Těchto končetin mohli žraloci velmi dobře potřebovat za svou potravu a proto tedy phalosové vždy víc a více prchali, takže se stávali ve Středozemním moři stále řidším jevem a za doby Jonášovy bylo jich v tomto moři domovem již jen několik set kusů a Jonáš byv při velmi neklidném moři vržen přes palubu, měl Mým dopuštěním to štěstí, že byl tímto phalonem pohlcen a poté tři dny strávil v jeho žaludku a dále také dopustil, že právě tento phalon pronásledovaný žralokem utekl se k nízkému asijskému břehu a při této příležitosti se zhostil potravy ležící v jeho žaludku , bylo totiž také vlastností těchto obrovských ryb, že když větřily ve vodě nějaké velké nebezpečí, vystupovaly na břeh a navštěvovaly jakási svá mláďata, která obyčejně chovaly a vychovávaly na mělčině pobřeží mořského a opatřovaly je potravou buď ze svých prsou a nebo také kořistí svého žaludku jsoucí, dosud však žijící, neboť mláďata se nepouštěla do hlubšího moře dříve, dokud nedosáhla jisté velikosti,síly a pevnosti.Při této příležitosti se pak také náš Jonáš dostal na asijský břeh a když byl phalonem z předem uvedeného důvodu vržen na mělký břeh, rychle se vzchopil, prchl na břeh kam ho nemohl pronásledovat ani starý phalon ani jeho mláďata.