Nuže, kdo to ví, dá Mi za pravdu, že jsem tuto radu udělil proto, aby byl mezi nimi budoucně zachován pokoj a jednota.
Evangelista však, ježto mu bylo psaní poněkud obtížné, chtěl o sobě podat toto co nejméně slovy, aby si ušetřil čas a námahu, neboť v oné době to s psaním nešlo tak rychle, nýbrž jen velmi namáhavě a pomalu a k jedné takové napsané stránce, kterou nynější jen trochu zběhlý písař napíše za dvacet až třicet minut, potřeboval takový Rabbas v Sidonu /spisovatel Matoušova evangelia/ Lukáš v Jeruzalémě a Theofil v Athénách, Korintu nebo Syrakusách, kde se často na čas zdržoval, při největší píli as 8 dní, neboť písmena musel vrývat ocelovým pisadlem do tvrdých, zvláště pro to zhotovených kamenných desek anebo je musel jemným malířským štětcem řádně malovat na pergamen. Cvičenému malíři nebo písaři štětcem šlo to s kreslením písmen ovšem poněkud rychleji, ale ne snad o mnoho více nežli se starým pisadlem..A to tedy bylo také důvodem, proč se písaři za Mé doby tak krátce vyjadřovali a proč L'Rabbas, nežli měl před sebou své poslední, to jest patnácté evangelium na pergamenu, potřeboval k této práci téměř 25 let a při tom byl velmi pilný a horlivý. Že se pak tito písaři vyjadřovali co možno krátce,jen se dotkli jaksi hlavních slov a vedlejší věci a vysvětlení hlavních pojmů vynechávali, bude vám nyní pochopitelné.
Ale tu se již snadno někdo otáže,“Mojžíš a také ostatní proroci pravěku napsali přece objemné knihy: jakou pak dlouhou dobu podle toho potřeboval Mojžíš, aby napsal jen oněch známých pět knih nečítajíc šestou a sedmou knihu,vedle značného prorockého dodatku?“