusíte také nadmíru určitě a jistě a to v nejkratší době křest ducha ohněm. Amen.

Mé milé dítky, v dnešní době je dokonce mimořádně mnoho takových knížat Jutských, jsou ještě do této chvíle v Mém litování, čímž se rozumí: Má trpělivost, dobrotivost, laskavost a slitování. V tom, co se tedy týče Mého slitování, se nestane, aby tu kdy byla Země tak osiřelá jako kdyby bylo vše zaplaveno Mým hněvem; neboť proto právě zde stojí Pán, Jenž tu mluví ze Svého slitování dvojnásobně, jednou aby oznámil, že Já jsem Pán v nekonečném smyslu nebe a Země a tedy celého nekonečného stvoření duchovně a tělesně a podruhé však, že Já jsem Jeden a týž Pán v srdci každého jednotlivého člověka, jenž své srdce obrátil ke Mně; a tak ono dvojí slovo Pán znamená, jak Mou vnější, tak i Mou vnitřní přítomnost, jelikož vnější přítomnost se rovná věčné moudrosti a druhá vnitřní přítomnost se rovná věčné lásce Boží, která mluví v srdci a jedná v něm a vychovává je. Hleďte, tento druhý Pán to vlastně jest, Jenž mluvil a dosud vždy mluví a také právě nyní mluví ve Svém slitování: „Přes mnohá knížata Jutská v této době se nestane, abych zanechal jako sirotky ty, kdož Mne hledají, nýbrž budu rovněž u nich i u každého zůstávat až na konec světa, to jest až do doby, kdy svět u každého vezme úplný konec, kteroužto dobu počínajíc pak dospěje k dokonalému a věčně zůstávajícímu nazírání na Mne a k vlastnictví nepomíjejícího života,což je zde řečeno v třetím vámi zvoleném textu, který zní takto:
V té době shromáždím kulhavé a zapuzené do houfce a ty, které jsem soužil, to jest ve světaprosté době každého jednotlivého člověka budou všechny jeho ochablé síly probuzeny a spojeny v jedinou sílu lásky a věčného života v něm a zapuzené a rozptýlené žádosti budou dány na jednu hromadu, to jest pod jednu a tutéž střechu lásky- a konečně Mnou soužení- jsou různé zkoušky a pokušení, které vezmou zcela přirozeným způsobem na věky za své.
Neboť mluví-li a působí-li v někom Pán a učí ho a vychovává, ten je v jistém směru přece jen trpný člověk, protože se nevychovává sám, nýbrž je vychováván Mnou, což praví právě tolik, jako být poučen.

Ozeáš 5.10. „Knížata Judská jsou podobná těm, kteří posunují hranice, proto vyleji na ně jako vodu oheň Svůj.“
Amos 7.6.: „Tu litoval Pán také toho a Pán řekl:Ani to se nestane!“
Micheáš 4.6.:“ V téže době, praví Pán, shromáždím kulhavé a dám zapuzené do houfce a ty, které jsem soužil.“
O těchto přítomných zvolených textech, které se sešly jakoby náhodou, dal nám Pán skrze Svého sluhu toto vysvětlení:
Abyste mohli zcela dokonale porozumět těmto textům, které mají skutečně již opět tu největší důležitost, musíte napřed vědět, co se tu rozumí knížaty judskými: a pak, co se tu opět rozumí výrazem posunovat hranice.
Knížaty se tu nerozumí jaksi královští potomci, nýbrž lidé, kteří užívají Mého slova buď způsobem prorockým vnitřně živě, anebo způsobem kněžským vnějšně podle litery.
Nuže hleďte, Mé milé dítky,jestliže pak tací, jacíkoli vlastníci Mého slova nakládají s ním podle svobodné vůle v té či oné věci právě s tímto Mým velkým pokladem proti Mému božskému úmyslu samolibě,podle svého dobrozdání, jestliže první přiměšují k Mému slovu své vlastní slovo a druzí převrací smysl slova, jež ti je napsáno,,panovačně a zištně v ono přirozené a světské, pak pošinují hranice, to jest hranice Mého věčného řádu,proto také vyleji na ně svůj hněv jako vodu, neodeberou-li se zpět do určitých hranic božského řádu.
Co však je tento Můj hněv, který na taková zpronevěřilá knížata Jutská neboli na ty, kteří zištně nakládají s Mým slovem, vždy jistě jako velký kalný vodní příval vylévám ? Hleďte, je to vždy jistě se dostavující úplná slepota jejich srdcí: proto jsou tu pak jako šílení, slepí a hluší a svými zatvrzelými srdci nic nepociťují, se zdánlivě otevřenýma očima nic nevidí a ušima nic neslyší a nechápou ,co je tu ducha lásky a všeho života z ní.
I když také vnějšími tělesnými smysly čtou Mé psané slovo, přece z něho naprosto nic nechápou, protože jsou v Mém hněvu.

Stav na lodi

a to před tváří Mne Samého se podobá anebo spíše je stavem úplné zkroušenosti před mou nekonečnou božskou svatostí. Ačkoliv tento stav je pro konečné získání nejsvobodnějšího věčného života nevyhnutelně nutný, jest to však přesto přece ovšem nejposlednějším, vše světské čistě umrtvujícím pádem do hlubiny vlastní nicoty, jímž člověk vše světské v sobě umrtvuje: to jest všechny myšlenky, všechny žádosti a krátce až do posledního haléře vše, co na něm ve světě nějak ulpělo: v tomto stavu jeví se pak jako úplně mrtvý: co však ho učiní opět živým? Hleďte to, co zde praví třetí místo: Pavel, který je tu učitelem Lásky a značí tolik jako Má k životu probouzející láska sama sestupuje k němu, položí se naň, vřele ho obejme a řekne přitom ostatním bázlivým, kteří ještě neučinili tento poslední pád: Buďte klidní a nebojte se, jako duše, která je naplněna Mým duchem věčného života, je ještě úplně v něm a také budoucně na věky zůstane v lůně Mé nekonečné otcovské lásky.
A hleďte, že je tomu tak a že tento druhý a poslední stav je nutný, můžete přece zřejmě poznat z toho, že vstupuje-li někdo na loď u jednoho břehu, jistě se chce dostat na protilehlý břeh k svému cíli. Tento poslední stav je však poslední břeh cíle, kterého má každý počestný křesťanský bratr dosáhnout jako tento apoštol, neboť kdo nedosáhne tohoto posledního břehu, ten také nebude jednou přijat do Mého lůna.
Nuže hleďte. Milé dcerušky, jak krásně a jistě řádně se k sobě hodí tato tři místa a to tak,že k dosažení věčného života musí zůstat na věky neoddělitelně pospolu: to se vám snad líbí, neníliž pravda? Nyní však pravím vám: Přizpůsobte také vy tato místa živě k svému životu, pak se teprve v přehojnosti dozvíte, jak nadmíru dobrý, láskyplný a milosrdný jsem Já, váš pravý svatý Otec! Mé požehnání s vámi! Amen.

Svět je tímto žalářem a do tohoto temného žaláře posílám také neustále osvobozující posly z nebe a tito poslové mají ještě až do této chvíle jeden a týž příkaz, aby ke všem vězňům volali: Opásejte se sebezapíráním a přivažte si na nohy opánky pokory a odějte se pak pláštěm nevinnosti a lásky a konečně: Následujte Mne zmužile a statečně na úzké cestě a úzkou branou z temného a smrtí naplněného žaláře světa! Ti, kdož jako onen apoštol ihned ve všem následují volání nebeského posla, budou také brzy přivedeni na břehu velkého moře slitování a milosti, kde uzří velké vlny tohoto moře bít o břeh, kde na ně čeká loď k převezení do věčného života: zmocní se jich ovšem sice ještě velký strach, uvidí-li jak se loď pro ně určená ještě kymácí na vlnách svatého nekonečného moře Mého slitování a milosti: a hučící vítr nad vlnami naplní neméně jejich srdce chvějící se bázní.
Když však potom posly vedeni vstoupí na loď a uzří Mne Samého přicházet k nim na loď a vítr se utiší a moře se opět uklidní: jak nesmírně úžasnou, že nalezli onen nejúplnější a nejblaženější věčný život právě tam kde ve veliké úzkosti a bázni očekávali zánik svého bytí.
Hleďte, tak bychom již našli přizpůsobena k sobě ona dvě místa, jako by byla již od věčnosti co nejúžeji navzájem spojena. Nyní se tedy také pokusme přizpůsobit úplně také třetí místo k oněm dvěma předchozím. Abyste však také tomu s prospěchem porozuměli musíte věnovat napřed ještě náležitou pozornost stavu lodi.

TŘI LIBOVOLNÉ TEXTY V SOUVISLOSTI VYSVĚTLENY.

Jako mnohdy malý větrný vír zdající se oku lidí jako náhodný shazuje na podzim listí z různých stromů na jednu hromádku a jako se také nezřídka sejdou zcela cizí lidé, takže to má navenek nepochybně zdání náhody: tak se zdá i zde jako náhoda, že jste svolily, Mé milé dítky, tato tři různá místa, z nichž každé je téměř jiného původu. Ale není tomu tak: Že zmíněné listí různých stromů tvoří nyní vírem donuceny jednu hromádku, že tito tři vzájemně cizí lidé tvoří vlídnou společnost a že tedy také tato tři různá místa byla vzata z Nového zákona, toho příčina je Mnou již od věčnosti dobře uvážená a dobře uspořádaná.
Co je asi více, hluchý vrabec na střeše, plesnivý vlas na hlavě, anebo tři věčným životem naplněná místa z Mé knihy ?
Starám-li se však již o hluchého vrabce a přepočítávám-li co nejpřesněji v každém okamžiku nechutné vlasy na hlavě každého člověka,aby bez Mé vůle nespadl ani jeden vrabec ze střechy a také aby ani jediný vlas nebyl setřesen z hlavy: oč více Mi bude záležet na tom,co vám prospívá k věčnému životu! A tak se tedy podívám, jak dalece tyto tři různé vámi zvolené texty zcela dokonale a řádně souvisí spolu.
Hleďte, ježto Můj apoštol byl vězněn a ve vězení Mne svou živou vírou, jakož i svou velkou láskou jako vězeň chválil a velebil a volal Mé živé jméno, v němž je ta největší moc, síla a neodolatelnost: poslal jsem ihned k němu nebeského posla, aby ho osvobodil ze žaláře. Nuže povšimněte si dobře, že v podobném žaláři je více méně každý dobrý křesťan, to jest úplný vyznavač Mého jména ve svém srdci.

Abyste však tomuto náležitě vnitřně rozuměli, upozorňuji vás na to, že je-li řeč o božské moudrosti bývá tato vždy, mluví-li se o ní samé,jmenována v jednotném čísle. Božská láska se však často jmenuje v množném čísle, protože vše, co tu je ve veškeré nekonečnosti a věčnosti, vzešlo z ní. Rozumíte-li nyní předcházejícímu, nebude zatěžko porozumět dvěma stejně znějícím posledním veršům, které nejsou nic jiného nežli živé, pokorné opakování dřívějšího a znějí takto : Zjednej nám pomoc v nouzi, anebo ty věčné Světlo budiž a zůstávej věčným vůdcem své lásky, neboť lidská sama o sobě je nezpůsobilá, ježto jakákoli láska bez svatého světla je jen pouhou samu sebe stravující sebeláskou.
Proto dej Bože, aby Láska Tebou vykonávala všechny skutky, tak bude temnota jako největší nepřítel života na věky podmaněna. Je však nepřítelem lásky to, že je bez Boha slepá. Spojena s Bohem, anebo s věčným Světlem je však nejvyšší mocí, silou a svrchovaností, jíž musí celá nekonečnost na nejslabší pokyn věčně poslouchat.
Konečně vám ještě dodávám, že tyto odhalené verše mají dvojí vztah a to právě tak, jako se vztahují na Mne, tak se také vztahují i na každého jednotlivého člověka.
Pochopte je tedy hodně hluboko v srdci,ano co nejhlouběji, tak vám vzejde veliké světlo v noci vašeho srdce. Amen.
Má milost, láska a slitování s vámi všemi. Amen

Jelikož však Gilead je Můj a Manasse Můj, tu je Efrain, jako světlo lásky ovšem síla vší moudrosti, kterouž jest Má Hlava a Juda vpravdě kníže ve mně,čímž je živé slovo lásky od věčnosti,jímž byly všechny věci stvořeny a jež se začalo skrze Davida vylévat na Zem. Hleďte, Mé milé dítky,zda nemá tento verš, zejména počínaje Efrainem, mnohem moudřejší smysl, nežli jak se jeví podle zevnějšku v liteře?
Tak se právě také zde stává v desátém verši pod slovem Moab nejpokornější láska, která je jako lítost v lidském srdci, hrncem na prádlo- a střevíc, kterýž jest ono přirozené světské,vrhnu na Edem,jímž je noc smrti-a Filišten jásá Mně vstříc, anebo očištěná láska se sjednocuje se Mnou.
Je-li však nyní očištěná láska jedno se světlem a uzavřela-li toto světlo v sebe, jež je jediným vůdcem všech věcí, pak je zde v jedenáctém verši položena zdánlivá otázka, proč je světlo uzavřeno v lásce, totiž: Kdo mne povede do opevněného města ? A kdo mne dovede až do Edem ? Ale v této zdánlivé otázce je tu již zjevná odpověď,-rozumíte-li pod slovem “Kdo“ Mou lásku a slovem “Mne“moudrost a slovy “opevněné město“ dobře připravené srdce a slovem “Edem“ pak srdce, kteréž je zcela naplněno světskými věcmi a tedy také vším, co je smrtí.
Jako však je tomu s otázkou jedenáctého verše, právě tak je tomu se spíše vysvětlující otázkou verše dvanáctého, totiž: Neučiníš toho, Bože, který nás zavrhuješ a nevytáhneš, Bože, na vojsko naše? Což srozumitelně značí tolik jako: Ty světlo lásky, Mne povedeš v době, kdy Já sestoupím na Zemi: nevytáhneš sice za moci světla, nýbrž vytáhneš na naše vojsko,jímž je síla věčné lásky.

Nebude třeba ani se zmiňovat o tom, kdo se tu raduje aneb je pln lásky a proč? Pro sjednocení nekonečné moudrosti a rovněž nekonečnou láskou, slitováním Božím.
Jelikož nyní jistě rozumíte 8. verši, pak také neméně jistě porozumíte verši devátému, který je jen rozčlánkováním verše předchozího,jakož jest jím též verš 10. a 11. - hleďte. jelikož Suchot značí pokoru a v důsledku jejím z ní lásku, v lásce však přebývá moudrost jako úplně jedno, pak snad přece bude Gilead jakož i Manasse Můj, Gilead, moudrost anebo světlo, kteréž je měnitelné a nestálé a Manasse ono věčně trvající.
Efraim jest moc Mé hlavy a Juda můj kníže.- Hleďte, kdybyste toto brali doslovně, vyšel by z toho největší nesmysl, protože by tím musel David nosit ve své hlavě anebo na své hlavě předně celý židovský prakmen za druhé stejnojmennou zemi a za třetí stejnojmenné město a mimo to by musel být ještě náležitě opatřen válečnou výzbrojí, přesto by však byl takto mocný král David přece poddaným knížete Judy, proto praví:Juda je můj kníže,což značí tolik jako: Juda je můj pán. Nyní již poněkud poznáváte, jaký nesmysl by vyrost z pouhého textu smyslu litery, kdyby tu nesloužil za základ smysl čistě duchovní.

K pochopení těchto veršů třeba především vědět, co se rozumí slovem „David“ v průběhu jeho žalmů- neboť dokud někdo slovem David nevyrozumívá nic jiného nežli krále starověku, který psal žalmy, - dotud nemůže být ani řeči o porozumění těmto textům.
Rozumí-li však někdo podle duchovního smyslu co je tu David, ten také rozumí, co značí Sichem, údolí Suchot, Gilead /Galát/, Manasse, Efraim, Moab a Filišten..
Podíváme se tedy, co se skrývá za slovem David !
Hleďte, Mé milé dítky, za Davidem se neskrývá nic víc a nic méně, nežli Já Sám. Nyní máte již klíč: jak je však rozumět tomu, že David je zároveň člověk, jako každý jiný, jenž se skládá z duše a těla a jak jím mohu být tedy také Já, jelikož přece jen Mnou hřešil ?
Slyšte tedy a uvidíme, jakým způsobem Já a David se stáváme jedno, neboť v těchto verších mluví přece zřejmě David k Bohu a Bůh k Davidovi.
Hleďte a pamatujte nyní dobře: Davidem se rozumí sestupující láska Boží a Bohem nekonečná moudrost Ducha.-Víte-li nyní toto, nebude již zatěžko pochopit, co praví 8. verš žalmu 60.,který zní““Bůh mluví ve Své svatyni,anebo Bůh mluví ve Své lásce a ne ve Své moudrosti, nýbrž moudrost v Jeho Lásce, z čehož se raduji a budu rozdělovat a ne příliš dbát moudrosti, která se rozumí slovem Sichen, ale zato odměřím dobře údolí Suchot anebo pokoru a čistou lásku z ní, z čehož se raduji.“

Toto však praví dále: Láska ať se nestará o moudrost, dosti na tom, že se nejvyšší moudrost stará o lásku- neboť láska je základem vší moudrosti. Hleďte, to lze již opět tížeji v nejvnitřnější hloubce pochopit. Dále: Život ať se netáže na den smrti- neboť smrt se již postará o svůj den, vám však ať postačí den života. Hleďte,to je již mnohem hlubší.
Chceme však ještě hlouběji vniknout a tu to zní: Nepalte olej v lampě za dne, neboť den má své světlo, ale v noci nedejte oleji dojít a trapte své srdce svitem lampy, aby v něm nezhaslo světlo k dni života.Hleďte, oč mnohem hlubší a těžší je již opět tento smysl,avšak jen pojďme ještě poněkud dále přijde to již ještě lépe a zní to tedy: Svobodné slovo ať nehledá svou podstatu, neboť slovo a podstata jsou jedno, jestiť beztoho každému slovu jeho podstata vlastní,- Chápete toto v plnosti, To asi těžko !
Avšak jen poslyšte ještě dále. Dar je správný, je-li dárce moudrým dárcem, nestarejte se tedy o dar, nýbrž o dárce: neboť dárcem se posvěcuje dar. Hleďte, to jest již opět mnohem hlubší. Podám vám však ještě hlubší smysl, abyste z toho uzřeli nekonečnou hlubinu, která vězí v tomto textu a tak tedy ještě poslyšte, neboť zní to dále takto:
Nechtějte být soudci na velkém kole nekonečnosti, neboť dost na tom,že je jen jeden věčný Soudce- vám je však dáno zvláštní kolo, hleďte,aby zůstávalo v koleji života!
Hleďte, takto skrývá u těchto textů vždy jeden smysl druhý smysl dále do nekonečna a každý odhalený smysl má opět v sobě, to jest o sobě opět nekonečno, proto se takový text může právem nazvat těžko pochopitelným, protože jeho náplň je nekonečná.
Z toho se však může právě také poznávat čistá božskost a velká důležitost takových textů, neboť skrývají v sobě nekonečno. Proto nepovažujte také ani snadné texty za snadné, neboť čím se smysl litery vyjadřuje otevřeněji, tím hlubší je smysl duchovně-nebeský, proto ať se však také tyto texty zkoumají co nejpečlivěji i podle smyslu litery, aby se jimi stal duch živý pro hlubiny nebes. – O tomto velmi dobře uvažujte a Kdo je Ten, jenž vám toto skrze sluhu radí! Amen.

Marek. 6.34. „pročež nepečujte o zítřejší den, neboť zítřejší den pečovat bude o své věci. Dost má každý den na svém vlastním trápení.“
Piš tedy: Tento text má sice především jen přirozený význam, nicméně však má hluboký nebesko duchovní smysl, rovněž jako každé slovo, které vyplynulo z Mých úst, ježto též vyšel z Mých úst.
Co tedy praví tento nade vše povšimnutí hodný text po stránce přirozené, tomu učí jeho literní smysl“ co však obsahuje v nebesko duchovním smyslu, to je nekonečně veliké a bude to stát vašeho ducha velké úsilí, aby jen zpola pochopil jeho nejmenší část, Vy řeknete: Jak je to možné? Neboť pochopili jsme přece již leccos těžkého, proč tedy má být právě to tak nepochopitelné?! Já však pravím: Jen strpení! Několik i letmých ukázek vás ihned přesvědčí o tom, jak těžko je pochopit nebesko-duchovní smysl tohoto textu těm, kdož nejsou úplně v nebi (to jest ve světle lásky v sobě).
Jsou sice ještě mnohé takové texty, ale tento text patří k nejtěžším, protože má za základ čistě nejvyšší moudrost.
Tak k ukázce: “Nepečujte“ značí tolik jako neprorokujte o zítřejší den“, značí o nejvyšší moudrosti věčného Ducha z Boha, neboť zítřejší den pečovat bude o své věci, to jest, tato moudrost nepotřebuje pomocníka. Dost na tom, že má každý den své trápení, to je, ať vám postačí, že je tu dán každému láskou k Otci naplněném duchu dobře odměřený díl moudrosti podle síly jeho lásky!
Toto však je snáze pochopitelný smysl. Ale poslyšte nyní jiný smysl, který zní takto: Nestarejte se o náplň budoucích věčností, neboť jsou naplněny v Mém Duchu - dost na tom, že před vašima očima je přítomnost nekonečná. hleďte, tento smysl lze již hůře chápat v jeho úplnosti.Budeme však význam tohoto textu sledovat ještě hlouběji, a tak dejte ještě dále pozor, co vše praví tento text.

13. února 1842 obdržel sluha Páně diktát na text :

A tak musí ono “já “ se zmenšit, aby mohl “On“ v člověku růst, a neubývá-li onoho “já“,přechází věc na venek do kůry, květu a slupky, plod života se však nikdy neobjeví.
Mohli byste zajisté zaset do země nejkrásnější květiny, ale nikdy se neobjeví plod, nýbrž všechny zetlí v zemi v niveč.
Vezmete-li však malé semeno a vložíte-li je do země, přesvědčíte se přece viditelně,že úplný celý vnější život musel přejít do tohoto semena, neboť kdyby tomu tak nebylo, jak by mohla ze semene znovu se živě objevit táž rostlina
Uvážíte-li toto náležitě, pak také zcela dobře text Písma, který zní takto: Kdo miluje svůj život ztrácí jej, kdo však před ním prchá ten jej obdrží. Tak je zde Janem v každém člověku ukázán způsob, jak lze před životem uprchnout. Jednejte tedy podle toho, nechte také svému já ubývat, tak budu také Já ve vás růsti a přibývat do nekonečna, jak vás tomu také učí za základ zde sloužící text Písma! Amen.