Jan 3. 30.:

„On musí růst, já pak se menšit.“
Tento text se zdá mnohým nanejvýš snadno pochopitelný, ale tak tomu nikterak není. Tento text se chápe úplně teprve tehdy,přešel-li u někoho v činný stav životní, nicméně zde následuje pravé porozumění těchto textů.
Aby se však tento text důkladně pochopil musí člověk vniknout napřed do vědomosti svého vnitřního citu kdo především je Jan anebo ono já a kdo potom je vlastně On který tu má růst, jako ono já se menšit.
Jan je symbolem / viditelným znamením/ vnějšího člověka, jenž potřebuje pokání, které o sobě není nic jiného nežli živé obrácení člověka od světa k Bohu. Pročež také hlásal Jan pokání, aby lidé odložili to své světské a oblékli duchovní: on sám byl symbolem nejpřísnějšího pokání.
Čím je tedy u lidí Jan? „Jan“ je u lidí vlastní náležitě utváření já, anebo život těla, nežije-li duch a duše ještě pro sebe, nýbrž pro tělo! Zde se mohlo ovšem zdát mnohým, že takový život nemůže být správný, Mně libý, ale v přítomnosti a řádu všech věcí není to jinak možné, aby se úplně poznala tato pravda, ať jen každý pohlédne na rostlinstvo a uvidí také tu zřetelně ono já a ono On.
Pozoruj takový květ,co bude asi s plodem, kdyby květu neubývalo? Vidíme zde ono já a ono On.