O TŘECH ZÁVADÁCH: O VELRYBĚ PROROKA JONÁŠE.

O ČLOVĚKU BEZ ROUCHA SVATEBNÍHO NA HOSTINĚ MNOU
POŘÁDANÉ A O PRCHAJÍCÍM MLÁDENCI U PŘÍLEŽITOSTI
MÉHO ZAJETÍ NA HOŘE OLIVETSKÉ V ZAHRADĚ GETSEMANSKÉ.

O velrybě je to správné jak přirozeně-historicky, tak i duchovně: neboť musí tu být správné to i ono, ježto bez této správnosti nebo bez přirozeně historického podkladu nemělo by ono duchovní své podobenství.
K pochopení přirozené části musíme však vědět,že v oné době byl zvláště ve středozemním moři druh obrovských ryb,které někteří, zejména Egypťané,označovali jménem “Leviathan „ a u starých Řeků za časů známého spisovatele Herodota měli jméno „phalon“.Tento druh ryb, o němž se mluví též v knize Jobově, zmizel brzy po průlomu moře u Gibraltaru a pak byl mocnými mořskými proudy v Atlantickém oceánu zavlečen na jih,kde pak větším dílem ve studených vodách podobně jako jiná velká zvířata pevniny úplně vyhynul.
Tyto ryby měly předně nesmírně velký jícen, který byl širokým otvorem spojen právě s tak velkým žaludkem, zubů neměly, ani jazyku, ale zato měly podobně jako dnešní severské velryby velký počet chapadel, které u dokonale vzrostlé phalos byly nezřídka až tři sáhy dlouhé a sloužily této obrovské rybě k tomu, k čemu také slouží chobot slonu.