Abyste pochopili toto opět tím důkladněji, podám vám za tím účelem nové podobenství. Nějaká nevěsta dostane z daleké země dopis od svého ženicha: čte každé slovo s velikou pozorností, když však přečetla dopis, vytvořila si poté také ihned z tohoto slova v sobě bytost, totiž citového člověka, podobného svému ženichu, do kterého člověka přešel nyní její celý vnější život květu a to tak, že nyní žije, dýchá, myslí a cítí pouze v tomto druhém člověku.
Hleďte tento člověk je tedy také Jan v této nevěstě, který ji svým kázáním pokání přinutil,aby se odvrátila od vnějšího světa a spojila se s tímto novým člověkem v ní. Nyní se táži dále,- Bude snad nevěsta spokojena s tímto v ní vytvořeným člověkem, který tu vždy ještě tvoří ono “já“? Nikoli,nýbrž v tomto novém člověku začne velmi brzy velmi mocně postřehovat životní plod lásky k onomu “On“. Z tohoto “On“ se bude vždy živěji a živěji projevovat její touha po onom vlastním “On “ a neutiší se, dokud skutečný “On“ nepřijde a úplně se s ní nesjednotí.
Hleďte, tak je tomu také se slovem v člověku přešlo-li napřed do živého těla - v novém citovém člověku nebude mít dotud pokoje, dokud nenalezne v sobě to vlastní velké a svaté “On“- nalezl-li však v sobě toto “On “ řekněte a posuďte sami, zda nebude chtít úplně přejít do tohoto “On“? Hleďte, to přece spočívá v přirozenosti všech věcí a mezi nimi a lidmi není jiného rozdílu, nežli že u věcí musí se toto dít u svobodného člověka to však zůstává jen libovolnou podmínkou jeho života.