Každý

kdož Mne poznává a miluje jako Petr, je ta pravá skála, na níž mohu postavit a také ve vší vážnosti stavím a skutečně postavím Svou pravou církev, pravou lásku a moudrost ze Mne. - Jak může však být potom skalou nějaké velká nebo malá obec pod nějakou vrchní hlavou, kde myslí a věří každý, co chce: kde jeden mručí rtoma nesrozumitelná slova a toto mručení prodává za užitečnou modlitbu, druhý tomu klne, posmívá se a směje, třetí vystupuje jako soudce a vše do nejhlubšího základu pekla proklíná?! - Může takováto obec anebo její představený být skálou, na níž je postavena Má církev, kterou brány pekelné nepřemohou?! - Já jsem pravil: Podle lásky, budete-li se vespolek milovat, jako Já miluji vás, se pozná, že jste opravdu Moji učedníci! - Lásku jsem tedy dal jako jediné znamení, podle něhož se může poznat, zda je někdo ta pravá skála, na níž je má církev postavena: - jak má však být potom soudní stolice nyní tak rozmnožená mezi domnělými bratry znamením peklem nepřemožené skály Petrovy a Mé na ní postavené církve?! - Ó, ty strašně slepá hlouposti lidí této doby, která se považuješ být peklem nepřemožena a zatím jsi svým jednáním už dávno uprostřed něho! - Kdybych byl chtěl založit viditelnou církev, byl bych všem apoštolům a učedníkům řekl: Vy všichni jste Petrové: leč toto jsem až příliš hmatatelně řekl jedině Petrovi, protože on byl a prvý Mne poznal podle Mé Božské vrozenosti! - On tedy byl také první, kterému jsem v jeho víře a důvěře dal klíče ke Království Lásky k Bohu v srdci lidí a z ní teprve pravá láska k bližnímu, ke kteréžto lásce však nikdo nemůže dospět bez předchozího poznání Boha, ježto přece zajisté každý musí napřed Boha znát, nežli Ho může milovat.- Tato láska k Bohu a k bližnímu je tedy pravé království Boží, ta jedině pravá, živá církev, která je postavena na skále pravého poznání a z něho odvozené pevné a neochvějné víry a důvěry, které ovšem žádné peklo již nemůže zničit; avšak vnější společenské obřadní dílo nádhery a okázalosti domněle nepřemožitelné církve Kristovy, na nějaké zlaté a stříbrné skále Petrově není právě tak církví a skalou Petrovou, jako není peklo nebem, nebo lejno vepře diamantem. - Či řekl jsem snad někdy : Podle zlata, stříbra, drahokamů, drahocenných mešních rouch podle velké světské moci a největší pozemské vážnosti, podle přenádherných církevních budov, zvonů, varhan, podle latinské řeči a podobně se pozná, že jste moji učedníci? Vpravdě, vpravdě, něco takového jsem nikdy neoznačil a nepředpověděl jako znamení Mé pravé církve skrze Jana ovšem ve Zjevení, kde je řeč o velké „nevěstce“.Tato však přece není skalou Petrovou?! Šimon Juda, jenž byl pravým Petrem, řekl jednomu jehož uzdravil Mým pravým Duchem v něm: Zlata a stříbra nemám, ale co mám, to ti dám! - Zda by mohli také nyní s dobrým svědomím toto o sobě říci, aniž by se před celým světem neučinili směšnými, samozvaný a domnělý nástupce Petrův v Římě, biskupové v Anglii, mnozí superintendanti v Německu a mocný patriarchismus všech Řeků a Rusů??