Na to vám pravím, že podle jeho tehdejšího písma netvořily všechny jim napsané knihy svým objemem téměř více nežli evangelium Janovo, neboť Mojžíš psal ještě v jeho jemu dobře známém egyptském písmu hieroglyfickém a teprve v době soudců, kteří se ještě dobře vyznali v tomto písmu, jakož i v jeho podobenstvích, byly knihy Mojžíšovy přeneseny starohebrejskými písmeny na pergamenu, který dovedli lidé dobře připravovat v starém městě Pergamus. Ale i toto písmo bylo mnohým za Mého času žijícím Židům nesrozumitelné, protože se mezi souhláskami nevyskytovaly samohlásky (Jak je tomu nyní ještě v slovanském jazyku, který má také leccos příbuzného s prařečí) viděli se tedy být nuceni pořídit nový opis, na němž se tak zvaní staří zákoníci účastnili přes 200 let a jméno zákoník pak také pocházelo odtud, nikoli že by snad zákoník rozuměl správnému smyslu Písma, v čemž byli mnozí zákoníci i farizeové naprostí hlupáci, nýbrž proto, že dovedli číst staré , samohlásek prosté písmo z dob soudců. Proto se také nedivte, že mezi Mnou a těmito zákoníky docházelo neustále k slovnímu boji, na němž pro svou prokázanou slepotu neměli zalíbení. Tímto jsou oba uvedené sporné texty pochopitelně vyloženy.
Ale nyní přijde 10. kapitola Matoušova evangelia s verši 34.,35. a 36, kde se praví:
„Nedomnívejte se, že jsem přišel rozsévat pokoj na Zemi. Nepřišel jsem, abych vám dal pokoj tohoto světa, nýbrž meč k boji, neboť přišel jsem jen postavit člověka proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchýni: a nepřátelé člověka stávají se jeho vlastní spolubydlící v domě.