3.Další léčba je možná buď konservativní, či operační
V dětské traumatologii se snažíme postupovat spíše konservativně, vědomi si toho, že dětský organismus má celou řadu korekčních mechanismů, které eventuelní odchylky či nepřesnosti terapie postupně korigují k normálnímu stavu. Jak již bylo uvedeno základním mechanismem je růst organismu , který koriguje odchylky postavení zlomeniny či narušení růstové ploténky. Proto není nutné klást důraz na přesnou anatomickou reposici , ale na tzv. vědomou fysiologickou korekci. Bohužel i zde jsou vyjímky, které musí dětský traumatolog znát a správně odhadnout, kdy je postavení vyhovující a kdy je nutná přistoupit k vyššímu stupni léčby, k terapii operační.
3. 1. Konservativní terapie
3.1.1 .Reposice
Jedná se o specielní manévr či manévry, jejichž úkolem je upravit dislokaci zlomeniny do původního postavení zdravé kosti a zabezpečit dočasnou retenci v této poloze.
Obvykle se uvádí, že se postupuje opačným mechanismem, než byl ten, který vedl ke zlomenině. Málokdy je však možné přesně odhadnout mechanismus, který způsobil zlomeninu a tak se postupuje většinou tahem v dlouhé ose končetiny ve snaze uvolnit zaklesnuté úlomky od sebe, poté eventuelně postupnou rotací a tlakem ze strany na zlomeninu dosáhnout anatomického postavení.
Typické zlomeniny či dislokace mají své specifické reposiční manévry, které budou uvedeny v jednotlivých kapitolách.
Analgesie ( kontrola doc. Cvachovec)
Reposiční manévr může vyvolávat bolesti, proto je nutné obzvláště v dětském věku, tyto bolesti tlumit. Již šetrný přístup a mírný tah za končetinu může zklidnit event. bolestivost a mnohdy je možné provést reposici i bez farmakoanalgesie. Nejjednodušší analgesie je podání analgetik před reposicí, ať již perorálně či parenterálně. Někdy se využívá aplikace lokálního anesthetika do hematomu, což vede k znecitlivění dané oblasti. Krátkodobá anesthesie je jistě nejbezpečnější metodika.
Vždy je nutný individuální přístup k dítěti a mírnění či eliminace bolestí je již prvním krokem k léčbě poranění pohybového aparátu.
3.1.2. Stabilizace
Zabezpečení nehybnosti zlomeniny je možné docílit buď konservativně či operačně . Při konservativní terapii je stabilizace zabezpečena buď určitým stabilizovaným postavením končetiny či podpůrnými fixačními materiály. V praxi se jedná nejčastěji o sádrovou dlahu či sádrový obvaz. Někdy, zvláště v traumatologii nižšího věku, podmínky stabilizace zabezpečí vynucené postavení končetiny, či fixace končetiny v určité poloze, napřiklad u novorozenců klid na lůžku či stabilizace polohou..
Stabilizovat zlomeninu je možné také permanentním tahem, kterým je možné postupně docílit reposice a zároveň stabilizace. Trakce se provádí nejčastěji tahem v dlouhé ose končetiny. Dle způsobu provedení se rozeznává tzv. botičková, náplasťová či dlahová. Další možnost je tzv. skeletální trakce, kdy se tah přenáší přes transoseálně zavedený fixační element, nejčastěji Kirschnerův drát Tato metodika je spíše na rozhraní konservativní a operační metodiky.
V dětské traumatologii se snažíme postupovat spíše konservativně, vědomi si toho, že dětský organismus má celou řadu korekčních mechanismů, které eventuelní odchylky či nepřesnosti terapie postupně korigují k normálnímu stavu. Jak již bylo uvedeno základním mechanismem je růst organismu , který koriguje odchylky postavení zlomeniny či narušení růstové ploténky. Proto není nutné klást důraz na přesnou anatomickou reposici , ale na tzv. vědomou fysiologickou korekci. Bohužel i zde jsou vyjímky, které musí dětský traumatolog znát a správně odhadnout, kdy je postavení vyhovující a kdy je nutná přistoupit k vyššímu stupni léčby, k terapii operační.
3. 1. Konservativní terapie
3.1.1 .Reposice
Jedná se o specielní manévr či manévry, jejichž úkolem je upravit dislokaci zlomeniny do původního postavení zdravé kosti a zabezpečit dočasnou retenci v této poloze.
Obvykle se uvádí, že se postupuje opačným mechanismem, než byl ten, který vedl ke zlomenině. Málokdy je však možné přesně odhadnout mechanismus, který způsobil zlomeninu a tak se postupuje většinou tahem v dlouhé ose končetiny ve snaze uvolnit zaklesnuté úlomky od sebe, poté eventuelně postupnou rotací a tlakem ze strany na zlomeninu dosáhnout anatomického postavení.
Typické zlomeniny či dislokace mají své specifické reposiční manévry, které budou uvedeny v jednotlivých kapitolách.
Analgesie ( kontrola doc. Cvachovec)
Reposiční manévr může vyvolávat bolesti, proto je nutné obzvláště v dětském věku, tyto bolesti tlumit. Již šetrný přístup a mírný tah za končetinu může zklidnit event. bolestivost a mnohdy je možné provést reposici i bez farmakoanalgesie. Nejjednodušší analgesie je podání analgetik před reposicí, ať již perorálně či parenterálně. Někdy se využívá aplikace lokálního anesthetika do hematomu, což vede k znecitlivění dané oblasti. Krátkodobá anesthesie je jistě nejbezpečnější metodika.
Vždy je nutný individuální přístup k dítěti a mírnění či eliminace bolestí je již prvním krokem k léčbě poranění pohybového aparátu.
3.1.2. Stabilizace
Zabezpečení nehybnosti zlomeniny je možné docílit buď konservativně či operačně . Při konservativní terapii je stabilizace zabezpečena buď určitým stabilizovaným postavením končetiny či podpůrnými fixačními materiály. V praxi se jedná nejčastěji o sádrovou dlahu či sádrový obvaz. Někdy, zvláště v traumatologii nižšího věku, podmínky stabilizace zabezpečí vynucené postavení končetiny, či fixace končetiny v určité poloze, napřiklad u novorozenců klid na lůžku či stabilizace polohou..
Stabilizovat zlomeninu je možné také permanentním tahem, kterým je možné postupně docílit reposice a zároveň stabilizace. Trakce se provádí nejčastěji tahem v dlouhé ose končetiny. Dle způsobu provedení se rozeznává tzv. botičková, náplasťová či dlahová. Další možnost je tzv. skeletální trakce, kdy se tah přenáší přes transoseálně zavedený fixační element, nejčastěji Kirschnerův drát Tato metodika je spíše na rozhraní konservativní a operační metodiky.
posted by pantheon at 12:33 AM
