Stav na lodi

a to před tváří Mne Samého se podobá anebo spíše je stavem úplné zkroušenosti před mou nekonečnou božskou svatostí. Ačkoliv tento stav je pro konečné získání nejsvobodnějšího věčného života nevyhnutelně nutný, jest to však přesto přece ovšem nejposlednějším, vše světské čistě umrtvujícím pádem do hlubiny vlastní nicoty, jímž člověk vše světské v sobě umrtvuje: to jest všechny myšlenky, všechny žádosti a krátce až do posledního haléře vše, co na něm ve světě nějak ulpělo: v tomto stavu jeví se pak jako úplně mrtvý: co však ho učiní opět živým? Hleďte to, co zde praví třetí místo: Pavel, který je tu učitelem Lásky a značí tolik jako Má k životu probouzející láska sama sestupuje k němu, položí se naň, vřele ho obejme a řekne přitom ostatním bázlivým, kteří ještě neučinili tento poslední pád: Buďte klidní a nebojte se, jako duše, která je naplněna Mým duchem věčného života, je ještě úplně v něm a také budoucně na věky zůstane v lůně Mé nekonečné otcovské lásky.
A hleďte, že je tomu tak a že tento druhý a poslední stav je nutný, můžete přece zřejmě poznat z toho, že vstupuje-li někdo na loď u jednoho břehu, jistě se chce dostat na protilehlý břeh k svému cíli. Tento poslední stav je však poslední břeh cíle, kterého má každý počestný křesťanský bratr dosáhnout jako tento apoštol, neboť kdo nedosáhne tohoto posledního břehu, ten také nebude jednou přijat do Mého lůna.
Nuže hleďte. Milé dcerušky, jak krásně a jistě řádně se k sobě hodí tato tři místa a to tak,že k dosažení věčného života musí zůstat na věky neoddělitelně pospolu: to se vám snad líbí, neníliž pravda? Nyní však pravím vám: Přizpůsobte také vy tato místa živě k svému životu, pak se teprve v přehojnosti dozvíte, jak nadmíru dobrý, láskyplný a milosrdný jsem Já, váš pravý svatý Otec! Mé požehnání s vámi! Amen.