Když četní sluhové

obdrželi tento rozkaz od svého krále, spěchali kvapně ven ke všem branám a hnali všechny, které zastihli na ulicích, cestách a u plotů, k hostině králově: a mezi nimi byli také mnozí, kteří byli pozváni.
Jelikož však tito hosté zpozorovali velkou dobrotu a vlídnost královu, přešla je brzy velká a pošetilá bázeň a veselili se, chválili a velebili pak nadmíru velkou dobrotivost a moudrost královu a nemohli pochopit, jak z něho mohli mít tak pošetilý strach?
Po hostině procházel král velmi vlídně mezi těmito mnohými hosty a rozmlouval s otci a jinochy a dobře si prohlížel dcery a kdo se mu svým způsobem obzvláště líbil, toho vyvolil z celé velké společnosti hostů pro svou dvorní službu a dal každého vyvoleného ihned odít rouchem královským. ale velmi mnozí z hostů zesmutněli, že se jim nedostalo také této pocty!
Král však se ihned obrátil k těmto rozesmutnělým a řekl jim, „Proč truchlíte, že jsem pro svůj dvůr vyvolil některé z vás a vašich dětí, protože jich mohu pro vlastnosti na nich objevené – dobře potřebovat?