Tím tedy máte vylíčenu onu přirozenou věc,

jak za oné doby byla a nyní také ode dávna není. V dřívějších museích,zvláště v Alexandrii nalézaly se ještě zbytky žeber této někdejší obrovské ryby, leč v pozdější době byly, rovněž tak jako knihy Saracény zničeny. Několik málo kusů se však nachází ještě dosud v Londýně ,jakož i v Paříži a jsou považovány za kostru někdejších nadmíru obrovských buď pozemních nebo mořských zvířat, avšak spíše z vodní říše pocházejících, protože bývají tu a tam nalézány na písčinách v blízkosti moře. Hlavní žebro tohoto vzrostlého phalona mělo nezřídka délku až sedm sáhů a vážilo 20 až 30 centýřů. Dnes,jak bylo řečeno, tento druh obrovských ryb zcela vymřel, podobně jako jiná, velká pozemská zvířata a téměř po tři tisíce let se žádný živý kus již nevyskytuje. Pod phalonem anebo leviathanem ať si nikdo nepředstavuje známou chobotnici, která se vyskytuje čas od času v atlantickém oceáně, zejména v krajině, v níž se před všeobecnou vám známou potopou táhla v dosti přímé čáře řada ostrovů západní Afriky až k východní špičce Brasilie a kde se dnes ještě v tomto směru vyskytují veliké, daleko sahající mělčiny a větším lodím se stávají nezřídka nebezpečny. Tato chobotnice není vůbec ryba, nýbrž je to jen nejvýš velkolepý mořský polyp, který se vyvíjí podobně jako ostatní polypové v písčinách mořských a jejich bahnitém obsahu a sedí na dně mořském pevně tak dlouho, dokud není nějakou podmořskou erupcí přiveden na povrch moře a pak se nezřídka podobá malému plovoucímu ostrovu / viz o tom ve spisu Země/.