Růst kosti
Růst kosti je zabezpečen persistencí tzv. růstové ploténky – epifyzy, kde dochází k posunu kosti do délky, díky proliferaci chrupavčitých buněk v tzv. germinativní zoně. Tyto bunky hypertrofují , kalcifikují a degenerují a postupně jsou nahrazovány osteoblasty a následně produkujícími normální kostní hmotu . V oblasti degenerace je epiphysa vulnerabilní a může docházet k jejímu narušení- k tzv. epipfyzeolyze či epifyzeofraktuře (viz str.). Tento typ poranění je zcela typický pouze pro dětský věk.
Typisaci jednotlivých poranění fyzy nejlépe rozdělili Salter a Harris na 5 skupin, vycházeje z předchozího dělení Aitkenova.
První dav typy jsou typické epifyseolysy. Kdy se uvolňuje celá fyza od diafysy (I. typ), či s malým metafysárním úlomkem (Thursten - Hollandův trojúhelník).
Epifyseolysa s rozlomením uvolněné fysy je vlastně epifyseofraktura a je zařazena dle Salter Harrise jako III.typ. Dojde li k celému rozlomení fysy i s metafysárním úlomkem jedná se o transepifysární zlomeninu ( IV. typ). Existenci posledního typu někteří autoři popírají, jedná se totiž o plošnou kompresi a porušení celé fyzy (V.typ). Toto dělení ukazuje nejen určité terapeutický náhled, ale rovněž i prognosu poranění. Zatímco první dva typy je relativně jendnoduché zreponovat a konservativně léčit bez velkého nebezpečí poškození dalšího růstu, zbývající dva typy je nutné řešit věšinou operačně a fysu stabilizovat osteosynthesou při dodržení pravidel neporušení fyzy.
Dle prognostického hlediska Weber rozdělil poranění na typ A s prognosou dobrou , což jsou první dva typy epifyseolyz Salter – Harrisova dělení a typ B s prognosou pochybnou , což jsou typy III.i IV. Salter Harrisova dělení.