Traumatologie

Poranění pohybového aparátu se dělí na poranění jednotlivých funkčních částí tj. poranění kostí, kloubů a jejich adnex,svalů a šlach.

Patologické obrazy poranění jsou různé. U všech funkčních částí může dojít k kontusi s obrazem pohmoždění tkáně s hematomem.
U kostí se jedná o kontuse a hlavně zlomeniny. Jejich obraz je různý od pouhých fissur až po tříštivé, otevřené, ztrátové zlomeniny. Poranění kloubů dle závažnosti od lehké distorse, kdy se jedná spíše o distensi kloubního pouzdra a vazů přes těžkou distorsi i s možnými trhlinami vazivových struktur až po luxace a luxační zlomeniny jako nejzávažnější poranění kloubu.
U svalů je nejzávažnějším poraněním ruptura svalu v spojení sval šlacha či ve vlastní svalové mase. Zvláštní poranění jsou svalové hernie a hematomy ve svalu. Šlachy bývají poraněny tak , že dochází k jejich rupturám buď přímo v průběhu šlachy nebo v místě úponů.
Dle patologicko-anatomického obrazu se indikuje terapie tak aby zhojení poranění bylo co nejrychlejší, efektivní a bez následků.
Poranění pohybového aparátu u dětí se výrazně liší od poranění pohybového aparátu dospělého organismu. Tento rozdíl je dán rozdíly v anatomii, fysiologii a patofysiologii dětského a dospělého organismu. Z toho vyplývá, že i odpověď na podnět, jakým je trauma ,je u dětského organismu jiné, než u organismu dospělého.
Důvody této diference tkví především tom, že dětský organismus roste / Stryhal/, mění se v čase i fysikální vlastnosti pohybového aparátu se mění v souvislosti s růstem. S tím jsou spojeny další změny, které jsou charakteristické pro klinický obraz poranění a jeho fysiologické a patofysiologické chování .
Diference dospělého a dětského pohybového aparátu je dána tedy především
1. růstem kosti
2. její kvalitou
3. vazivový aparátem
4. svalovým aparátem
5. cévním zásobením