5.Cevní zásobení
V dětském věku dochází s růstovými změnami rovněž ke změnám v cévním zásobení kostí i kloubů. Důležité jsou změny, které probíhají v souvislosti s změnami v epiphysách některých kloubů. Změny jsou v souvislosti s růstem kostí , kdy se diferencují epiphysární a metafysární konce kostí a dochází prodlužováním kostí k tažení cév za sebou. Během tohoto procesu může dojít i k temporárním změnám v struktuře a hustotě cevního zásobení ( např. horní konec humeru, kdy epiphya je nejprve společná pro trochanter i hlavici a po druhém roce věku se diferencují , distální část humeru , proximální epiphysa humeru apod.)
Tyto změny se poté mohou podílet na vývoji některých patologií které budou zmíněny v jednotlivých kapitolách.



Osteonekrosy – aseptické kostní nekrosy epifyz a apofyz patří do patologie dětského věku a velmi výrazně souvisí se změnami cévního zásobení, jeho vulnerabilitou pravděpodobně při opakovaných traumatech. V jejich pojmenování je zmíněno slůvko idiopatické, což charakterisuje neznalost prvotní příčiny vývoje tohoto velmi závažného onemocnění. Tyto nekrosy mohou být příčinou diagnostických rozpaků a je třeba znát nejznámější a nejfrekventněnjší postižení i když touto nekrosou může být postižena jakákoliv epifyza či apofyza

Jinou samostatou nosologickou jednotkou, která má vztah k růstové zoně, je skluz hlavice femuru nazývaný ne zcela logicky coxa vara adolescentium, neboť v názvu je obsažen následek tohoto skluzu ( varosní postavení krčku femuru v dospívání), ke kterému by při správné diagnose a adekvátní léčbě vlastně nemělo dojít.

Diference chování organismu jako celku při poranění
2 strany – porovnat s ARO textem







Hojení kosti
Kost se hojí svalkem (kalus), specifickým mechanismem přestavby poúrazového hematomu do normální kostní tkáně. Tuto možnost má v lidském organismu v podstatě pouze kost. Poranění jiných tkání kromě epitelu se hojí obvykle do méněcenné, většinou vazivové tkáně ( jizva ). Kalus, svalek, vzniká organisací hematomu. Při poranění kosti dochází k narušení integrity cévního zásobení kostní tkáně endostu či periostu dochází k výlevu krve do oblasti poranění, vzniká hematom. Velmi rychle (řádově hodiny) dochází k organisaci hematomu a jeho stabilizaci. Stabilizace je podmíněna tvorbou fibrinových vláken, přeměnou fibrinogenu na fibrin, zahájením enzymatické degradace. Tím vzniká neuspořádaný fibrinový svalek.