13. února 1842 obdržel sluha Páně diktát na text :

A tak musí ono “já “ se zmenšit, aby mohl “On“ v člověku růst, a neubývá-li onoho “já“,přechází věc na venek do kůry, květu a slupky, plod života se však nikdy neobjeví.
Mohli byste zajisté zaset do země nejkrásnější květiny, ale nikdy se neobjeví plod, nýbrž všechny zetlí v zemi v niveč.
Vezmete-li však malé semeno a vložíte-li je do země, přesvědčíte se přece viditelně,že úplný celý vnější život musel přejít do tohoto semena, neboť kdyby tomu tak nebylo, jak by mohla ze semene znovu se živě objevit táž rostlina
Uvážíte-li toto náležitě, pak také zcela dobře text Písma, který zní takto: Kdo miluje svůj život ztrácí jej, kdo však před ním prchá ten jej obdrží. Tak je zde Janem v každém člověku ukázán způsob, jak lze před životem uprchnout. Jednejte tedy podle toho, nechte také svému já ubývat, tak budu také Já ve vás růsti a přibývat do nekonečna, jak vás tomu také učí za základ zde sloužící text Písma! Amen.