ČTYŘI EVANGELIA O ZMRTVÝCHVSTÁNÍ.

(Zde je podán příklad, jak lze i z oněch sporných evangelií, které co do historické a dogmatické pravdy - jak jsme z předešlého viděli, neobstojí všude před soudem rozumové kritiky, nicméně vynajít pro srdce, jako vlastní půdu pro věci náboženské to, co přináší požehnání,aniž by se muselo přitom to dřívější ignorovat a tím je pak také ukázáno, jak nicméně ruka prozřetelnosti pečovala o to, aby to,co je nutné pro vnitřní potřebu života, zůstalo vzdor všem bouřím časových proudů v bibli zachováno, jsouc přenecháno čištění a tříbení pozdějšímu zralejšímu údobí, které nyní započato a tímto jasným, uspokojujícím vědomím můžeme tedy bez pohoršení dále požehnaně používat nynějšího vadného Nového zákona i s jeho rozpory)

Kdo se však staví proti Duchu, tomu odpuštěno nebude ani časně ani věčně! Neboť Otce a Syna lze se domoci, ale věčně nikdy ne přenekonečného Ducha Otcova a Synova, kteříž jsou jedno, jako člověk a jeho láska anebo jeho srdce úplně jedno a jedním se mohou stát s Otcem a Synem, byli-li tito přijati do lásky srdce, neboť Duch je ve všech věcech nekonečný a tedy na věky nedosažitelný a nedocílitelný!-
Člověk spadnuvší se střechy zůstane ležet na zemi a může tedy být opět uzdraven, nespadl-li příliš tvrdě, anebo spadne-li někdo do vody, může být také ještě zachráněn, byl-li jeho pád zpozorován ale vypadl-li by někdo se Země do nekonečnosti kdo by jej mohl zachránit,anebo padl-li by do ohnivého moře, kdo jej zachrání před spálením a úplným od ohně strávením?!
Proto se modlete a bděte, abyste nepadli v pokušení,neboť je strašné dostat se skrze nadutost, pýchu a zpupnost do ruky Ducha Božího! Kdo tu padne - padne na věky: kdo však stoupá v pokoře, ten bude věčně stoupat v lásce a moudrosti od světla ke světlu! Amen.

“Syna“

může sice býti dosaženo, neboť se praví: “Budete činit ještě větší věci nežli Já! - Tím může být také “Otce“ dosaženo, neboť je psáno:“Máte býti dokonalí, jako je váš Otec v nebi dokonalý“, ale Otec a Syn jako úplně jedna bytost mají v Sobě“ svatého Ducha“, kterýž je Bůh svatý, svatý, svatý a vlastní Bohoživot jak v Otci, tak i v Synu, kteří jsou úplně jedno, a Životem všeho života, Světlem všeho Světla, Silou všech sil, Mocí všech mocí, Láskou vši lásky, Moudrostí vší moudrosti, Hlubinou všech hlubin, Velikostí všech velikostí, Věčností věčnosti a Nekonečností všech nekonečností ve všech věcech a bytostech nekonečna: - odtud také pochází, že staví-li se někdo proti Synu bude mu odpuštěno a staví-li se někdo proti Otci, bude mu také odpuštěno,

Proto se Království Boží

podobá semeni, které se vkládá do půdy, pak vzchází a může přinésti již při prvém počátku stonásobný plod, a vloží-li se tento plod opět do země, pak druhým vložením 100 semen, která vznikla ze semene prvého, je již 1000 semen, při vložení třetím vložení jeden milion, při čtvrtém sto milionů, a tak dále až do nekonečna, kterému rozmnožování není na věky stanoven konec.
Tak je tomu také s duchovním zdokonalováním ve věčném životě, kde duch nedosáhne nikdy onoho stupně, na němž by mohl říci: teď mám vše! Každý blažený duch bude sice míti vždy vše, co může míti úplně, ale nicméně bude při tom mít ustavičně také věčný nedostatek, který nebude sto nikdy ve vší úplnosti nasytit: každý dokonalý duch bude Mně podoben jako bratr bratru, leč Mé úplnosti věčně nikdy nedosáhne.

Nikdo nepřijde tak daleko,aby nemohl přijít ještě dále, a nikdo není tak šťastný, aby se nemohl státi ještě šťastnějším, avšak také nikdo, padne-li, nepadne tak hluboko,aby nemohl padnout ještě hlouběji, neboť jak duchovní, tak i přirozený prostor jest stejně nekonečný a moře věčnosti nemá také na věky dna, kdo do něho padne , může věčně hlouběji a hlouběji klesat: kdo však v něm vystupuje vzhůru, nedosáhne také věčně nikdy jeho povrchu, nýbrž bude věčně ve stále větších a mocnějších doušcích srkávat nekonečnou hojnost jeho slasti, tím více bude stoupat vzhůru.

Toť onen svatý význam Mého proměnění na hoře Tábor, jež bylo dosud vždy považováno za nejvýš tajuplné, je však ovšem ještě mnohem obsáhlejší význam, podle něhož Mojžíšem, Eliášem a především Mnou a hlasem z Oblak, jakož i oněmi třemi učedníky bývají naznačována hlavní údobí vedení a vzdělávání lidstva: avšak toto poznání nesjednává nikomu život věčný a ještě méně spletené s ním nekonečné pojmy o čase,prostoru, věčnosti, nekonečnosti, světle, duchu a jsoucnu.
Hledejte však především Mne, Mé Království a Mou spravedlnost, kterouž je láska, pak vám bude vše ostatní samo sebou přidáno (Mat.6.33) hledáte-li však jen moudrost a její sílu, pak se vám bude dařit jako tomu, jenž zakopal své nadání a bylo mu pak ještě vzato co měl, a jeho údělem se stala temnota! - toho tedy převelice dbejte, chcete-li být účastni proměnění! Amen.

Ale toto slovo jim zakazuje oznámit o tomto poznání něco světu nežli bude vše dokonáno,to je v užším smyslu nežli jsem vstal z mrtvých ve vší moci, síle lásky a moudrosti v srdci každého člověka po mnohých pokusech a zkouškách jeho duše, a v širším smyslu dokud nebyl svět v člověku ukřižován a usmrcen a nevstal z mrtvých duch v člověku, čímž se stává nový tvor v řádu, jaký je naznačen Petrem Jakobem a Janem, nemůže být uveden na horu hlubokého a nejvyššího poznání Božího a života věčného.

Ze všeho toho

však vyplývá, že jako jsem vedl ony tři na horu, tak mohu obdobně vésti každého člověka, který se své trojí podstatě zachovává Můj předepsaný řád. na horu pravého a živého poznání Boha, kde pak také v pocitu své celé bytosti zvolá: “Pane ! Zde je dobře být, zde mě nech učinit věčný příbytek, skládající se ze tří stánků lásky, moudrosti a moci z obou.
Avšak na tomto poznání se nemůže ještě zůstat, dokud se ony tři stánky a Já, Mojžíš a Eliáš v člověku úplně nesjednotí, anebo, pokud láska, moudrost a moc nejsou o sobě přijaty jako v jednom a ne ve třech stáncích: proto však zaznívá také ihned z oblaku, kterýž je obrazem nejvyššího nebeského poznání:“Tento jediný je Můj milovaný Syn, toho jediného musíte poslouchat!“což značí tolik jako: Jako tento je jediný můj Bůh, nikoli ve třech, nýbrž jedině v něm musíte přebývat chcete-li míti život věčný! Poté anebo teprve po tomto mocném prostoupené Boží síly se probouzejí oni Tři a v úplnosti jasu nevidí nyní již ani Mojžíše ani Eliáše a také již neslyší žádného jiného hlasu, nežli jedině Mně a Mé slovo!“

Petr je vnější člověk, který však obrací svou celou bytost všelikými zkouškami zcela do nitra, Jakub představuje duši člověka, která je čistá a ve všem se řídí podle Pána, ale nicméně musí podstoupiti s vnějším člověkem mnohé zkoušky aby vnějšího člověka získala zcela pro sebe a ve spojení s ním se učinila v duchu nesmrtelnou. Jan konečně představuje ducha člověka, který je zajedno úplně se Mnou tedy Mou Láskou a o tomto učedníku jsem Já Sám řekl Petrovi, který se poněkud pohoršoval nad tím, že mne stejně jako on následoval: Proč tě to rmoutí, pravím-li - On nechť žije, což značí tolik jako- jen duch žije a kdo se nedá svým duchem pronásledovat, uchopit a prostoupit, ten nebude míti život: neboť jedině duch to jest, o němž pravím že žije věčně!/“

PROMĚNĚNÍ KRISTOVO JEHO ŽIVOTNĚ VÝZNAMNÝ DUCHOVNÍ SMYSL.

Abyste se však nepodobali kalné vodě světa, která může být osvětlena jen na povrchu a která se¨tedy také na povrchu leskne jako nějaký pozlacený hrob, v sobě však neskrývá nic jiného nežli jen noc a smrt, dám vám ve vší stručnosti pro zmíněné proměnění malé světélko, pomocí něhož budete moci jasně vidět, co vězí za tímto pro měněným, tak tedy poslyšte:
Hora Tábor představuje nejvyšší a zároveň nejhlubší poznání Boha v duchu a v pravdě. Na tuto horu nejvyššího poznání vedu toliko Já Sám Své miláčky! - Petr, Jakub a Jan jimi byli v nejúplnější míře, zároveň však tito tři představují také každého člověka, jaký, má být v pravém nebeském řádu.

Mé proměnění

na hoře Tábor čtou mnozí jako něco zábavného,ale příliš málo jich mi bude rozumět a hrozně a mnoho jich nemá ani nejmenšího tušení, co vše vězí za tímto proměněním.
Příčina tohoto neporozumění však spočívá jako vždy jen ve světě a v jeho rozkouskovaném učení o Trojjedinosti: neboť kdo nevěří v úplnosti v jediného Syna, Jenž je úplně jedno s Otcem, Jenž je v Něm jako On v Otci, podobně jako duch v člověku a člověk v duchu jenž prostupuje každého a celého člověka a jenž je sám vlastní člověk, ten je ve své mysli roztříštěn a podobá se kalné vodě, jíž pak nemůže žádný světelný paprsek proniknout a zjasniti jejich hlubiny
Proměnění však chová v sobě nadmíru silně skryté světlo, anebo přemocně silně, zastřený duchovní význam, proto mu také jen málo znalců Písma této jakož veškeré dřívější doby správně rozumělo a bude rozumět.

Ó příteli,

to je lehčí než si to představujete . Víra je obyčejné neozbrojené srdce, víra ať probudí lásku, ta je oheň, teplo a světlo, kteréžto tři věci v jediné lásce vše roztahují, rozšiřují,vždy více zvětšují a konečně rozvíjejí, podobně jako to vykonává oheň, teplo a světlo. Slunce každoročně přirozeně viditelně před očima každého. S láskou ať se druží trpělivost, toť hnojivo, potom pokora to drobný déšť a vlídnost, slitování, věrnost a opravdovost, to jsou dobré větry, které zahánějí všechnu zlou nepohodu. Pojmou-li se tyto věci z vlastní vůle do srdce a jedná-li se podle toho pak je ve vší úplnosti uskutečněného mimořádné ozbrojení duchovního zraku, pomocí něhož bude moci každý z vás, kdo není bručoun v hojnosti na věky vždy jasněji a hlouběji ohledávat vnitřní nekonečné divy Mého daného slova, k čemuž je každý zván a povolán na věky. Amen, Amen, Amen.

Za dobrou myšlenkou a ještě lepší skutek, botanik má úplně pravdu, kdo tedy zná hmotu a její cestu, anebo kdo zná slovo a jeho účel činí jako tento botanik, tak pronikne do hlubin ducha.
Ale někdo se otáže, jak mám ozbrojiti svůj duchovní zrak pro hlubší porozumění Božího slova, abych mohl s jeho vzácnou pomocí proniknout tam, kde nyní pro můj nynější zrak vládne hluboká noc?!

Těmito několika slovy

je nyní odhalena celá obdoba mezi oním hmotným obrazem a jeho duchovním obsahem kdo však by chtěl a mohl tuto věc ještě hlouběji pochopit, ať učiní, jak moudrý badatel a sběratel rostlin, který se radí sám se sebou a říká si:“Co mám nyní činit ? Rostlinstvo a traviny polí luk zahrad lesů a polí, hor a údolí atd. znám přesně, neboť zbádal jsem, co roste na horách a také to, co vyhání byliny a ani to, co pokrývají vody, není mi neznámo, všeho toho znám přesně jméno,místo, kořen, lodyhu list, květ a plod,opak mám s touto vědou ještě dále činit? Hle, nyní mně to napadá budu své oko silněji ozbrojovat a projdu jím vnitřní stavbu rourek,vláken a buněk a pak najdu jistě tolik a dosti látky pro další vzdělání svého ducha.

A ti na ulicích, cestách a u plotů jsou všichni lidé, kteří na Zemi žili, dosud žijí a budoucně ještě přijdou a to, na ulicích ti, kteří dosud vězí ovšem v některé křesťanské sektě nebo církvi, ale vzdor tomu všemu jsou všemi pošetilostmi světa obtíženi a nemohou a nebo nechtějí uchopit pravé světlo, aby se jim dostalo pravého věčného života a byli úplně osvobozeni a blaženi: na cestách jsou ti, kteří sice také ještě žijí na Zemi, jsou však v nějakém více méně známém pohanství/ to jest nevěřící /, a konečně na plotech jsou ti, kteří tělem již zemřeli a , svými dušemi , jsou ve světě duchovním a tam právě také stále ještě jsou zváni k velké hostině vykoupení náležitými prostředky k obrácení a konečně ten jeden bez roucha svatebního mezi všemi pozvanými a nyní spíše přímo mocí (lásky) k hostině hnanými a taženými, je především satan a v dalším smyslu všichni ti, kteří mu zůstali věrni a nebylo jich možné zcela žádným prostředkem pohnout k obrácení, jejich údělem bude - jak praví podobenství - onen žalář, v němž vládne věčná temnota a jež je pln kvílení a skřípání zubů, což platí tolik jako: Kvílením jest rozumět v podstatě falešné, nebi protichůdné a skřípění zubů, zle v základě a hněvivý žár pekla, protože , zahoří-li kdo nejvyšším zuřivým hněvem začíná skřípat a cvakat zuby, jako podrážděná hyena anebo jako zuřivostí rozpálený litý tygr.

“Země východní“

značí tu Království Boží, jež jest ona pravá Říše života a věčný život v sobě samé: Král jsem Já, Pán a Tvůrce všech bytostí a věcí a věcí od věčnosti.Velkou hostinou je Mé zčlověčtění v Ježíši Kristu a vázané na ně velké dílo vykoupení a k podílu na něm jsou povoláni velmi mnozí, ano nadmíru mnozí a především hlavní kmeny izraelské, které se však jak známo nechtěly do této chvíle dostavit,dílem z bázně před nepochopeným zákonem Mojžíšovým a dílem však také pro tvrdošíjnost jejich srdce a jeho naprosté nevěry schopní synové, kteří z mnohých povolaných mají být vyvolení pro mou službu, jsou určití a nastávající hlasatelé Mého čistého nyní opět očištěného slova a krásné ztepilé dcery, které mají být vyvoleny za ženy a souložnice - jsou tu a tam ještě čistými zůstavše staré nauky, mravy a obyčeje, které ještě nikdy neohýbaly kolena před Baalem a Mamonem,-ti, kteří zvali, jsou dílem andělé,proroci a posléze všichni apoštolové, učedníci a evangelisté a konečně všichni ti sluhové, kteří rozšířili a ještě rozšíří Mé slovo a Mé zcela nefalšované učení mezi lid.

Když to byli hosté od krále uslyšeli, tu se opět velmi rozveselili a velebili velkou dobrotu a moudrost královu. Když však velmi mnozí hosté takto jásali, našel se mezi nimi též jeden host, prašivá ovce,a zatím co všichni ostatní jásali a se veselili a volali velkému králi „ hosana „ -jal se tento host králi spílat a proklínat takovou svévolnost, nejvýš sprostou blahosklonnost krále k jeho lidu. Tohoto jednoho však král dal ihned uchopit a předvést k sobě.Když tento jediný hanobitel stál v ošklivých hadrech a cárech před králem, tázal se ho král roztrpčen: “Bídný hanobiteli a proklínači mé dobroty a velké lásky k mému lidu, jak to že přicházíš do mých královských komnat v tak nejvýš nedůstojném oděvu? Vím přece,že se odjakživa protivíš vší mé dobrotě a moudrosti ! Ty ses ovšem přede Mnou nikdy nepřioděl rouchem svatebním: proto se ho chopte, vy moji věrní sluhové a uvrhněte ho do nejtemnějšího žaláře, ať tam kvílí a co nejmocněji skřípá zuby!“
„Hleďte, jen o tomto jednom se mluví,že byl uvržen do žaláře,ale o pozvaných ne. U těchto bude jen pokárána jejich světská hloupost, ale jen ta jediná prašivá ovce se zde vyskytuje jako souzená. Proto se nyní učte tímto obrazem, jaký je pravý vnitřní smysl tohoto textu písma a považujte tedy nejen vyvolené nýbrž také povolané za hodny Mého Království! Amen

Nejsou to vaše děti ? Proč jim tedy truchlíce závidíte jejich úděl? - Ó hleďte, nemají před vámi nic nežli větší a často velmi odpovědnou práci, ve všem ostatním však nejsou nic více a nic méně nežli vy moji přátelé, zachovávají-li můj zákon: neboť všichni, které jsem vyvolil, mají stejný zákon a stejnou svobodu jako vy a mohou, chtějí-li proti zákonu jednat a v takovém jednání nalézt přiměřený soud, stejně jako vy: - Mně , pánu, však přísluší zákon jako pro ně - tak i pro vás, jste-li moudří, - úplně zrušit,aby v celé mé velké říši vládla všude velká svoboda, jak u mého dvora, tak také obzvláště u všech moudrých podaných mé velké říše: Proto nezneklidňujte se pro vyvolené:
neboť já, váš pán a král potřebuji také především poddaných, pro něž jsem vlastně vyvolil tyto dvorní sluhy.“

Když četní sluhové

obdrželi tento rozkaz od svého krále, spěchali kvapně ven ke všem branám a hnali všechny, které zastihli na ulicích, cestách a u plotů, k hostině králově: a mezi nimi byli také mnozí, kteří byli pozváni.
Jelikož však tito hosté zpozorovali velkou dobrotu a vlídnost královu, přešla je brzy velká a pošetilá bázeň a veselili se, chválili a velebili pak nadmíru velkou dobrotivost a moudrost královu a nemohli pochopit, jak z něho mohli mít tak pošetilý strach?
Po hostině procházel král velmi vlídně mezi těmito mnohými hosty a rozmlouval s otci a jinochy a dobře si prohlížel dcery a kdo se mu svým způsobem obzvláště líbil, toho vyvolil z celé velké společnosti hostů pro svou dvorní službu a dal každého vyvoleného ihned odít rouchem královským. ale velmi mnozí z hostů zesmutněli, že se jim nedostalo také této pocty!
Král však se ihned obrátil k těmto rozesmutnělým a řekl jim, „Proč truchlíte, že jsem pro svůj dvůr vyvolil některé z vás a vašich dětí, protože jich mohu pro vlastnosti na nich objevené – dobře potřebovat?

Když však král

zpozoroval, z jakého skrytého důvodu se tito mnozí pozvaní neodvažují dostavit se k jeho velké hostině, tu pravil k těm kteří zvali:“Co mám nyní učinit? Hleďte, velká hostina je připravena kdo to vše má požít? Vidím však přece mnohé zvědavce na ulicích a cestách a mnozí, kteří stoupají na ploty a tam čekají a dávají pozor, aby viděli, co asi učiním s pozvanými a přicházejícími k hostině .Jděte tedy s velkou mocí ven k plotům na ulice a cesty a kohokoliv tam zastihnete, toho pošlete dovnitř, aby mohla být požita všechna jídla mé velké hostiny: nedívejte se přitom také na příslušný oděv, zda je svatební či ne, to je nyní jedno: neboť nyní jde především o požití jídel, aby se nezkazila, až se to stane, pak teprve budeme zkoumat, jaké hosty měla má hostina a zda byli všichni hodni brát podíl u tohoto stolu.“

PODOBENSTVÍ .

Na východě byl jeden velký, mocný a moudrý král, jehož říše byla veliká a pod jeho žezlem se sklánělo mnoho národů. Tento král, chtěje důkladněji poznat rozmanité schopnosti svých poddaných se rozhodl uspořádat převelikou hostinu, k níž byli pozváni všichni hospodáři se svými nejstaršími syny a dcerami, aby král z mnohých pozvaných vyvolil nejmoudřejší a nejduchaplnější syny pro své rozmanité dvorní a státní služby a dcery - kdyby byly lepotvaré a náležitě vzdělané - za své ženy a jinaké společnice.
Když však poddaní uslyšeli toto pozvání, zhrozili se potají, jelikož se domnívali, že je to jen lstná záminka mocného krále, aby je pak všechny vylákal do svého paláce a až by tam byli, aby je pak všechny zle usmrtil a tak měl pastvu pro oči na krvi svých poddaných: proto se každý dal omluvit a nikdo z povolaných nepřišel do královského paláce.

DALŠÍ VYSVĚTLIVKY TEXTÛ.

Po předchozích spíše kriticky vysvětlujících osvětleních těžších textů písma následuje zde ještě některé dříve Pánem dané vysvětlivky, které pak potom přechází více ve směr oplodňující mysl.Vezměte nejprve slovo :
“Mnozí jsou povoláni, ale nemnozí vyvoleni “.
skrze téhož 18. května 1847./
Toto místo v evangeliu bývá - jako ne tak snadno jiné - v podstatě zcela falešně chápáno téměř u všech křesťanských náboženských vyznání: neboť jsou téměř všechna toho mínění a římské vyznání dokonce té víry, hlásané na kazatelnách, že pouze nemnozí vyvolení přijdou do nebe,všichni ostatní, jako mnozí povolaní však budou nepochybně po rovněž v podstatě falešně chápaném posledním soudu přímo do pekla a to na věky.
Aby však tato věta evangelia mohla být důkladně pochopena, vysvětlím vám ji v obraze tak, jak by vlastně měla být v duchu a pravdě pochopena a tak tedy poslyšte obraz, který zní takto: