A ti na ulicích, cestách a u plotů jsou všichni lidé, kteří na Zemi žili, dosud žijí a budoucně ještě přijdou a to, na ulicích ti, kteří dosud vězí ovšem v některé křesťanské sektě nebo církvi, ale vzdor tomu všemu jsou všemi pošetilostmi světa obtíženi a nemohou a nebo nechtějí uchopit pravé světlo, aby se jim dostalo pravého věčného života a byli úplně osvobozeni a blaženi: na cestách jsou ti, kteří sice také ještě žijí na Zemi, jsou však v nějakém více méně známém pohanství/ to jest nevěřící /, a konečně na plotech jsou ti, kteří tělem již zemřeli a , svými dušemi , jsou ve světě duchovním a tam právě také stále ještě jsou zváni k velké hostině vykoupení náležitými prostředky k obrácení a konečně ten jeden bez roucha svatebního mezi všemi pozvanými a nyní spíše přímo mocí (lásky) k hostině hnanými a taženými, je především satan a v dalším smyslu všichni ti, kteří mu zůstali věrni a nebylo jich možné zcela žádným prostředkem pohnout k obrácení, jejich údělem bude - jak praví podobenství - onen žalář, v němž vládne věčná temnota a jež je pln kvílení a skřípání zubů, což platí tolik jako: Kvílením jest rozumět v podstatě falešné, nebi protichůdné a skřípění zubů, zle v základě a hněvivý žár pekla, protože , zahoří-li kdo nejvyšším zuřivým hněvem začíná skřípat a cvakat zuby, jako podrážděná hyena anebo jako zuřivostí rozpálený litý tygr.