Metaplasií krevních buněk či vycestováním vazivových buněk / fibroblastů / z periostu nebo endostu dochází k vývoji vazivového svalku s charakteristickými vlákny prokolagenu a kolagenu, které spolu s fibroblasty tvoří vazivový svalek. Tvorba kolagenu je velmi složitý proces a z celkové typologie kolagenu se v tomto proceu podílí většinou kolagen 1 a 3 produkovaný fibroblasty. Tento neorganisovaný svalek již stabilizuje zlomeninu a zabraňuje výraznější dislokaci ( doba vývoje je hodiny až dny).
Přestavbou vazivového svalku v primitivním kostěný svalek je charakterizována snaha organismu znehybnit poraněnou kost. Velikost svalku je přímo úměrná pohyblivosti kontaktu obou kostních úlomků () Překročí-li hybnost zlomeniny schopnost tvorby kosti dochází k vývoji pakloubu (např. pakloub sloní nohy). Na základě pohybu zlomeniny objevují se v kontaktní ploše obou kostí i chondroblasty. K přestavbě vazivového svalku v kostní svalek dochází díky metaplasii fibroblastů v chondroblasty v místě pohybu , v místě klidu v osteoblasty, produkující osteoid . V závislosti na zatížení dochází k přestavbě a k reorganisaci kostní tkáně do normálního Haverského systému trámčiny a kompakty a tím je hojení kosti dokončeno. Kost nabývá své normální trabekulární stavby s obnovenou dřeňovou dutinou ( viditelnou na RTG).

5.Cevní zásobení
V dětském věku dochází s růstovými změnami rovněž ke změnám v cévním zásobení kostí i kloubů. Důležité jsou změny, které probíhají v souvislosti s změnami v epiphysách některých kloubů. Změny jsou v souvislosti s růstem kostí , kdy se diferencují epiphysární a metafysární konce kostí a dochází prodlužováním kostí k tažení cév za sebou. Během tohoto procesu může dojít i k temporárním změnám v struktuře a hustotě cevního zásobení ( např. horní konec humeru, kdy epiphya je nejprve společná pro trochanter i hlavici a po druhém roce věku se diferencují , distální část humeru , proximální epiphysa humeru apod.)
Tyto změny se poté mohou podílet na vývoji některých patologií které budou zmíněny v jednotlivých kapitolách.



Osteonekrosy – aseptické kostní nekrosy epifyz a apofyz patří do patologie dětského věku a velmi výrazně souvisí se změnami cévního zásobení, jeho vulnerabilitou pravděpodobně při opakovaných traumatech. V jejich pojmenování je zmíněno slůvko idiopatické, což charakterisuje neznalost prvotní příčiny vývoje tohoto velmi závažného onemocnění. Tyto nekrosy mohou být příčinou diagnostických rozpaků a je třeba znát nejznámější a nejfrekventněnjší postižení i když touto nekrosou může být postižena jakákoliv epifyza či apofyza

Jinou samostatou nosologickou jednotkou, která má vztah k růstové zoně, je skluz hlavice femuru nazývaný ne zcela logicky coxa vara adolescentium, neboť v názvu je obsažen následek tohoto skluzu ( varosní postavení krčku femuru v dospívání), ke kterému by při správné diagnose a adekvátní léčbě vlastně nemělo dojít.

Diference chování organismu jako celku při poranění
2 strany – porovnat s ARO textem







Hojení kosti
Kost se hojí svalkem (kalus), specifickým mechanismem přestavby poúrazového hematomu do normální kostní tkáně. Tuto možnost má v lidském organismu v podstatě pouze kost. Poranění jiných tkání kromě epitelu se hojí obvykle do méněcenné, většinou vazivové tkáně ( jizva ). Kalus, svalek, vzniká organisací hematomu. Při poranění kosti dochází k narušení integrity cévního zásobení kostní tkáně endostu či periostu dochází k výlevu krve do oblasti poranění, vzniká hematom. Velmi rychle (řádově hodiny) dochází k organisaci hematomu a jeho stabilizaci. Stabilizace je podmíněna tvorbou fibrinových vláken, přeměnou fibrinogenu na fibrin, zahájením enzymatické degradace. Tím vzniká neuspořádaný fibrinový svalek.

Diference ve vazivového aparátu

Vazivová tkáň dětského pohybového aparátu je pružná, pevná, dostatečně buněčná a rychle se hojící. Proto působení násilí se projeví více na kostní tkáni a poranění vazů je vidět zřídka. Dochází spíše než k roztržení vazu, k vytržení jeho úponu i s blokem kosti ( odtržení eminence PZV , epiphyseolysy hlezna či kolena ) a vaz zůstává pevný. Distense vazu či jeho partiální ruptura je velmi rychle zhojena bez projevů nestability kloubu. Pevnost vazivového aparátu kloubu se projeví v četnosti zlomenin dlouhých kostí v dětském věku, zatímco v dospělosti jsou tyto zlomeniny nahrazeny spíše luxací kloubu, spojené s rupturou příslušného vazivového kloubního pouzdra (např. zlomeniny klíčku a suprakondylické zlomeniny humeru u dětí a luxace AC kloubu a lokte u dospělých).

Pevnost vazivového aparátu je v charakteristická i u periostu dětských kostí, který je silný, pevný, snadno peroperačně diferencovatelný a relativně lépe odlučitelný od kosti než v dospělosti.Je možné této vlastnosti využít při reposici, kdy je možné kostní úlomky vtáhnout do pevného periostálního tunelu a tím jejich retenci.

Svalový aparát
Kontraktilní svalová vlákna jsou napojena na vazivovou strukturu šlach či úponů na kost (enthesis) . Svalová síla je u dětského organismu pochopitelně menší, než u dospělého organismu, avšak pevnost a pružnost zabraňuje častým problémům v dospělosti. Málokdy se u dětského organismu setkáváme s chronickými syndromy přetěžování svalstva či mikrotramatisací úponů svalů na kost. Pevnost úponů šlach a svalů na kost je tak výrazná, že při nadhraničním zatížení dojde spíše než k odtržení, k avulsním zlomeninám. ( odtržení přední eminence, apophysy lig. patellae.) než k trhlinám v průběhu šlachy