Poranění v oblasti kyčelního kloubu
Luxace kyčelního kloubu
Traumatickou luxaci kyčelního kloubu je nutné odlišit od vrozeného vykloubení kyčelního, což je z anamnesy i z patologicko anatomické struktury kloubu relativně jasné.
Dochází k němu při velkém násilí na kyčelní kloub , posun hlavice mimo jamku může být všemi směry . Nejčastější je to směrem dozadu. Při tomto posunu může i dojít k odlomení zadní hrany acetabula.
U dětí jsou časté subluxace, kdy nedojde k plné ztrátě kontaktu jamky a hlavice, ale pevné kloubní pouzdro udrží hlavici na hraně acetabula.
Diagnosa.
Postavení končetiny odpovídá typu luxace. Nejčastější, zadní luxace je charakteristická zkrácením postižené končetiny, vnitřní rotací a addukcí. RTG snímek prokáže prázdnou jamku a hlavici mimo jamku. Stryhal popisuje znamení nestejných hlavic dané rozdílnou vzdáleností hlavic od kasety při jednostranné luxaci.
Na snímku je nutné sledovat eventuelní odlomení části acetabula či hlavice femuru, neboť to je důležitým příznakem ovlivňujícím indikaci k terapii.
Léčba
Reposice luxace dětí je relativně jednoduchá. Reposice tahem v dlouhé ose a zevní rotace je většinou úspěšná. Podmínkou je celková anesthesie.
Po reposici je doporučena trakce na 3 týdny a poté následně fysikální terapie s dlouhodobým odlehčováním nejméně 3 týdny. I když názory na tuto fázi
terapie se liší, je nutné si uvědomit, že síla která vedle k luxaci musela velmi závažně ohrozit hlavici a její cevní zásobení a tak ,aby došlo k restauraci kloubu je nutné velmi výrazně tuto šetřit.
Pokud nedojde k reposici konservativní cestou, či pokud
došlo k současné zlomenině, která by ohrožovala kongruenci kloubu či jeho stabilizace je nutná krvavá reposice s osteosynthesou či extirpací fragmentů.
Zlomeniny horního konce stehenní kosti
Zlomeniny horního konce stehenní kosti u dětí jsou podstatně méně časté, díky elastičnosti a pevnosti vazů s kloubním pouzdrem než v dospělosti, i když se samozřejmě mohou vyskytovat.
Poranění horního konce femuru
V nejrannějším věku dochází k tzv. porodní epifyzeolyze proximálního femuru. Do dvou let věku dochází při velkém násilí k uvolnění celé proximální části femuru, neboť do této doby není diferencována fysa pro hlavici a trochanter, ale je společná pro obě části. Dochází k ní při násilném porodu tahem za nožku. Diagnosa
je z klinického nálezu relativně snadná. Lupnutí při porodu, zkrácení končetiny, zduření oblasti kyčle a bolestivá reakce na pohyb. RTG snímek je podobný luxaci kyčelní , neboť proximální fysa není patrná a jamka se zdá být prázdná. Avšak korespondující změny na acetabulu ( při dysplasii kyčelního kloubu) přitomny při epiphyseolyse nejsou, pokud se nejedná o koincidenci obou postižení.
RTG kontrola po několika dnech prokáže výrazný svalek a tím je diagnosa jasná . Sonografické vyšetření může i v časných fázích lokalisovat dislokaci fysy vzhledem k diafyse femuru. Reposice se provádí šetrně v 90 st. flexi a 45 st. abdukci a v této poloze se přikládá sádrový obvaz. Jsou-li známky svalku, a ty se mohou vyvinout už po několika dnech , pak se nesnažíme o reposici a použijeme např. vertikální trakci či fixaci v Hanauskově aparátu. Zhojení bývá zcela dokonalé i přes poměrně velkou dislokaci. Aseptické nekrosy pozorovány nebyly, neboť není poškozeno cévní zásobení, protože cévy vstupují do hlavice za velkým trochanterem a linie separace je distálněji.
Traumatickou luxaci kyčelního kloubu je nutné odlišit od vrozeného vykloubení kyčelního, což je z anamnesy i z patologicko anatomické struktury kloubu relativně jasné.
Dochází k němu při velkém násilí na kyčelní kloub , posun hlavice mimo jamku může být všemi směry . Nejčastější je to směrem dozadu. Při tomto posunu může i dojít k odlomení zadní hrany acetabula.
U dětí jsou časté subluxace, kdy nedojde k plné ztrátě kontaktu jamky a hlavice, ale pevné kloubní pouzdro udrží hlavici na hraně acetabula.
Diagnosa.
Postavení končetiny odpovídá typu luxace. Nejčastější, zadní luxace je charakteristická zkrácením postižené končetiny, vnitřní rotací a addukcí. RTG snímek prokáže prázdnou jamku a hlavici mimo jamku. Stryhal popisuje znamení nestejných hlavic dané rozdílnou vzdáleností hlavic od kasety při jednostranné luxaci.
Na snímku je nutné sledovat eventuelní odlomení části acetabula či hlavice femuru, neboť to je důležitým příznakem ovlivňujícím indikaci k terapii.
Léčba
Reposice luxace dětí je relativně jednoduchá. Reposice tahem v dlouhé ose a zevní rotace je většinou úspěšná. Podmínkou je celková anesthesie.
Po reposici je doporučena trakce na 3 týdny a poté následně fysikální terapie s dlouhodobým odlehčováním nejméně 3 týdny. I když názory na tuto fázi
terapie se liší, je nutné si uvědomit, že síla která vedle k luxaci musela velmi závažně ohrozit hlavici a její cevní zásobení a tak ,aby došlo k restauraci kloubu je nutné velmi výrazně tuto šetřit.
Pokud nedojde k reposici konservativní cestou, či pokud
došlo k současné zlomenině, která by ohrožovala kongruenci kloubu či jeho stabilizace je nutná krvavá reposice s osteosynthesou či extirpací fragmentů.
Zlomeniny horního konce stehenní kosti
Zlomeniny horního konce stehenní kosti u dětí jsou podstatně méně časté, díky elastičnosti a pevnosti vazů s kloubním pouzdrem než v dospělosti, i když se samozřejmě mohou vyskytovat.
Poranění horního konce femuru
V nejrannějším věku dochází k tzv. porodní epifyzeolyze proximálního femuru. Do dvou let věku dochází při velkém násilí k uvolnění celé proximální části femuru, neboť do této doby není diferencována fysa pro hlavici a trochanter, ale je společná pro obě části. Dochází k ní při násilném porodu tahem za nožku. Diagnosa
je z klinického nálezu relativně snadná. Lupnutí při porodu, zkrácení končetiny, zduření oblasti kyčle a bolestivá reakce na pohyb. RTG snímek je podobný luxaci kyčelní , neboť proximální fysa není patrná a jamka se zdá být prázdná. Avšak korespondující změny na acetabulu ( při dysplasii kyčelního kloubu) přitomny při epiphyseolyse nejsou, pokud se nejedná o koincidenci obou postižení.
RTG kontrola po několika dnech prokáže výrazný svalek a tím je diagnosa jasná . Sonografické vyšetření může i v časných fázích lokalisovat dislokaci fysy vzhledem k diafyse femuru. Reposice se provádí šetrně v 90 st. flexi a 45 st. abdukci a v této poloze se přikládá sádrový obvaz. Jsou-li známky svalku, a ty se mohou vyvinout už po několika dnech , pak se nesnažíme o reposici a použijeme např. vertikální trakci či fixaci v Hanauskově aparátu. Zhojení bývá zcela dokonalé i přes poměrně velkou dislokaci. Aseptické nekrosy pozorovány nebyly, neboť není poškozeno cévní zásobení, protože cévy vstupují do hlavice za velkým trochanterem a linie separace je distálněji.
Labels: Traumatologie
posted by pantheon at 5:53 AM
