Duchovní základ o způsobu Mého zmrtvýchvstání jsem vám již dávno podal, jakož i také, jak si má každý člověk vysvětlovat trojjedinost a co o ní soudit. O probuzení Lazarově budu mluvit v průběhu dalších sdělení v evangeliu Janově, jakož i také ještě o velmi mnohém jiném.
Nyní se sice z jisté učené strany tvrdí, že evangelium Janovo není napsáno jeho rukou, ovšem dokud cestoval se Mnou jako apoštol, psal jen úryvky, neboť zaznamenával jen paměti nejhojnější, ale ve svém tak zvaném vyhnanství na ostrově Pathmu, jež však pro něho nebylo nikterak vyhnanstvím, neboť tímto aktem ušel jen jako poctivý a moc mající Říman pronásledování zuřivosti Židů, mohl ve tvrzi, známé vám již z Velkého evangelia Janova, patřící Řeku Cadovi, jenž dočasně žil také v Jerichu, náležitě uspořádat po boku Mariině bez nesnází své evangelium a sdělil v něm potomstvu kolik potřebuje pro své oblažení. O všem ostatním však pravil nakonec, že “Já jsem vykonal a učil ještě velmi mnoho, co není napsáno v knize této a kdyby to někdo napsal do knih, svět by to ještě nepochopil“:a touto případnou poznámkou ukončil své evangelium téměř právě v době, kdy byl Jeruzalém zničen Římany, načež žil Jan ještě drahný čas a svá vidění uvedl na pergamen pod názvem “Zjevení Janovo.“