K jednomu takovému klubu patřil také onen mládenec, který Mně několikráte v Jeruzalémě naslouchal
a pozoroval a který nacházel na mé nauce a Mých skutcích obzvláštní zalíbení a se svými kolegy nechtěl souhlasit v tom, že se všelikými prostředky pokoušeli napodobit také Mé zázraky. Tento jinoch jim to vytýkal a ukazoval jim, že Mé učení a Mé skutky pochází ze zcela jiného ducha nežli učení a skutky hloupých a slepých farizeů. jeho kolegové se mu však vysmáli a při několika příležitostech mu řekli: Není-li tento galilejský divotvůrce pod zvláštní ochranou Římanů, pak neujde pozornosti templářů právě tak, jako bychom jí neušli my, kdybychom neměli Římany a Řeky za své ochránce. A hleďte, tito jinoši dávali si nyní bedlivý pozor na to, až zase přijdu do Jeruzaléma, aby viděli, co se Mi stane při pomstě, kterou Mně templáři přísahali a která jim byla dobře známa. Když jsem v době vám známé přišel do Jeruzaléma, byl tam zrazen a Mým vlastním dopuštěním jat a odevzdán přísným soudcům byl pak také tento klub mládenců třebaže jen z povzdálí přítomen a když tito mládenci zpozorovali,co se Mi stalo,přivedli sem někteří z tohoto klubu také onoho mně oddaného mládence ,který se právě chystal již v sousedním domě ke spánku, aby mu ukázali, jak se na Mně vyplnila jejich předpověď a tvrzení. Když přivedený sem mládenec, který si ve spěchu ovinul kolem těla jen prostěradlo ze své postele,spatřil,co se Mi stalo a přitom se také domníval,že by ho jeho kolegové mohli snad také vydat Židům k potrestání,tu se jim vytrhl a běžel co mu nohy stačily a skryl se před svými kolegy, o nichž se domníval,že jej budou pronásledovat, což však oni pro svou vlastní spásu neučinili a také neměli vůbec v úmyslu učinit.

O této příhodě

se také jen ve vší stručnosti zmiňuje evangelista Marek, mohla by však také být zcela dobře v jeho evangeliu vynechána, jelikož není téměř zcela žádné mravní hodnoty.
Abychom však této skutečné události a její podstatě důkladněji porozuměli, musíme vědět, že v oné době se semkl dohromady jiný sbor mladých lidí, kteří na jedné straně opovrhovali farizejstvím a jeho zázraky dovedli kejklířsky zcela přesně napodobit a nezřídka konali v určitých sobě rovných kruzích produkce, jimiž farizejství sice zesměšňovali a na druhé straně si získali oblibu u Římanů, kteří toto rádi viděli a proto měli tajnou protekci, že mohli beztrestně uvádět v posměch svatouškování a divotvorectví farizeů, zejména před tváří Římanů a Řeků.

A jako žije a jedná Žid

zde, tak žije a jedná jeho duše i dále na onom světě, proto Židé v záhrobí podle toho tedy také vypadají jako ustavičně se rýpající vepři v kalu Země. Proto také tvoří v záhrobí zcela zvláštní spolek, do něhož není druhý snadno připuštěn a o Židech platí svědectví, které jim dal Petr a které zní takto: Vepř se vrací stále zpět ke své louži , v níž se rýpal a pes k svému v příliš velkém chvatu pohlcenému a opět vyvrhnutému žrádlu“ a podle Pavla platí, že strom, který byl poražen, zůstává ležet tak, jak padl a je pak zpracován,anebo spálen, anebo použit k něčemu jinému hmotnému.
Jelikož nyní víme, jak jsme na tom s oním svatebním hostem u Mého stolu, věnujeme ještě malou pozornost onomu jinochu, jenž se dal na útěk u příležitosti mého zajetí v zahradě Getsemanské.

A jako žije a jedná Žid

zde, tak žije a jedná jeho duše i dále na onom světě, proto Židé v záhrobí podle toho tedy také vypadají jako ustavičně se rýpající vepři v kalu Země. Proto také tvoří v záhrobí zcela zvláštní spolek, do něhož není druhý snadno připuštěn a o Židech platí svědectví, které jim dal Petr a které zní takto: Vepř se vrací stále zpět ke své louži , v níž se rýpal a pes k svému v příliš velkém chvatu pohlcenému a opět vyvrhnutému žrádlu“ a podle Pavla platí, že strom, který byl poražen, zůstává ležet tak, jak padl a je pak zpracován,anebo spálen, anebo použit k něčemu jinému hmotnému.
Jelikož nyní víme, jak jsme na tom s oním svatebním hostem u Mého stolu, věnujeme ještě malou pozornost onomu jinochu, jenž se dal na útěk u příležitosti mého zajetí v zahradě Getsemanské.

Já jako Hostitel

jsem tohoto vyzvědače velmi jistě a až příliš brzy poznal, jinými slovy: Já jsem pokrytecké farizejství až příliš brzy prohlédl až do jeho nejvnitřnějšího špatného kořene a při každé příležitosti, kde se chtělo vplížit k Mé hostině, dal jsem je rychle uchopit a vyhodit do nejzadnější temnoty vlastní noci jeho srdce.
Tento obraz se vztahuje hlavně na zničení Jeruzaléma a zapuzení Židů mezi všechny národy Země, kde do této chvíle nemají zaprvé vlastní země, vlastního krále a tím také domova a všude, kdekoli se zdržují, jsou pronásledováni a opovrhováni, tito Židé představují tedy vesměs onoho člověka, který se objevil na Mé hostině a nebyl oděn rouchem svatebním, a za druhé ten jenž byl v podobenství vystrčen do nejzadnější temnoty, v níž se stále ještě až do této chvíle nachází, předstírá ovšem tu i tam křesťana, aby se při této příležitosti podvolil křesťanům a tak od nich získal hmotně.

Tím bychom byli s onou podle bible těžko uvěřitelnou velrybou Středozemního moře u konce,vše další o tomto proroku může každý nalézt v bibli a tak přejdeme nyní k onomu člověku bez svatebního roucha při hostině.
Hostitelem jsem ovšem Já Sám a pokrmy této hostiny se skládají z Mého učení. Lidé v ulicích a u plotů jsou ti, kteří přijali Mé učení a také je následovali a proto jsou také přioděni duchovním rouchem svatebním.
Oním však,jenž neměl na sobě svatebního roucha se rozumí Židé a farizeové, kteří brali na oko též účast na Mé nauce,ale ne pro své polepšení,nýbrž jen aby na Mně vyzvídali a z toho formulovali důvod jak Mne vylíčit před Bohem a lidskou vrchností jako zločince a tak se na mně pomstili.

Tím tedy máte vylíčenu onu přirozenou věc,

jak za oné doby byla a nyní také ode dávna není. V dřívějších museích,zvláště v Alexandrii nalézaly se ještě zbytky žeber této někdejší obrovské ryby, leč v pozdější době byly, rovněž tak jako knihy Saracény zničeny. Několik málo kusů se však nachází ještě dosud v Londýně ,jakož i v Paříži a jsou považovány za kostru někdejších nadmíru obrovských buď pozemních nebo mořských zvířat, avšak spíše z vodní říše pocházejících, protože bývají tu a tam nalézány na písčinách v blízkosti moře. Hlavní žebro tohoto vzrostlého phalona mělo nezřídka délku až sedm sáhů a vážilo 20 až 30 centýřů. Dnes,jak bylo řečeno, tento druh obrovských ryb zcela vymřel, podobně jako jiná, velká pozemská zvířata a téměř po tři tisíce let se žádný živý kus již nevyskytuje. Pod phalonem anebo leviathanem ať si nikdo nepředstavuje známou chobotnici, která se vyskytuje čas od času v atlantickém oceáně, zejména v krajině, v níž se před všeobecnou vám známou potopou táhla v dosti přímé čáře řada ostrovů západní Afriky až k východní špičce Brasilie a kde se dnes ještě v tomto směru vyskytují veliké, daleko sahající mělčiny a větším lodím se stávají nezřídka nebezpečny. Tato chobotnice není vůbec ryba, nýbrž je to jen nejvýš velkolepý mořský polyp, který se vyvíjí podobně jako ostatní polypové v písčinách mořských a jejich bahnitém obsahu a sedí na dně mořském pevně tak dlouho, dokud není nějakou podmořskou erupcí přiveden na povrch moře a pak se nezřídka podobá malému plovoucímu ostrovu / viz o tom ve spisu Země/.

Těchto končetin mohli žraloci velmi dobře potřebovat za svou potravu a proto tedy phalosové vždy víc a více prchali, takže se stávali ve Středozemním moři stále řidším jevem a za doby Jonášovy bylo jich v tomto moři domovem již jen několik set kusů a Jonáš byv při velmi neklidném moři vržen přes palubu, měl Mým dopuštěním to štěstí, že byl tímto phalonem pohlcen a poté tři dny strávil v jeho žaludku a dále také dopustil, že právě tento phalon pronásledovaný žralokem utekl se k nízkému asijskému břehu a při této příležitosti se zhostil potravy ležící v jeho žaludku , bylo totiž také vlastností těchto obrovských ryb, že když větřily ve vodě nějaké velké nebezpečí, vystupovaly na břeh a navštěvovaly jakási svá mláďata, která obyčejně chovaly a vychovávaly na mělčině pobřeží mořského a opatřovaly je potravou buď ze svých prsou a nebo také kořistí svého žaludku jsoucí, dosud však žijící, neboť mláďata se nepouštěla do hlubšího moře dříve, dokud nedosáhla jisté velikosti,síly a pevnosti.Při této příležitosti se pak také náš Jonáš dostal na asijský břeh a když byl phalonem z předem uvedeného důvodu vržen na mělký břeh, rychle se vzchopil, prchl na břeh kam ho nemohl pronásledovat ani starý phalon ani jeho mláďata.

Těmito chapadly uchvacovaly svou kořist sloužící jim za potravu a zcela neporušenou ji vsunuly do velkého žaludku, který neobsahoval vody, nýbrž vypocoval na vnitřních stěnách jakousi šťávu, která po několika dnech začala rozpouštět v tomto žaludku dosud žijící kořist a ponenáhlu ji úplně rozložila. k prohánění této obrovské ryby, která byla také savcem, vrhala na svět živá mláďata a podobně jako severní velryby musela dýchat a často se zdržovat na povrchu moře, aby se nezadusila-sloužilo velké množství taktéž obrovsky velkých žraloků, kteří žili dříve v severní části Středozemního moře, leč při průlomu známé vám deukalické úžiny zemské, níž potom povstala nynější úžina cařihradská a dardanelská, se usadili v nynějším Středozemním moři. Tyto velkolepé štiky zahájily velkou honbu na ony velké phalony, ukusovaly jim chapadla a také jiné nepatrné končetiny, k nimž přináležela zejména velká prsa, jakož i obrovské, lidské ruce ne nepodobné ploutve po obou stranách hrudi.

O TŘECH ZÁVADÁCH: O VELRYBĚ PROROKA JONÁŠE.

O ČLOVĚKU BEZ ROUCHA SVATEBNÍHO NA HOSTINĚ MNOU
POŘÁDANÉ A O PRCHAJÍCÍM MLÁDENCI U PŘÍLEŽITOSTI
MÉHO ZAJETÍ NA HOŘE OLIVETSKÉ V ZAHRADĚ GETSEMANSKÉ.

O velrybě je to správné jak přirozeně-historicky, tak i duchovně: neboť musí tu být správné to i ono, ježto bez této správnosti nebo bez přirozeně historického podkladu nemělo by ono duchovní své podobenství.
K pochopení přirozené části musíme však vědět,že v oné době byl zvláště ve středozemním moři druh obrovských ryb,které někteří, zejména Egypťané,označovali jménem “Leviathan „ a u starých Řeků za časů známého spisovatele Herodota měli jméno „phalon“.Tento druh ryb, o němž se mluví též v knize Jobově, zmizel brzy po průlomu moře u Gibraltaru a pak byl mocnými mořskými proudy v Atlantickém oceánu zavlečen na jih,kde pak větším dílem ve studených vodách podobně jako jiná velká zvířata pevniny úplně vyhynul.
Tyto ryby měly předně nesmírně velký jícen, který byl širokým otvorem spojen právě s tak velkým žaludkem, zubů neměly, ani jazyku, ale zato měly podobně jako dnešní severské velryby velký počet chapadel, které u dokonale vzrostlé phalos byly nezřídka až tři sáhy dlouhé a sloužily této obrovské rybě k tomu, k čemu také slouží chobot slonu.

Při této příležitosti byl ovšem častěji podporován v psaní jedním velmi nakloněným přítelem, ježto v té době bylo mu již přes sto let. Tento jeho přítel měl též jméno Jan, které si však nechal dát Janem, když ho tento evangelista křtil a vylil na něho Mého Ducha: tento přítel Janův byl totiž rodem Řek a měl ovšem také zcela jiné jméno, na němž nám pramálo záleží, protože nebylo celkem historicky proslulé, ač náležel ke služebnictvu „Řeka Cada.
Kdo by měl čas a byl majetný mohl by se ještě dnešního dne přesvědčit o pobytu Janově na jihovýchodě tohoto asijskořeckého ostrova, který za doby mořského přílivu představuje téměř úplný ostrov, neboť souvisí s pevninou Asie jen uzoučkým skalnatým rozeklaným ostrohem.
A tak tedy nyní také víme, jak je to podle pravdy s Janem, on jest, byl a zůstává Mým miláčkem a kdo žije a jedná podle jeho evangelia, bude Mnou považován za jemu rovného.
Je-li pro vás v evangeliích ještě někde něco zdánlivě si odporujícího, anebo se snad vyskytlo,obraťte se na mne a Já vám to vysvětlím, jako jsem vám dosud s láskou a ochotou vysvětloval. Myslím však,že v nich již mnoho záhadného nenajdete: neboť mnoho je vysvětleno již v Janovi a co je pro všechny učence tohoto světa nejzávažnějšího, mohu vám nyní vysvětlit Já.
V této době však nechám ještě zcela kuriosní světské učence na Sebe útočit: upozorňuji vás na to abyste se jejich spásy, přijdete-li na ně nepohoršovali, neboť Já toto dopouštím, abych tomu pohanskému popství učinil všestranně konec. Neboť bude-li jejich Salvator mundi zničen, čím se potom stanou oni sami a z jejich církevních zřízení ?
Nakonec již nic více nežli placenými hrobníky: a u nich bude potom platit: Nechte mrtvé pochovávat mrtvými, vy živí však pojďte za mnou ! Amen.

Duchovní základ o způsobu Mého zmrtvýchvstání jsem vám již dávno podal, jakož i také, jak si má každý člověk vysvětlovat trojjedinost a co o ní soudit. O probuzení Lazarově budu mluvit v průběhu dalších sdělení v evangeliu Janově, jakož i také ještě o velmi mnohém jiném.
Nyní se sice z jisté učené strany tvrdí, že evangelium Janovo není napsáno jeho rukou, ovšem dokud cestoval se Mnou jako apoštol, psal jen úryvky, neboť zaznamenával jen paměti nejhojnější, ale ve svém tak zvaném vyhnanství na ostrově Pathmu, jež však pro něho nebylo nikterak vyhnanstvím, neboť tímto aktem ušel jen jako poctivý a moc mající Říman pronásledování zuřivosti Židů, mohl ve tvrzi, známé vám již z Velkého evangelia Janova, patřící Řeku Cadovi, jenž dočasně žil také v Jerichu, náležitě uspořádat po boku Mariině bez nesnází své evangelium a sdělil v něm potomstvu kolik potřebuje pro své oblažení. O všem ostatním však pravil nakonec, že “Já jsem vykonal a učil ještě velmi mnoho, co není napsáno v knize této a kdyby to někdo napsal do knih, svět by to ještě nepochopil“:a touto případnou poznámkou ukončil své evangelium téměř právě v době, kdy byl Jeruzalém zničen Římany, načež žil Jan ještě drahný čas a svá vidění uvedl na pergamen pod názvem “Zjevení Janovo.“

Ačkoliv

však na všech místech bujel plevel mezi pšenicí, přece se mu nepodařilo úplně ho vyhubit. a tak se tedy dějí také v této době, jak zde - tak i jinde velmi mocná čištění a nepřítel pravdy nebude již sto proti němu nic pořídit. Proto nyní buduji velkolepé hráze proti každému přívalu lži a postavím pravou skálu Petrovu, kterou brány pekelné nepřemohou.
Nastane sice ještě mnoho zápasů a bojů mezi lidmi na této Zemi,při nichž lež vždy úplně špatně pochodí a to tak dlouho,až za celý velký vůz sena,skládajícího se ze samého plevele,nenabídne nikdo již ani haléře a každý bude mít největší radost z paprsků pravého světla z nebes.

Někdo se zde otáže:

Pročpak jsem Já Sám neosvítil takové lidi jasněji, aby pak byli sto uvést na pergamen jen úplně čistou pravdu? Já však pravím, že jsem to nikdy neopomenul u zcela poctivých lidí, kteří měli tuto snahu,a však později z takových poctivých podání učinil velmi zesobečtělý svět, za to Já nemohu, jelikož každý člověk má svou úplně svobodnou vůli, že však jsem neopomenul nikdy čištění, ukazují vám takřka již od Mé doby všechna velká i malá shromáždění, jimiž bylo Mým Duchem dáno za úkol vloudivší se lež odloučit úplně od pravdy a před celou obcí ji zavrhnout.

O sporných bodech

v příčině Mého zmrtvýchvstání nechť vám poslouží k úplně platnému vysvětlení, co následuje.
Předně, mluvil jsem již předtím často ke Svým apoštolům a učedníkům, že třetího dne a nikoli teprve po uplynutí tří dnů, vstanu z mrtvých z vlastní moci, tak jako také mám moc, života těla dobrovolně zanechat, aby mohlo veškeré stvoření dosáhnout blaženosti.
Odchylky v udání evangelistů, spočívají všechny na témž základě, na němž spočívají vám již vysvětlené jiné rozpory: co praví Jan, to jest jedině úplně správné.
Bylo by také právě tak úplně správné to, co o této záležitosti pravili ostatní evangelisté a apoštolové, leč jak je tomu s pravým evangeliem Matoušovým, již víte: pseudo-evangelista Matouš byl sice úplně čestný a pravdu hledající muž a byl nejvýš horlivý v bádání po pravdě toho, co se tu stalo a trvalo to 20 let nežli se pustil do sestavení a sepsání svého evangelia. v této době nebylo možno setkati se v zemi Judské se žádným z Mých apoštolů, ačkoliv jiných svědků pro tuto dobu nějak zvláště nechybělo, jak se však při takových příležitostech již stává, dovedli velmi mnozí lidé, ze všech těch mnohých míst, které jsem navštívil, vyprávět o Mně rozmanité věci, bylo to však obyčejně jen to, co samí ve svých obcích ode Mne viděli,slyšeli a zažili a tak je tedy pochopitelno, že takovému L' Rabbasovi, jakož i mnohým ostatním evangelistům bylo i při nejpoctivější vůli nemožné nabýt úplné jasnosti o tom všem, o jsem konal, učil a na Sobě splnil.

Proto jsem pak povolal Já Sám Petra, aby se odebral k římskému veliteli Korneliovi, protože si přeje, aby ho, jakož i celou jeho rodinu pokřtil ve jménu Mém a tím je učinil způsobilými, aby v mém Duchu jakožto v nich působícím, přišli ke Mně. Petr šel a když přišel k domu Korneliovu, stojícímu uprostřed velké zahrady, velice hladověl a prosil mne, abych ho také tělesně posílil pro nastávající úřad a hleďte, poslal jsem Petrovi viditelně anděla z nebe, který mu přinesl pokrmy zabalené v šátku bílém, jejichž požívání bylo Židům zakázáno. Petr spatřiv pokrmy, pravil: Pane, vždyť to jsou samy nečisté, Židům zapovězené pokrmy, jak jich mohu požít? Já však jsem mu pravil: Co jsem očistil Já, to je také čisté pro Židy, proto je jez a jdi pak a vykonej, co je ti uloženo. Poté požil Petr ony nečisté pokrmy a šel pak ke Korneliovi, kde se opět na Mne poněkud rozhněval, protože jsem Já Sám vykonal Křest na Korneliovi a jeho rodině a tak je Petr zastihl všechny mající Ducha Svatého.

Avšak tu jsem se proti němu postavil Já Sám a jak je vám známo, přeměnil jsem ho tak, že již za dva dny poté se stal jedním z Mých nejhorlivějších apoštolů a pro rozšíření Mé nauky, zejména mezi pohany, vykonal větší a rozhodnější věci, nežli všech ostatních 12 apoštolů a jejich mnozí učedníci, kteří se sice odebrali do mnohých ze známých říší Země, ale vykonali málo i ve velké zemi Jutské, kde po dvanáct let po Mně zakládali obce, jako Laodiceje, Sardes, Smyrna a ještě jiné,ale tyto obce se již v krátké době od základních zásad Mého učení vzdálily,že jsem pak nutně musel Janem v jeho Zjeveních označit většinu z nich za zavržitelné.
Sám Petr nežli ještě odešel z Jeruzaléma, kde se zdržoval zejména v domě Lazarově, anebo v domě Nikodémově anebo v domě Josefa Arimatejského, shledal mrtvým konat právě v Jeruzalémě tak zvané církevní shromáždění, v němž dopsal těmto osobám, co by měly dílem ještě Židé a dílem jako křesťané přísně zachovávat, o kterémžto církevním shromáždění se také zcela krátce zmiňuje evangelista Lukáš a které přineslo málo ovoce, pročež při jedné schůzce činil zase Pavel Petrovi zcela ostré výtky, že chtěl být s Židy ještě úplně Židem a že jejich ustanovením, které jsem Já zrušil, přikládal příliš velkou cenu a zatěžoval svědomí Židů, kteří věřili ve Mně, když však byl sám mezi pohany, haněl zvyky a mravy Židů Mnou zrušené a držel s nimi.

Spoléhejte se vždy na Mne a Já vás tedy také nikdy neopustím, nýbrž budu se vší Svou láskou, moudrostí, mocí a silou zůstávat v Duchu u vás, což bude pro vás ta největší a nejúčinnější pomoc proti jakémukoli nepříteli.
Poté se vypravili moji apoštolové po dvou různými směry a hlásali jméno Mé a že se přiblížilo k lidem království boží. Do území jeruzalémského však nepřišli, zato však do území Sidonu, Tyru, Galileje a jedna dvojice pronikla dokonce do Sýrie. avšak toto jejich vyslání Mnou netrvalo příliš dlouho. Když jsem na svých jednotlivých poutích přišel do Kisu ke Kisjonovi a tam po několika dnech Svého pobytu vystoupil ve společnosti tohoto mého přítele a několika jeho spolubydlitelů v domě- na dosti vysokou horu, dal jsem známým zázračným způsobem pomocí Svých neviditelných sluhů přinést vzduchem všech 12 Svých apoštolů na tuto horu, na níž jsem byl a dal jsem Si od nich leccos vyprávět a hleďte, vyprávěli mně, že všichni všude dobře pochodili a pouze na jednom místě se setkali s posedlým chlapcem,jehož zlí duchové neuposlechli jejich vyzvání.Také si stěžovali na známého vám již Jana v Samaří, který hlásal ze svobodného popudu Mé jméno a Mé učení, které slyšel v Samaří a ve jménu mém konal též zázraky: a Já jsem se jich tázal, zda je pro Mne anebo proti Mně?A oni řekli: pro Tebe a Já pak ho nechám nerušeně působit.
Tento Jan je právě týž, který později hlásal v Damašku Mé slovo a Mé jméno tak velice účinně, že v tomto velkém světovém městě obrátili se ke Mně mnohé tisíce a Pavel, dříve Saul jsoucí ve službách farizeů, shledal nutným odebrat se s rotou do Damašku, aby tam co nejukrutněji pronásledoval křesťany.

Toto proroctví

se vztahuje především na zánik Jeruzaléma a pro pozdější doby na veškeré jakkoli uzpůsobené pohanství nevěstky Babele. Tu se Mě poněkud ustrašení učedníci, vlastně apoštolové tázali, zda také oni již tentokráte budou pohnáni před soudy všelikých držitelů moci ? A Já jsem jim řekl: Tentokrát budete mít málo co činit s nepřáteli světla,ale až jednou tělesně opustím tuto Zemi, bude vám pro Mé jméno mnoho snášet, zejména od Židů a jejich kněží. Avšak považte vždy, že Já vás nikdy nenechám samotné, že vám také napřed udělím sílu a moc, abyste se mohli včas největší potřeby co nejsilněji bránit proti Mým a vašim nepřátelům, a vlci, mezi které vás pošlu, jako vás také nyní posílám, budou vám moci pramálo uškodit,budete-li vpravdě ve jménu Mém chytří jako hadové,přitom však nicméně bez falše jako holubice. budete kráčet po hadech,štírech a salamandrech a nebudou vám moci ublížit a dají-li vám lidé píti jedu, nebude mít účinku. Toto pro vaši útěchu!

Přijdete-li do města,kde se setkáváte s takovými lidmi,pak se tu nezdržujte, nýbrž odejděte ihned odtud a setřete ještě prach s vašich nohou zpět na toto město, neboť pronásledují-li Mne, jak je vám známo, jako Pána, oč mnohem spíše nepozdraví vás jako anděle Boží.Až vás vyšlu do veškerého světa po druhé, tehdy vám bude pro jméno Mé snášet všemožné pronásledování a odevzdají vás soudům, ale nebojte se nikdy těch, kteří sice usmrcují tělo,ale duši dále uškodit nemohou, a budou-li vás u soudů vyšetřovat nebojte se jak a co odpovíte,neboť bude vám tu do úst vložena odpověď, proti které soudcové nebudou moci ničeho namítat. Pravím vám však, že mé slovo dávno ještě nepřijde ke všem lidem, když opět vstoupím mezi vás a budu soudit lid, který se snažil postavit vždy nepřátelsky proti mně a vám.“

Piš: O obsahu 16. a 17. verše 10. kapitoly evangelia Matoušova mluvil jsem již nejednou, nýbrž několikráte v díle Janově Mnou diktovaném.Přesto však všechno podám o tom ještě jedno podrobnější vysvětlení.
Toto jsem řekl apoštolům již tehdy, když jsem je poprvé před sebou vyslal a to bylo již v prvém roce Mého vyučování, kdy lidé ještě celkem málo věděli o Mně Samém. V Galileji věděli sice tu a tam,v Samaří též, ale v krajině jeruzalémské věděli o Mně ještě zcela málo a kdo snad také něco věděl, choval to ze strachu před farizeji co možná v tajnosti u sebe a proto jsem Pravil apoštolům, které jsem na krátkou dobu předeslal:
„Hleďte, posílám vás nyní jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadové, při tom bez falše jako holubice, střeste se určitých vysoce postavených světských lidí, neboť oni to jsou,kteří se budou snažit pokud možno vás zahubit.

Já jsem však pravil: “Tělem ano, ale duchem nejste jako Levi-shora, odkud také Já jsem, nýbrž zdola: proto Mne tedy také nepoznáváte, nýbrž nenávidíte a pronásledujete!“
Z toho bude každému jasno a zejména zdatnému a náležitě zběhlému znalci hebrejského písma,že jsem tyto tři pseudo-evangelistou Matoušem, anebo lépe řečeno vám již známým L‘Rabbasem v Sidonu, napsané vám nápadné verše v 10.kapitole vyslovil právě jen při příležitosti, kterou jsem vám oznámil a doslova způsobem, jak jsem vám je nyní podal, neboť ony verše v překladu,které jste nyní vytkli z onoho evangelisty jako Mému duchu zcela odporující, by samozřejmě přímo zničily Mé hlavní učení o lásce k bližnímu,jakož i zákon Mojžíšův.
Kdo z vás všech, má-li jen jiskérku víry ve Mně a v Mé učení, se může o Mně domýšlet, že bych dnes kladl na srdce ono nejsvětější všem lidem Boha nade všecko milovat a poznávat a svého bližního jako sebe sama a zítra přišel s jiným přikázáním a řekl:“Nenáviďte a pronásledujte se navzájem podle možnosti s mečem v ruce! „Já myslím, že takový učitel z říše barbarů by musel být zřejmě nutně dán do silně zabezpečovacího ústavu, jelikož by takový učitel patřil patrně do blázince a jelikož jsem vám tyto texty vysvětlil v náležitém a pravém duchu,pak zajisté uznáte,že jsem tím ani dost málo neodporoval Své božské moudrosti a že tím také nejsem nějakým potřeštěncem,za jakého mne již tak mnozí spisovatelé nové doby prohlásili, což Mne však nicméně nenaplňuje zlostí proti nim, nýbrž Já jim to odpouštím, protože oni skutečně nevědí,co činí. A tak tedy toto o těchto sporných verších zatím postačí. Amen.

Bylo to u příležitosti,když jsem v jedné galilejské obci učil lid povinnostem, které mají k Bohu a k sobě navzájem. A řekl jsem jim:“Já vás neučím ničemu jinému nežli co Mně učil Můj Otec od věčnosti, o Němž sice vy také říkáte, že je váš Otec, kterého však nicméně nikdy nepoznáváte a nikdy jste nepoznali, neboť kdybyste Ho poznali, pak byste poznali také Mne, jelikož tento otec Mne poslal k vám.“
Oni na to pravili:“Co to činíš ze sebe samého ? Cožpak my nejsme děti Abrahamovy a neřekl Bůh Abrahamovi,že my všichni, kteří pocházíme od něho, jsme Jeho děti ?!“ Tu jsem se však rozhorlil a řekl:“Podle původu z Abraháma máte být dětmi Božími, ale vy již dávno jimi nejste, nýbrž vaším otcem je Satan, vaší matkou zástup všech ďáblů a vaše snachy tchýně je vaše sotva měřitelná slepota, lenost a zlomyslnost a tito největší nepřátelé lidí jsou vaši vlastní spolubydlící v domě.- A kdo z vás chce dospět opět k pravému božímu dětství,ať se chopí meče pravdy, kterou Já mluvím k vám a bojuje tak dlouho proti těmto spolubydlícím v domě, dokud je neporazí !“
Tu se tázal ovšem hlouček farizeů a zákoníků, jak Se mohu odvážit - prohlásit je za děti Satana, všech ďáblů a jejich vlastní slepoty a zlomyslnosti, když oni všichni, jak je prokázáno. Pocházejí z kmene Levi?“

Kdo tyto tři verše, které mimoto ještě jsou přeloženy velmi vadně,bere doslovně, ten přijde nutně do bludiště omylů, z nichž nebude moci vyjít ani ve světle (Pracentrálního) Slunce. Neboť jak je to z předchozího zřejmé, Já učím a požaduji všemožnou povolnost, mírnost a vlídnost mezi lidmi: a Mojžíš učí sám ve svém l.přikázání z Mých úst:“Cti,važ si a miluj otce a matku,abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na Zemi.“
Jak bych tedy mohl přímo proti tomu dát nauku,podle níž by měli být syn se svým otcem, dcera se svou matkou,snacha se svou tchýní atd.s mečem v ruce v ustavičném nepokoji a ještě k tomu pospolu žít v jednom domě !?
K porozumění těchto textů, které jsou původně ode Mne správné a k ocenění jich jakožto Mého učení, musíme především vědět, při které příležitosti jsem je vyslovil a také jak podle správného překladu.

Na to vám pravím, že podle jeho tehdejšího písma netvořily všechny jim napsané knihy svým objemem téměř více nežli evangelium Janovo, neboť Mojžíš psal ještě v jeho jemu dobře známém egyptském písmu hieroglyfickém a teprve v době soudců, kteří se ještě dobře vyznali v tomto písmu, jakož i v jeho podobenstvích, byly knihy Mojžíšovy přeneseny starohebrejskými písmeny na pergamenu, který dovedli lidé dobře připravovat v starém městě Pergamus. Ale i toto písmo bylo mnohým za Mého času žijícím Židům nesrozumitelné, protože se mezi souhláskami nevyskytovaly samohlásky (Jak je tomu nyní ještě v slovanském jazyku, který má také leccos příbuzného s prařečí) viděli se tedy být nuceni pořídit nový opis, na němž se tak zvaní staří zákoníci účastnili přes 200 let a jméno zákoník pak také pocházelo odtud, nikoli že by snad zákoník rozuměl správnému smyslu Písma, v čemž byli mnozí zákoníci i farizeové naprostí hlupáci, nýbrž proto, že dovedli číst staré , samohlásek prosté písmo z dob soudců. Proto se také nedivte, že mezi Mnou a těmito zákoníky docházelo neustále k slovnímu boji, na němž pro svou prokázanou slepotu neměli zalíbení. Tímto jsou oba uvedené sporné texty pochopitelně vyloženy.
Ale nyní přijde 10. kapitola Matoušova evangelia s verši 34.,35. a 36, kde se praví:
„Nedomnívejte se, že jsem přišel rozsévat pokoj na Zemi. Nepřišel jsem, abych vám dal pokoj tohoto světa, nýbrž meč k boji, neboť přišel jsem jen postavit člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchýni: a nepřátelé člověka stávají se jeho vlastní spolubydlící v domě.

Nuže, kdo to ví, dá Mi za pravdu, že jsem tuto radu udělil proto, aby byl mezi nimi budoucně zachován pokoj a jednota.
Evangelista však, ježto mu bylo psaní poněkud obtížné, chtěl o sobě podat toto co nejméně slovy, aby si ušetřil čas a námahu, neboť v oné době to s psaním nešlo tak rychle, nýbrž jen velmi namáhavě a pomalu a k jedné takové napsané stránce, kterou nynější jen trochu zběhlý písař napíše za dvacet až třicet minut, potřeboval takový Rabbas v Sidonu /spisovatel Matoušova evangelia/ Lukáš v Jeruzalémě a Theofil v Athénách, Korintu nebo Syrakusách, kde se často na čas zdržoval, při největší píli as 8 dní, neboť písmena musel vrývat ocelovým pisadlem do tvrdých, zvláště pro to zhotovených kamenných desek anebo je musel jemným malířským štětcem řádně malovat na pergamen. Cvičenému malíři nebo písaři štětcem šlo to s kreslením písmen ovšem poněkud rychleji, ale ne snad o mnoho více nežli se starým pisadlem..A to tedy bylo také důvodem, proč se písaři za Mé doby tak krátce vyjadřovali a proč L'Rabbas, nežli měl před sebou své poslední, to jest patnácté evangelium na pergamenu, potřeboval k této práci téměř 25 let a při tom byl velmi pilný a horlivý. Že se pak tito písaři vyjadřovali co možno krátce,jen se dotkli jaksi hlavních slov a vedlejší věci a vysvětlení hlavních pojmů vynechávali, bude vám nyní pochopitelné.
Ale tu se již snadno někdo otáže,“Mojžíš a také ostatní proroci pravěku napsali přece objemné knihy: jakou pak dlouhou dobu podle toho potřeboval Mojžíš, aby napsal jen oněch známých pět knih nečítajíc šestou a sedmou knihu,vedle značného prorockého dodatku?“