Mé milé dítky, v dnešní době je dokonce mimořádně mnoho takových knížat Jutských, jsou ještě do této chvíle v Mém litování, čímž se rozumí: Má trpělivost, dobrotivost, laskavost a slitování. V tom, co se tedy týče Mého slitování, se nestane, aby tu kdy byla Země tak osiřelá jako kdyby bylo vše zaplaveno Mým hněvem; neboť proto právě zde stojí Pán, Jenž tu mluví ze Svého slitování dvojnásobně, jednou aby oznámil, že Já jsem Pán v nekonečném smyslu nebe a Země a tedy celého nekonečného stvoření duchovně a tělesně a podruhé však, že Já jsem Jeden a týž Pán v srdci každého jednotlivého člověka, jenž své srdce obrátil ke Mně; a tak ono dvojí slovo Pán znamená, jak Mou vnější, tak i Mou vnitřní přítomnost, jelikož vnější přítomnost se rovná věčné moudrosti a druhá vnitřní přítomnost se rovná věčné lásce Boží, která mluví v srdci a jedná v něm a vychovává je. Hleďte, tento druhý Pán to vlastně jest, Jenž mluvil a dosud vždy mluví a také právě nyní mluví ve Svém slitování: „Přes mnohá knížata Jutská v této době se nestane, abych zanechal jako sirotky ty, kdož Mne hledají, nýbrž budu rovněž u nich i u každého zůstávat až na konec světa, to jest až do doby, kdy svět u každého vezme úplný konec, kteroužto dobu počínajíc pak dospěje k dokonalému a věčně zůstávajícímu nazírání na Mne a k vlastnictví nepomíjejícího života,což je zde řečeno v třetím vámi zvoleném textu, který zní takto:
V té době shromáždím kulhavé a zapuzené do houfce a ty, které jsem soužil, to jest ve světaprosté době každého jednotlivého člověka budou všechny jeho ochablé síly probuzeny a spojeny v jedinou sílu lásky a věčného života v něm a zapuzené a rozptýlené žádosti budou dány na jednu hromadu, to jest pod jednu a tutéž střechu lásky- a konečně Mnou soužení- jsou různé zkoušky a pokušení, které vezmou zcela přirozeným způsobem na věky za své.
Neboť mluví-li a působí-li v někom Pán a učí ho a vychovává, ten je v jistém směru přece jen trpný člověk, protože se nevychovává sám, nýbrž je vychováván Mnou, což praví právě tolik, jako být poučen.