Abyste pochopili toto opět tím důkladněji, podám vám za tím účelem nové podobenství. Nějaká nevěsta dostane z daleké země dopis od svého ženicha: čte každé slovo s velikou pozorností, když však přečetla dopis, vytvořila si poté také ihned z tohoto slova v sobě bytost, totiž citového člověka, podobného svému ženichu, do kterého člověka přešel nyní její celý vnější život květu a to tak, že nyní žije, dýchá, myslí a cítí pouze v tomto druhém člověku.
Hleďte tento člověk je tedy také Jan v této nevěstě, který ji svým kázáním pokání přinutil,aby se odvrátila od vnějšího světa a spojila se s tímto novým člověkem v ní. Nyní se táži dále,- Bude snad nevěsta spokojena s tímto v ní vytvořeným člověkem, který tu vždy ještě tvoří ono “já“? Nikoli,nýbrž v tomto novém člověku začne velmi brzy velmi mocně postřehovat životní plod lásky k onomu “On“. Z tohoto “On“ se bude vždy živěji a živěji projevovat její touha po onom vlastním “On “ a neutiší se, dokud skutečný “On“ nepřijde a úplně se s ní nesjednotí.
Hleďte, tak je tomu také se slovem v člověku přešlo-li napřed do živého těla - v novém citovém člověku nebude mít dotud pokoje, dokud nenalezne v sobě to vlastní velké a svaté “On“- nalezl-li však v sobě toto “On “ řekněte a posuďte sami, zda nebude chtít úplně přejít do tohoto “On“? Hleďte, to přece spočívá v přirozenosti všech věcí a mezi nimi a lidmi není jiného rozdílu, nežli že u věcí musí se toto dít u svobodného člověka to však zůstává jen libovolnou podmínkou jeho života.

Když dále květ již zcela opadl a přibývá a vzrůstá tělo plodu, anebo zvláštní slupka, v níž je plod ukryt, tu je vnitřního plodu, v němž je uzavřeno ono On, vždy ještě málo vidět, začne-li se však slupka, jakožto druhé tělo také zmenšovat, tím, že usýchá a tedy odumírá, pak teprve vzrůstá a zraje ono vnitřní „On“, jest je živý plod v tom poměru, jak se menší vnější já.
Nuže hleďte, že zde napřed život duše a ducha musel působit na venek, viděli jste u květu a u potomní slupky plodu, že však při tomto životě navenek nemá zůstávat, mohli jste zajisté pozorovat na zániku květu a konečně na zániku slupky. Pochopí-li někdo náležitě toto podobenství, pak mu nebude příliš zatěžko nalézt Jana v sobě.
Hleďte, toto je tedy Jan: Čte-li někdo slovo od počátku do konce, četl je nejprve očima, pak ústy a rovněž i ušima.
Hleďte, konal-li to s velkou pozorností, pak byli zajisté duše a duch obráceni navenek a dávali pozor na tělo, jak přijímáte slovo co do litery. Hleďte neníliž to květ ? Co se však děje potom,když bylo již slovo přečteno ? Pohleďte jen na květ, když jarní vánek začne pomalu pohybovat jeho kalichem, zda tu nepadá oplodňující pyl s vnějších menších prašníků tyčinek na samičí bliznu, čímž je pak teprve položen do sotva viditelné vznikající slupky nový zárodek života k vytvoření vnitřního plodu ? Hleďte, to je přijímání slova do vnitřního citového života. Zapustilo-li tu slovo kořeny, pak začíná růst a stává se větší a větší a takovým způsobem tvoří nejprve tělo, to jest tělo pokání, do kterého pak přešlo vše z těla vnějšího toto tělo je pak vlastní Jan.
Ale netázal by se tu snad někdo, pročpak má toto ušlechtilé tělo také začít opět se menšit a co je ono „On“, jenž tím má vzrůstat? Hleďte, vyrostlo-li slovo v životě citu, co se tu stává čilým, anebo kam míří cit ? Může si cit sám postačit, nebo zda nemusí mít jiný předmět, kterého se uchopí a konečně zcela přejde do něho?

Jan 3. 30.:

„On musí růst, já pak se menšit.“
Tento text se zdá mnohým nanejvýš snadno pochopitelný, ale tak tomu nikterak není. Tento text se chápe úplně teprve tehdy,přešel-li u někoho v činný stav životní, nicméně zde následuje pravé porozumění těchto textů.
Aby se však tento text důkladně pochopil musí člověk vniknout napřed do vědomosti svého vnitřního citu kdo především je Jan anebo ono já a kdo potom je vlastně On který tu má růst, jako ono já se menšit.
Jan je symbolem / viditelným znamením/ vnějšího člověka, jenž potřebuje pokání, které o sobě není nic jiného nežli živé obrácení člověka od světa k Bohu. Pročež také hlásal Jan pokání, aby lidé odložili to své světské a oblékli duchovní: on sám byl symbolem nejpřísnějšího pokání.
Čím je tedy u lidí Jan? „Jan“ je u lidí vlastní náležitě utváření já, anebo život těla, nežije-li duch a duše ještě pro sebe, nýbrž pro tělo! Zde se mohlo ovšem zdát mnohým, že takový život nemůže být správný, Mně libý, ale v přítomnosti a řádu všech věcí není to jinak možné, aby se úplně poznala tato pravda, ať jen každý pohlédne na rostlinstvo a uvidí také tu zřetelně ono já a ono On.
Pozoruj takový květ,co bude asi s plodem, kdyby květu neubývalo? Vidíme zde ono já a ono On.

Tak je skutečně rozumět textům pro všechny časy časů. Amen.
Jan 12.27.: „Nyní jest duše Má zkormoucena. A co mám říci ? Otče vysvoboď Mne z této hodiny ! Ale vždyť proto jsem přišel do této hodiny.“Že jsi nemohl Matouše správně vystihnout, je pochopitelné, neboť jsi nevěděl, co je vpravdě prorok ale ten, o Němž mluví Jan, měl by ti být přece jen známý. Kdo a co je „ Má duše“ , nevíš-li to ještě. - to je Má Láska, mohla při pohledu nanejvýš nevěrné děti jinak, nežli být veskrze zkormoucena a to až k smrti, to jest až k noci smrti, jež držela všechny děti v tak krutém zajetí ?
A dále se tu praví: A co mám říci? Copak bys řekl tam kdyby ti všechny tvé děti klnuly a tě odsuzovaly ?
Hle, v těchto případech má i ta největší láska osten, proti kterému je těžko se vzpínat, neboť tak dlouho a krutě opovrhovaná láska bolí nejen v lidských, nýbrž i v Božských prsou! Toto uvaž a dobře pochop !
Proto tedy také jen jeden cit zůstává v Božích prsou, totiž cit otcovský ; tento nechť vezme lásce její osten a otcovský cit dojal opovrhovanou lásku a ona pak v tomto pocitu mluví: Tvá vůle,proto jsem přišla Já - láska do této hodiny, abych byla Otcem všem, kteří budou volat ke Mně „Abba „!
Rozumíš nyní tomuto textu ? Takto mu máš rozumět a Otce velebit ! Amen.

Matouš

Matouš. 10.41. „Kdo přijímá proroka, protože je prorok, obdrží odplatu proroka a kdo přijímá spravedlivého, protože je spravedlivý obdrží odplatu spravedlivého.“
Aby se však toto pochopilo v duchu a v pravdě, musí se napřed poznat, kdo je prorokem ve vlastním slova smyslu.
V širším smyslu je prorokem každý člověk, mluví-li k svému bratru anebo ke své sestře kvůli Mé lásce a z ní kvůli proslavení Mého jména, které sluje Ježíš - Ten ukřižovaný. „ Vždyť je přece psáno:
Podá-li někdo ve jménu Mém potřebnému i jen doušek vody, nezůstane mu to bez odplaty.“
V tomto smyslu může být tedy každý člověk prorokem, kdo ho příjme ve jménu Mém,buď duchovně nebo tělesně, nechť obdrží také jako prorok buď duchovní anebo tělesnou odplatu, kdo ho však přijímá duchovně i tělesně, toho odplata bude také duchovní i tělesná, tak jako proroka, který uděloval duchovní i tělesné dary ve jménu Mém. kdo však je vůči proroku skoupý a má ducha kovového, toho odplata bude také taková, jaké bylo přijetí!
Kdo však přijímá proroka ze zištnosti, vzal svou odplatu již na proroku samém a žádné jiné odplaty se mu již nedostane. V užším a vlastním smyslu je však prorokem jen ten, kdo nikoli vlastními ústy, nýbrž z mých úst mluví pouze to Mé. Kdo však tohoto proroka v čemkoli zapírá, nezapírá proroka, nýbrž zapírá Mne; neboť kde je takový prorok, tam není on, nýbrž tam jsem Já.
Kdo tedy přijímá takového vzácnějšího proroka, ten přijímá Mne, jak je napsáno: a ježto, jak je řečeno, odplatou proroka jsem Já Sám, budu jí tomu, kdo Mne přijímá v proroku.
Ale ať nikdo nezjednává takového proroka jinak, nežli ve jménu Toho, v Jehož jménu je prorokem. Běda však těm, kteří ho chtějí zkracovat a zištně zaměstnávat, věru, to vše činí mně, nikoli proroku, na ně dopadne málo prorockého požehnání a nakonec je oheň ducha proroka stráví! A tak je tomu také se spravedlivými. Ten pak je spravedlivý, kdo je v pravé lásce ke Mně a z ní k bližšímu v užším smyslu v širším však smyslu jest jim pak každý bratr bratru ve jménu Mém, zvláště pro jméno Mé chudý a pronásledovaný. věru, tvá nespravedlivost ti bude k vůli přijatému spravedlivému prominuta a jeho odplata bude také odplatou tvou. Běda však, přijal-li jsi spravedlivého ze zištnosti, pravím tobě, budeš počítán mezi loupežníky a vrahy; lépe by bylo pro tebe, kdybys ho nebyl přijal !

Zdechlina

je však nejvěrnějším zrcadlem světa a ukazuje světu jeho pravou podobu, a svět ji nenávidí, protože je zrcadlem jeho zlých skutků, ale orlové nenávidí jasný lesk nezetleliny, neboť vědí, že zetlelinu zdechliny se přijímá a hubí jejich vlastní zetlelina.
Jako však jsem Já zdechlinou světu, tak bude svět jednou na onom světě zdechlinou přede Mnou a přede všemi Mými anděly na věky.
Věru, chcete-li žít pak musíte Mnou býti zamořeni, a svět musí před vámi prchat pro mor Mého jména, a před vaším dechem učinit nástrahu, budete-li však toto pozorovat, pak jásejte, neboť tehdy jste jistě již nakaženi morem věčného života. Jinak by vám svět činil, co činí mor světu, kdybyste byli jako on ze světa,jelikož však již nepatříte světu, nýbrž patříte vesměs Mé lásce,proto platíte také u světa vždy méně, věru jako kdyby svět tušil, co se ve vás skrze mne skrytě děje prchal by před vámi ještě více nežli před vlastním morem.
Proto však svět nemůže vás nenávidět, neboť neví, co je ve vás Mne však nadmíru nenávidí, neboť ví, co je ve Mně, totiž nesmlouvavé zrcadlo, které mu ukazuje neustále jeho ohavnosti.
Nuže hleď, co je to, co vše dnes Já přináším vázaného ? Nenáviděnou zapáchající zdechlinu, a zvu tě, abys pojedl ze zdechliny s orly, ano, aby ses ty sám stal zdechlinou, ano zamořiti tě chci pro svět a před světem, avšak nic si z toho nedělej,hleď, vždyť Já Sám jsem světu největším a nejnenáviděnějším morem, neboj se Mého moru, neboť je to věčný život sám. Blaze tobě, že jsi byl nakažen Mým morem, neboť v něm budeš žíti život Mé lásky na věky, neboť Já jsem ta zdechlina života a tímto morem je Má láska na věky. Amen !
To ti říká Ten, Kterého veškerý svět nenávidí jelikož svědčí proti němu na věky. Amen. Amen. Amen!

Hle, tací hledači pečeně nejsou věru hledači lanýžů, protože předmětem jejich hledání nebyly ještě nikdy lanýže, nýbrž vždy jen pečeně! Nechají-li tě tedy tací sluhové s opovržením na holičkách, pak považ , že Já světem nejopovrhovanější jsem v tobě zasadil lanýže lásky ze Sebe, avšak jsem nepřidal k tomu světské pečeně, proto zanech těchto lovců pečeně a neboj se jich neboť oni se nestarají o lanýže jen o pečeni!
Orlové se však shromažďují, ježto vidí zdechlinu.
Hle, Já jsem světu zdechlinou, neboť svět prchá přede Mnou a nenávidí Mne hůře ještě nežli zdechlinu! Je však nesčíslné množství ptáků na světě a jen velmi málo orlů mezi nimi, avšak nestačí s orly jakož vrána pojídat zdechlinu života, nýbrž ty sám se musíš státi zdechlinou, chceš-li, aby se ti dostalo ze zdechliny životní! Hle kdo se znovu nezrodí ze zdechliny nevejde do života, světu sice zdechlina nesnesitelně páchne, ale ne tak orlům, neboť pro ně je naplněna největší ze všech vůní.

JEŠTĚ NĚKOLIK DALŠÍCH VYSVĚTLIVEK TEXTÛ PÍSMA.

Jan 7.7.“Vás nemůže svět nenávidět, Mne však nenávidí; neboť Já svědectví vydávám o něm, že skutky jeho jsou zlé!“
Poslyš, které mám rád: V tomto verši slov Mého miláčka Jana spočívá velká pravda, že všichni kdož nejsou z tohoto světa, nejsou u něho v přízni, protože skrze Mne a ve Mně nemají zalíbení na jeho zbytečně zlých skutcích. Vás sice nebude svět nenávidět jako Mně,kterýž jsem vždy svědčil proti jeho skutkům, ale jásejte, jestliže svět vámi opovrhuje, neboť je-li někdo opovrhován kvůli Mně, může přece být úplně ujištěn že Já nejsem daleko od něho.
Hle, svět se tu podobána hledání psům, lanýžům a orlům, psi lanýžáci větří ukrytý život, orel pak zdechlinu na míle daleko, psi lanýžáci nehledají sice rostlinu, nýbrž jen pečeni a proto vyhrabávají zemi a hledají horlivě rostlinu, aby jim neušla anebo se neztratila již častěji požívaná pečeně, jestliže však není lanýžů a scházela již delší dobu pečeně pak jsou tito psi sotva způsobilí na hledání lanýžů, které se jim stávají jen předmětem opovržení.

Matouš 11.19.

“ Moudrost se uznává od moudrých.“
Tak je to věrné a pravdivé, ale proto ať se tito moudří nestarají, nebudou-li světem chápáni; neboť jiné jsou cesty noci a opět jiné cesty dne. Kdo kráčí za dnem ví, kam jde ale hosté noci pobíhají vesměs jako šílení, a nikdo neví, proč a kam? Proto ať se den nestará o úsudek noci, nýbrž den uznává den. Také tomu zcela dobře rozumějte!
Marek.4.25., Matouš.13.12.: “Kdo má tomu bude dáno, aby měl hojnosti.“To se zdá být skoro jako nespravedlností,ale není tomu tak. Neboť to značí jen tolik, jako: Vycvičil-li někdo svou sílu, a může pak nositi břemena větší, nezeslabí se tím, nýbrž bude stále silnější. Kdo však nechtěl svou sílu nikdy cvičit, ztratí také brzy tuto sílu, jakmile ji použije k nošení, sebenepatrnějšího břemene a velmi brzy klesne do úplné smrti, proto také cvičte stále všechny síly ducha, a jednou tu bude státi duch v hojnosti věčné životní síly a bude sto nosit na bedrech zcela dobře ta největší břemena Mé lásky, milosti a slitování.Tak bude tomu, kdo má, dáno v hojnosti, kdo však nemá ten také ještě ztratí to,co měl ze svého základu.Rozumějte tomu ! Ano tomu musíte dobře rozumět !
Lukáš 9.49,50.: “ Jan Mně řekl: Mistře, viděli jsme kohosi i zakazovali jsme mu to, protože nechodí s námi. Ježíš však řekl: Nezakazujte mu to, neboť není nikoho, kdo činí skutek ve jménu Mém a může v brzku špatně o Mně mluvit.“
Tento text budiž vždy ochranou proti útokům světa ! Neboť kdo není proti Mně, je pro Mne, tomu snad rozumíš? Jen jednoho je zapotřebí, a to je jedno je Má sůl a Můj pokoj ve vás ! Pochopte to všichni dobře. Amen !
To říkám Já, Ježíš, vždy věrný a pravdivý. Amen, Amen, Amen !
Kéž by si tohoto slova evangelia dobře povšimli též všichni naši odpůrci !

Matouš 23,23.:“Nejtěžší v zákoně je spravedlnost, milosrdenství a věrnost.“
Hleďte, toť hlavní uzel, kdo ten rozmotá a jak ? Neboť přesně vzato, spravedlnost a k ní pevně připoutaná věrnost vylučuje veškeré milosrdenství , jelikož jednat spravedlivě neznačí nic jiného, než-li jednat věrně podle zákona: kdežto být milosrdným značí tolik jako někomu zákon prominout. Jak je tedy rozumět? Buďte milosrdní, tak také milosrdenství dojdete? Jak může být někdo milosrdný a spravedlivý? Pravím vám: Není nic lehčího nežli toto! Ať je člověk spravedlivý vůči sobě a milosrdný vůči bratru, pak žije v dokonalém řádu Božím a je dokonale spravedlivý, milosrdný a věrný. Toho je náležitě dbát a živě tomu rozumět.
Lukáš 12.37.: “Blažený služebník, kterého Pán, když přijde,nalezne konat povinnost.“
Je zde otázkou, jakou povinnost? Nic jiného nežli pouze Mou vůli, která záleží jedině a tolik jen v přikázané lásce: čím se pak každý v duchu a ve vší pravdě živě modlí:Buď vůle Tvá !- Pochopte toto pro věčný život !
Matouš 9.17.: “Mladé víno lije se do nových měchů, také se zachovává obé / totiž víno i měch /
Tak může živé slovo vejít také jen do takových srdcí, která se úplně obnovila sebezapíráním. Kdyby se však oznamovalo ve starých nečistoty plných a tím také zpuchřelých srdcích, pak by s nimi učinilo právě to,co dělá mladé víno ve starých slabých měchách, roztrhalo by je totiž a pak se zničí i s nimi. Právě proto se také nemají házet perly sviním. Rovněž tohoto třeba náležitě dbát.

POKRAČOVÁNÍ DÛLEŽITÝCH TEXTÛ .

Lukáš 9.62.:“ Žádný, kdo přiložil ruku svou na pluh a táhne jej zpět, není způsobilý pro Království nebeské ! “
Rukou je vůle: pluhem je slovo Boží; Královstvím nebeským je v lásce činný život podle slova. Někdo se sice chopí slova Božího a jedná zpola podle něho, ale zpola ho používá k věcem světským a říká: Pokud žiji ve světě, dotud s ním musím také žít. nemohu tudíž úplně se s ním rozejít, nýbrž jsem přece kvůli němu zajisté nucen, lecčeho se zúčastnit, aspoň na oko, aby si to či ono o Mně nemyslel anebo dokonce to neřekl nahlas! Neboť svět nelze přece učinit jiným nežli jest a tak člověku nezbývá nic jiného nežli aby se s ním účastnil toho, co právě nepovažuje za naprosto špatné;ostatně však u sebe může člověk nicméně konat, myslit a věřit, co chci! „Hle, toto však právě značí přiložit ruku na pluh a táhnout jej nazpět, aby nebyl světem ukřižován!
Je však otázkou: Jak bude při tom orání obděláno pole pro setbu semen života? Ostatně je vpravdě jisto, že táhnout pluh zpět stojí mnohem menší úsilí nežli sunout ho vpřed: leč kdo činí tak, jak říká tento text není naprosto způsobilý pro Království nebeské, neboť pokud nevrátíš světu poslední haléř, který sis vypůjčil od něho, nevejdeš do království nebeského! Dbejte toho a staňte se náležitými oráči!

Jan 4, 23: „Opravdoví ctitelé budou se k Otci modlit v duchu a v pravdě.“
To jest živé skutky lásky, neboť nikdo nemůže říci: Otče náš, neprokáže-li skutky lásky k bližnímu otevřeně ze svého srdce,že považuje všechny lidi za své bratry a sestry ,kdo však podle toho koná skutky lásky, ten jest, jenž se modlí k otci v Duchu a v pravdě. Pochopte to velmi dobře, hluboce a živě!
Korintským.3.6.: „Litera zabíjí, ale duch oživuje.“
To jest, žádné vědění a žádná víra bez skutků ti nic neprospěje: co prospěje jídelní lístek hladovému! Kousek zcela obyčejného chleba mu vyváží celou knihovnu plnou hojných jídelních lístků a kuchařských knih! Proto život závisí jen na skutku samém, ne však na prázdném poznání slova.Toto tedy praví tento verš.
Jan 8.32.: „pravda vás osvobodí.“Jakpak a kdypak? Stane-li se ve vašem srdci živým světlem, které pochází u ohně živé činné lásky! A jedině toto světlo může také být nejplnějším právem nazváno pravdou jinak se však každá rozumem pochopená pravda podobá namalovanému ovoci, které je sice velmi krásné pro oko,ale pro hladový žaludek je pouhým škádlením a tolik jako naprostou lží!
Pochopte to !!   

Hle toť onen pravý soudce.Jest jen také zde v této době otázkou:
Čímpak potom přetékají ústa, je-li srdce zcela prázdné pro velkou vlažnost lidí. kteří se dřívějším pilným hřešením stali líní hřešit, neřku-li, aby snad dokonce měli ještě přinášet dobré plody! Praví se také: Podle skutků svých budeš souzen. To je jedno;jakpak dopadne potom soud s těmi, kteří nemají zcela žádných skutků? Já ti pravím:Vše, jak se zdá, na způsob zmíněného fíku, neboť co je mrtvé, je již také souzeno; tu netřeba nic jiného nežli kletby na vyhubení cizopasných rostlin na ušlechtilých ovocných stromech! Rozumíš tomu ? Ó ano ty tomu rozumíš!
Matouš 13.52.: „Každý zákoník /učitel zákona/, vyučený pro Království nebeské, podoben je hospodáři, jenž vynáší ze svého pokladu nové i staré.“ Pročpak? Protože již od věčnosti je to v Mém řádu ustanoveno tak,že se již z každého semene objevuje jak čerstvý plod tak rovněž opět totéž semeno, jaké bylo předtím do země zaseto a bez staršího stromu není nový plod myslitelný:Má-li někde něco vzniknout, musí tu zajisté být základ. Tak je také starší slovo základem ke slovu novějšímu a starší nauka základem pro nauku novou,jako je předchozí život základem pro život nápotomní.Toto tedy pochop: neboť Mé /nové/ slovo bude ve své úplnosti pravdy posuzováno podle toho,zda má pravý starý základ, rozumíš tomu? Ano, tomu musíš především rozumět nejvíce!

Také tento text patří nyní již spíše do oblasti pátého kola u vozu.Ty říkáš: Jak to? - Poslyš tedy,je ovšem pravda,že se poznává strom jen podle ovoce,zda je dobrý či špatný;řekni mi však - podle čeho se tedy poznává strom, který je neplodný a ovoce nenese? Ó jak jsi nyní na rozpacích s odpovědí?! Hle strom lze také poznat podle listí, neboť tak jsem poznal Já Sám neplodný fík, který tu byl jediný, který jsem proklel, protože nenesl zcela žádné ovoce, leda jen pro vepře,k potravě červů a zetleliny země! Hle, na tomto stromě je kovovým písmem západu osud nyní žijícího, vlažného, neplodného lidstva! Pochopte toto vše !
Matouš 12.34, Lukáš 6. 45, “Čím srdce plno, tím ústa přetékají.“

Nesuďte,abyste nebyli souzeni

Já myslím, že text tohoto verše je nyní s tak mnohým jiným v knize světla a života jako páté kolo u vozu! Kdo by toto snad shledával přehnaným, ať jen ráčí probrat miliony světských zákonů a nařízení a pak ještě ty vzájemné občanské ohledy; co za to může a dokonce politicky vzato, musí být před světskými soudy projednáváno, posuzováno a odsuzováno. Tehdy se mu stane to páté kol u vozu tak jasné, jako Slunce za pravého poledne, nevzpomínajíc jiných, vzájemně soudcovských ohledů, kde člověk je člověku stálým soudcem! Mám snad proto taková pátá kola u vozu z textů Písma vymazat? Ó nikoli, to se nestane, spíše nebe a Země padnou, nežli abych pro zlomyslnost lidí vymazal i jen jedinou čárku! Právě takové texty budou jednou soudit lidstvo a zatarasí mu cestu k životu, proto již nic dále a více o tom pátém kolu !

Nesuďte,abyste nebyli souzeni

Já myslím, že text tohoto verše je nyní s tak mnohým jiným v knize světla a života jako páté kolo u vozu! Kdo by toto snad shledával přehnaným, ať jen ráčí probrat miliony světských zákonů a nařízení a pak ještě ty vzájemné občanské ohledy; co za to může a dokonce politicky vzato, musí být před světskými soudy projednáváno, posuzováno a odsuzováno. Tehdy se mu stane to páté kol u vozu tak jasné, jako Slunce za pravého poledne, nevzpomínajíc jiných, vzájemně soudcovských ohledů, kde člověk je člověku stálým soudcem! Mám snad proto taková pátá kola u vozu z textů Písma vymazat? Ó nikoli, to se nestane, spíše nebe a Země padnou, nežli abych pro zlomyslnost lidí vymazal i jen jedinou čárku! Právě takové texty budou jednou soudit lidstvo a zatarasí mu cestu k životu, proto již nic dále a více o tom pátém kolu !

POKRAČOVÁNÍ DÛLEŽITÝCH TEXTÛ.

Tento velmi významný verš se rovněž hodí obzvláště pro tuto dobu, v níž všeliké pokrytectví dosáhlo nejvyššího vrcholu. Někteří běhají do kostelů jen proto, aby byli viděni jako, zbožní lidé a aby nato přišli u toho či onoho duchovního do náležité milosti: jiní zase aby mohli v kostele trochu lenošit! Opět jiní, aby se tu v nějakém kostelním koutě sešli se svými objednanými milovníky a aby se tu vzájemně dorozuměli o té či oné nastávající příležitosti ke hříchu /;opět jiní, aby se, se sousedem anebo se sousedkou vypořádali s lidmi, anebo aby viděli, jakými šaty jsou ten či onen, ta či ona oděni, jiný jde opět kvůli svým pobožnůstkářským příbuzným, aby si tím u nich zjednal náležitou úctu,aby ho pochválili a mnohdy také obdarovali, mnohý jde do kostela proto, aby tím čelil proti leckterému zlému podezření, jež na něm lpí. I ten nejlepší jde do modlitebny jen s poloviční vírou lépe řečeno s pověrou, aby si vyprosil, řidčeji sice ode Mne, za to však od nějakého světce dočasnou výhodu, ale nikdo nejde, aby Mně vzdal úctu! Ano, jsou ještě mnohé jiné ohledy,proč lidé běhají do modliteben, jen Já Sám jsem při tom nejméně důvodem, proč tam lidé běhají; hleď to jsou sami nemytí postitelé, nemající pomazané hlavy! Tak se postí lidé taky jen ze strachu před Římem, ale jen z lásky ke Mně se nepostí nikdo, ani v tom či onom. Nikdo se nechce doopravdy zapírat, aby vzal kříž na svá bedra a následoval Mne, každý se chce jen zdát, ale nikoli opravdu být; proto, ježto tu pro světskou službu stačí přece také zdání, nač tedy obtížné bytí! Nač pomazání hlavy a nač mytí tváře? Vždyť světu stačí zdání! Já jsem přitom beztoho jen nikdo! Avšak přijde pro každého až příliš brzy doba, kdy nemytí a napomádovaní budou jako plevy od pšenice odděleni.Pak ustoupí od nich zdání a ve své nahotě budou vrženi do ohně draka! Pochopte toto dobře !!!

Kde asi jsou tyto děti nyní? - Za děly, meči a kopími jistě ne. Kde však žije nyní pokorný národ, jenž by žil pospolu v míru pravé bratrské lásky za mými ochrannými zbraněmi ? A kde je mír, tam je jen z bázně před děly, meči a kopími.Ó, jak málo žije nyní na Zemi těch, kteří by mohli právem slout dětmi Božími , a jak málo je blažených! Neboť všechno to táhne nyní se zbraněmi, buď se zbraní v ruce, anebo se špičatým dvousečným jazykem! Kde jsou tedy ti pokojní? Kde blažení ?Kde děti Boží?

Lukáš 14.34. Mat,5.13.: “Je-li sůl zkažená, čím se má solit?“

Tento text ve formě otázky platí zejména pro nynější dobu, kdy se téměř veškerá sůl stala bez chuti, prázdnou a zkaženou, protože se již nevykopává z hor lásky, nýbrž se připravuje jen ze stok sobectví.Řekněte Mně, jakou chuť dostanou nedozrálé a nezralé plody, kořeněné touto solí? Či nedává nyní již každý otec své děti kvůli příští slušné samostatnosti a kvůli chlebu s ní spojenému tímto neřádem skrz naskrz prosolovat?! Ó, dostane se jim jednou také v Mém Království samostatnosti na věky ve velké hojnosti! Také Já je dovedu tak samostatně a tak o samotě o sobě postavit, že se k nim jistě nic nepřihlíží, neboť učiním

je sochami, jako ženu Lotovu a pak je postavím do věčně osamělých opuštěných krajin: Tam ať si svou sůl samostatnosti uchovávají nezkráceně na věky ! Rozumíte také nyní oné zkažené soli ?

To jest, miluje-li člověk již faleš,aby tím obdržel volnější pole pro svou zlomyslnost, jak veliká musí být láska ke zlu samému!Hleďte takováto je vychvalovaná moudrost světa, ten osvícený rozum;vynalézt pravidla,aby za nich mohl člověk pohodlněji hřešit! Ale Mé pravidlo, kteréž jest láska se považuje za malicherné a nedůstojné muže, který chce být dokonalým žákem rozumu, kterýž haní lásku a honosně mluví o sebevraždě! - Ó světe, ó ohavnosti !

Mat.5.9.: “Blahoslavení pokojní, neboť oni dětmi Božími slouti budou!“

Jan 13.34.: “To přikazuji vám,abyste se milovali vespolek!“

Ale ne abyste se odsuzovali a soudili a pak spíše měli radost, když bratr, který zbloudil, upadne do zákonitého trestu, místo abyste se nad ním slitovali a uvedli ho na pravou cestu.Věru, kdybych byl přikázal: Olup druh druha a zab jej, pak by se takové přikázání setkalo jistě s velkým souhlasem ve vší činnosti, ale jen milovat nechce nikdo svého bratra a svou sestru!Ó, ty převelice zlý světe! – Tu bude třeba mnoho toho nejhoršího ohně,aby tě zbavil tvé tvrdosti!

Jan 15.8.„V tom bývá oslaven Otec Můj, když ovoce hojné nesete.“

Co je to za ovoce, které se má mnohonásobně přinášet a v čem záleží? Skutky Lásky a vší pokory z ní jsou tím ovocem, které se Mně má přinášet.Na kterých stromech však má toto ovoce růst, je-li při tom strom lásky a života nyní od kořene uschlý a tedy úplně odumřelý?

Mat.6.23.: “Je-li tedy světlo, kteréž je v tobě, čirá tma, jak veliká musí pak teprve být tvá tma o sobě.“

Jan 14.21.: “Kdo má Moje přikázání a je zachovává, ten Mne miluje!“To jest: kdo má lásku a zůstává věrným a stálým v lásce,ten miluje jistě mne a svého bližního, neboť Má přikázání jsou, aby lidé milovali Boha nadevšecko a své bratry a sestry však jako sebe sama. Jak tu však miluje bratr bratra, je-li mu pánem a soudcem? Jak může však vůbec milovat nějakého člověka jako bratr bratra, nechce-li napřed poznávat a milovat velkého svatého Otce? Čím je bez Něho člověk člověku? Já pravím: Ničím nežli přirozeně právně jeho domnělým soumarem, jenž má za nejhorší žold sloužit bohatému a tím mocnému, aby pak tento jako pán a soudce nad ním, ubohým bratrem panoval!Tací páni a soudcové jistě však Mých přikázání nezachovávají, jako potom také ne mravnými mající být soumaři, jelikož jsou naplněni zlostí, nenávistí a pomstou proti těm, kteří tu mají být jejich soudci a úplnými pány nad životem a smrtí! - Ó ohavnost ohavností! - Věru, tito nikdy tváře Otcovy v nebi neuzří! A k těm nikdy nepřijdu a nikdy se jim nezjevím!