Léčba kyslíkem

přívod kyslíku do organismu jak při spont. Dýchání, tak při UPV. Indikace: 1) zástava oběhu a dech. 2) respirační insuficience: Typ I (parciální): astma, pneumonie, plicní embolie…, Typ II (globální): bezvědomí, hrudní poranění, intoxikace… 3) srdeční selhání a IM. 4) šok. 5) zvýšené metabolické nároky - popáleniny, polytraumata, infekce… 6) pooperační a poúrazové stavy. 7) intoxikace CO a kyanidy. Podání kyslíku by mělo být spojeno s: 1) snížením nadměrných požadavků na kyslík (analgosedací, relaxací, UPV). 2) ↑dodávky kyslíku tkáním (úprava anemie, nízkého srdeč.výdeje…). 3) zlepšením místního prokrvení. Způsob aplikace: nosní katetry, masky, polomasky, resuscitační vaky s možností přívodu kyslíku (Ambu..), anesteziologické systémy, systémy pro CPAP, plastikové kyslíkové boxy na oblast hlavy, kyslíkové stany, inkubátory, hyperbarické komory. Rizika: retence CO2, narkóza oxidem uhličitým, kyslíková toxicita(-plicní toxicita-od atelektáz až po vznik ARDA, neurologické účinky - epileptické záchvaty, retrolentální fibroplazie, barotrauma)

Komplikace a NÚ UPV:

komplikace vzniklé z nutného zajištění dých. cest (intubace, tracheostomie), komplikace z nadměrného / nedostatečného zvlhčení nebo ohřátí vdechovaného vzduchu, komplikace z expozice vysokým koncentracím kyslíku, infekční komplikace, vlastní plicní nú, mimoplicní nú. 1) plicní nú: kombinované působení vysokých inspiračních TK (barotrauma) a dechových objemů (volotrauma - část plic. parenchymu je redukována a narůstá ventilace na jednotku objemu nepoškozených nebo méně poškozených úseků plic) a tzv. střižných sil (vznikají na přechodu mezi oblastmi plic s rozdílnou region. Poddajností). Klin.manifestace: intersticiální emfyzém, pneumomediastinum, pneumoperitoneum, podkožní emfyzém, pneumothorax, intersticiální a alveolární edém a rozvoj atelektáz. Prevence: omezení velikosti dech.objemů, snížení hodnoty alveol. TK, použití dostatečné hodnoty PEEP. 2) mimoplicní nú: A) kardiovaskulární: v inspiriu dochází k vzestupu Tk v dých.cestách a k vzestupu pleurál. TK=>ovlivnění preload i afterload pravé i levé komory. B) renální účinky: snížení výdeje moči, glomerulární filtrace, průtoku krve ledvinami a snížení exkrece sodíku (↓srdeč.výdeje, redistribuce ren.průtoku krve, změny žil. TK, změny tonu autonom.nerv.syst. Hormonální změny.. C) jaterní a GIT účinky: pokles perfůze jater, zvýšení jater.rezistence, … Odvykání od ventilátoru : ukončit ventilaci a dekanylovat pacienta co nejdříve. Pacient musí mít zachované obranné reflexy dýchacích cest, nezbytné je upravit poruch acidobaz. rovnováhy, ionty, anémii…. Pacienti ventilovaní méně než 24 hod.mohou být převedeni na spont.dýchání ihned. Extubace: pouze u pacientů při vědomí, spolupracujících, se zach. obran. reflexy dých. Pacienti ventilovaní < 24 hod. extubace po 10-15 min. spont.dých, jinak po 24-48 hod.

Indikace UPV: individ. Zhodnocení parametrů plic. Mechaniky, oxygenace, stupně dech.tísně DF>35, vitální kapacita <15 ml/kg, PO2<9kPa, PCO2.7.5kPa; apnoe.Fáze dech. cyklu: 1) inspirační fáze: zahájena iniciací-signálem vedoucím k zahájení dech. cyklu (tlak, čas…). Ventilátor je limitován v dalším průběhu inspirace př tlakem, objemem, časem. fáze ukončena-cyklování (objemem, čase, tlakem). 2) inspirační pauza: zástava proudění DC a redistribuce dech. objemu. 3) exspirační fáze: pasivně nebo s pomocí expir. svalstva. 4) exspirační pauza: do iniciace dalšího dechu. Klasifikace ventilačních režimů: podle stupně ventilační podpory: 1) plná ventilační podpora, 2) částečná ventilační podpora- nemocný poskytuje k zajištění výměny CO2 část své dechové práce. Podle synchronizace s dechovým úsilím nemocného: 1) synchronní - aktivita je synchronizována s dechovou aktivitou nemocného, zajištěno triggerováním (spouštěním) - změnou TK, průtoku ve ventilátoru, 2) asynchronní - užití v neonatologii. Podle způsobů limitace: 1) režimy s nastavenou velikostí dech. objemu - zajišťují konstantní velikost dech. objemu- CMV (control mode ventilation) - nedovoluje nemocnému participovat v žádné části dech. cyklu. A/CMV- pokud má nemocný vyšší DF=>dechy mohou být spuštěny dech. aktivitou nem.; pokud je DF nižší než je nastavená na ventilátoru=>některé dechy jsou iniciovány ventilátorem. SIMV: (synchronized intermittent mandatory ventilation) -umožnujě spont. dýchání, dodává nemocnému nastavený počet dechů. 2) režimy s variabilní velikostí dechového objemu: bezpečnější, změny velikosti poddajnosti nebo rezistence se odrážejí na změnách velikosti dech. Objemu. PCV( tlakově řízená ventilace) - iniciace čase, tlakem, objemem, limitace tlakem, cyklování časem. SIMV-PC. PSV (tlaková podpora): pacient iniciuje dech svým úsilím. Pozitivní end-expirační tlak: =PEEP: zabraňuje vzniku kompresivních atelektáz ovlivněním velikosti FRC. Prevence opětovného kolapsu provzdušněných alveolů u pacientů s intersticiálním plic. edémem. Ovlivnění homogenity distribuce ventilace. Snížení dechové práce u nemocných s omezeným průtokem (kolapsem) v dých. cestách v průběhu dechového cyklu.

Hlavní determinanty

oxygenace při UPV: hodnota střed. TK v dých. Cestách, inspirační frakce kyslíku ve vdechované směsi(FIO2). Princip ventilace: U řízeného-kontrolovaného dechu (=všechny fáze jsou řízeny ventilátorem) generuje ventilátor určitý průtok plynů=>↑TK v místě vstupu do dých. Cest. Po dosažení dostatečné hodnoty TK =>proudění plynů do dých.cest nemocného. Velikost Tk je dána : překonáním rezistence inspirační části okruhu, rourky a DC, poddajností hrudníku a plic, překonáním end-expiračního alveol- TK. Cíle ventilační terapie: překlenutí kritického období onem., dosažení přiměř. parametrů oxygenace a ventilace, omezení než.úč. UPV. Podpora výměny plynů v plicích, zvýšení plic.objemu (↑end-inspiračního objemu olic, ↑funkční reziduální kapacity plic), snížení práce dech.svalů. Zvládnutí hypoxémie, zvládnutí akutní respir. acidózy, zvládnutí dechové tísně, prevence vzniku a odstranění již vzniklých atelektáz (u neuromuskul. onem), snížení únavy dých. svalstva, celková anestezie, hluboká analgosedace, snížení syst. Nebo myokardiální kyslíkové spotřeby, snížení nitrolebního TK, stabilizace hrud. stěny.

Prohlubovaná, umělá plicní ventilace

UPV: soubor postupů umožňujících podpořit nebo do určité míry nahradit činnost některých složek respir. Systému (plic, hrudní stěny, dých. svalstva). Respirační insuficience: 1) ventilační selhání= selhání pumpy. 2) oxygenační selhání= selhání vlastní plíce. Typy UPV: A) ventilace pozitivním přetlakem- použití DF blízkých hodnotám fyziologickým, nejrozšířenější. B) ventilace negat. tlakem, pro kriticky nemocné. D) trysková ventilace: při některých chir. Výkonech v oblasti hrtanu a průdušnice. E) oscilační ventilace: neonatologie, pediatrická intenzivní medicína. Ventilace pozitivním přetlakem: schopna korigovat hypoxémii způsobenou alveolární hypoventilací. Fyziol. důsledky:Vliv na oxygenaci, vliv na eliminaci CO2 a distribuci dech. Objemu, změny srdečního výdeje, snížení ven.návratu, změny perfúze splanchniku (ledvin, GIT, jater), změny v metabol. Iontů a vody.

Chronická dechová nedostatečnost

-na vzniku se podílí astma, chronická bronchitida, emfyzém. Může dojít k dekompenzaci-např. infekce, plicní embolizace, útlum sedativy, alkoholem, levostranné srdeč. selhání…). Morfologické změny: množení hlenových žlázek, edém a zánětlivá infiltrace tracheobronchiální sliznice, úbytek řasinek, ztenčení bronchiální stěny v oblasti malých bronchů a jejich útlak způsobený emfyzematozními změnami, potrhání intraalveol. Sept, distenze alveolů, úbytek elastických vláken v malých dýchacích cestách, atelektázy. Funkční změny: ↑dynamického odporu v dých. Cestách, snížení dynamické plicní poddajnosti, porucha distribuce plynů v plicích, vazokonstrikce plicních cév. Důsledky: Zvýšení nároků na dechovou práci, zvýšení nároků na výkon P srdce, chronická hypoxémie a hyperkapnie. DG: dušnost, kašel, expektorace. Časté kvantit. poruchy vědomí. Klinické známky obstrukce HCD, hypoxémie a hyperkapnie. Známky dekompenzace P srdce (distenze krčních žil, hepatomegalie, perif. edémy). Nízké paO2 , vysoké paCO2 , pokles pH. Polycytémie. Pokles IC, VC, FEV1. Ter: kyslíková terapie, často je nutná trach. Intubace a UPV, péče o dýchací cesty, kardiotonaika při L-stranném srdeč.selhání, v indikovaných případech diuretika, ATB

Regurgitace, aspirace žaludečního obsahu

Regurgitace: porucha motility žaludku a kardie, vnikání žaludečního obsahu, žalud. štávy nebo natrávené potravy do úst. Nebezpečné hlavně v noci, může dojít k aspiraci.
Aspirace: pří aspiraci silně kyselého žal.obsahu dochází k rozsáhl.plic.poškození. pH<2,5=> těžká dušnost, šok = Mendelsonův syndrom. Aspirace=>vagově zprostředkovaný bronchospazmus=>postižení alveolár. Epitelu i endotelu=>poškození fce surfactantu=>vývoj atelektáz, ↑ kapil. permeability=> plicní edém=> infiltrace alveolů polymorfonukleáry=> do 48 hod. vznik hyalinních memb., akutní zánětlivá rce ustupuje do 72 hod.

Hemothorax:

= nahromadění krve v pleurální dutině. KO: při velkých ztrátách je nemocný apatický a těžce šokovaný. Omezení dýchání a fremitus pectoralis. Na RTG syté zastínění poraněné plíce. Malý - do 350ml krve získaných při punkce. Velký->1500 ml krve. Klin. Projevy: šok, hypoxie, chybění ventil. Fenoménů, temný poklep na postižené straně. Krev v pohrud. dutině se nesráží, ale defibrinuje=>vznik fibrin.náletů na pleuře=>exudace=>vývoj fibrothoraxu a trvalé omezení dýchání. Ter: sací drenáž (široký hrudní drén do 5., 6. mezižebří před střední axil. čárou), rychlá infuze náhradních roztoků. Indikace k thorakotomii: inicialní krev. ztráta >1000 ml nebo krvácení z drénu >200ml/h.Penetrující poranění med.od prsní bradavky nebo lopatky může být spojeno se srdeční tamponádou (indikace k sternotomii)

Může dojít k stlačení velkých cév a rozvoji těžké respir. Insuficience. 3) ventilový: nejzávažnější forma. S každým inspiriem se zvětšuje objem vzduchu v pleurál. dutině. V expiriu nemůže vzduch unikat ven. S každým inspiriem dochází k ↑ nitrohrud. TK=> přetlačování mediastina na zdravou stranu=>útlak velkých cév, alterace srdeč. činnosti a * šokového stavu. Ter: okamžitá dekomprese hrudníku zavedením hrudního drénu do druhého nebo 3. mezižebří v medioklavik. Čáře. DG: hypersonorní poklep v místě postižení, v počátcích pleurální třecí šelest, oslabení / vymizení fremitus pectoralis, oslabené/nepřítomné dýchací šelesty. RTG: retrakce plic. parenchymu směrem k hilu, nízko položená bránice, přetlačení mediastina se srdcem na zdravou stranu. často přítomna tekutina. Ter: Menší, plášťový PNO: klid na lůžku, pravidelné sledování, antitusika, exsuflace vzduchu z pleur.d utiny. Rozsáhlejší postižení: hrudní drenáž dle Bülaua. Odsátí pomocí lahví s pod tlakem.. Dále kyslík, kontroly TK, antitusika, analgetika, sedativa. U ventil. PNO v terénních podmínkách provádíme převedení na otevřený PNO vpichem tupou jehlou nad horní okraj žebra v medioklav.čáře. Při recidivách thorakotomie.

Pneumothorax

stav, kdy vnikne vzduch mezi oba listy pleury s následným kolapsem plíce. Totální pneumothorax: pleurální dutina je volná.
Parciální PNO: v pohrudniční dutině jsou srůsty. Etiopato: 1) spontánní: při již existujícím onem. Plic (záněty, nádory, plicní fibrózy…). Většinou probíhá symptomaticky. Vrchol výskytu mezi 20.-40. rokem a 50.-60. rokem, častější u mužů. 2) traumatický: nejčastěji při otevřeném poranění hrudníku, při chir. Výkonech, punkcích v. subclavia nebo pleury. 3) umělý: léčebný, diagnostický. Nastává omezení dýchací plochy s poruchou ventilace, perfuze a difuze, tlakové změny v pohrud. Dutině, spolu s kolabovanou plicí to zatěžuje krev. Oběh. Funkční rezervy plic jsou schopny vyrovnat se i s vyřazením jedné poloviny plic, pokud je plic.parenchym intaktní. KO: závisí na typu a rozsahu. Náhle vzniklá bolest , pleurický charakter, svíravá, obtížně lokalizovatelná. Kašel, dráždivý, někdy s hemoptýzou. Cyanóza, tachykardie, synkopa, ↑ náplň krčních žil, pocení, úzkost. Dělení PNO: 1) zavřený: Při jednorázovém vniknutí vzduchu mezi pleurál. Listy, intrath. TK může zůstat neg. 2) otevřený: Pleurál.dutina komunikuje s okolním prostředím v expiriu i v inspiriu. Mediastinum se v exp. I insp. Vyklenuje vždy opačným směrem( paradoxní pohyb mediastina).

Laryngitidy v dětském věku

-nejčastější od 6 měs.-3 let, 98% virového původu. KO: štěkavý kašel, inspirační stridor, dyspnoe, nemusí být teploty. Při progresi příznaků obstrukce HCD=>hypoxémie=>dyspnoe, tachypnoe, tachykardie, centralizace oběhu, porucha vědomí, plicní edém. Ter: podle stavu. Lehký stav: domácí léčení, vlhký vzduch, dostatek tekutin. Těžký stav: hospitalizace JIP / ARO: monitoring životních fcí, podání kyslíku, zajištění i.v. přístupu, podání tekutin, inhalace nebulizovaného adrenalinu (pro snížení edému sliznic), kortikosteroidy, antihistaminika, tracheální intubace: při zhoršení příznaků, v inhalační anestezii, extubace většinou po 24-72 hod

U nekomplik. onem. stabilizace během 2-3 dnů. V komlik. Případech nutná intubace a umělá plic.ventilace. Možnost extrakorporální membránová oxygenace-odběr venózní krve z organismu a její kontinuální okysličování mimo tělo a návrat do žilního řečistě. 2) Lacerace plic: = roztržení plic.tkáně u penetrujících poranění, u tupých poranění jako následek poškození zlomeným žebrem. KO: respirační insuficience a hemoptýza. DG: RTG: hemothorax, při postižení i viscerální pleury hemopneumothorax . Na RTG obraze * homogen. Kulovitého zastínění, po zástavě krvácení se může zcela rozplynout. Ter: Hrudní drenáž, pokud pokračuje únik vzduchu nebo krvácení=>operace. U pokračující hemoptýzy bronchoskopie nebo operační řešení. 3) Poranění trachey a bronchů: KO: dyspnoe a podkožní emfyzém. DG: Při neporušené viscerál. Pleuře průnik vzduchu do mediastina do horní hrudní apertury=> krepitují podkožní emfyzém v jugul. Oblasti. Vzuch se může šířit do měkkých tk. V podkoží na hlavě a krku, přes hrudník na břicho a skrotum. Při současném poškození pleura mediastinalis * pneumo- a hemothoraxu s atelektázou plíce, dochází k posunu mediastina. Ter: odstranění pneumothoraxu nebo mediastin. emfyzemu.

Poranění dýchacích orgánů:

1) Kontuze plic: traumatické poškození plic. parenchymu s následným lokalizovaným edémem a prokrvácením bez lacerace. Vznik v důsledku tupého poranění hrudníku bez a nebo se zlomenin žeber (komprese a následná dekomprese). V 15-40% případů končí smrtelně. Při jednostranném nárazu může dojít k s stlačení obsahu dutiny hrudní a ke vzniku kontuze i na plíci kontralat. (countercoup). V počátku * mikroatelektáz, u závaž. Poranění ↑nitrohrud. TK a dekomprese nitrohrud. kapilár =>krvácení do intersticia a alveolů. * interstic. edému=>zhoršení výměny krevních plynů. KO: hypoxie, hyperkapnie, tachykardie, tachypnoe, krvavé sputum, známky ARDS. DG: RTG srdce+plíce (změny nejdříve po hodině po traumatu) nepravidelně konturované obláčkovité infiltráty, uzlovité nebo homogenní, kvůli prokrvácení je plíce větší=> pokles nebo vyrovnání bránice. 4asto dochází k vývoji Kontuzní bronchopneumonie na základě superinfekce=>zvětšení nálezu. Ter: Odsávání, analgetika, inhalace zvlhčeného vzduchu, broncholytika, ATB, insuflace kyslíku a restrikce tekutin za kontroly krev. oběhu. Monitorování ventilačních a oxygenačních parametrů.

Poranění hrudníku

1) Poranění hrudní stěny: A) Tupá poranění: vlivem plošného násilí na hrudník. Důležité sledování ventilačních a oxygen. parametrů k vyloučení poškození plic. Při kompresi se může vyvinout poškození nitrohrud. Orgánů. Otřes hrudníku (commotio thoracis): pocit vyraženého dechu a tíže na prsou. Zhmoždění hrudníku (contusio thoracis): může způsobit kontuzi plic, rupturu bronchů, srdce, jícnu a bránice. Stlačení hrudníku (compressio thoracis): poškození nitrohrud. Orgánů, často neslučitelné se životem. B) Otevřená poranění: postižení před. mediastina: poranění srdce a velkých cév. Postižení zad. mediastina: postižení trachey, jícnu, aorty a ductus thoracicus. DG a První ošetření: Intubace- při nedost. spont. dýchání, bezvědomí, stavech neklidu a při stavech vyžadujících okamžité oper.řešení. Při ↑náplni krčních žil se může jednat o: snížení žil. návratu (mediastin. emfyzém), srdeční isuficienci, kontuzi, srdeční luxaci, tamponádu perikardu, přetlakový PNO. Podkožní emfyzém: následek poranění pleury.

Jiná poranění hrudníku:

1) jednoduchý pneumothorax- viz ot. 21. 2) hemothorax = nahromadění krve v pleurální dutině. KO: při velkých ztrátách je nemocný apatický a těžce šokovaný. Omezení dýchání a fremitus pectoralis. Na RTG syté zastínění poraněné plíce. Malý - do 350ml krve získaných při punkce. Velký->1500 ml krve. Klin. Projevy: šok, hypoxie, chybění ventil. Fenoménů, temný poklep na postižené straně. Krev v pohrud. dutině se nesráží, ale defibrinuje=>vznik fibrin.náletů na pleuře=>exudace=>vývoj fibrothoraxu a trvalé omezení dýchání. Ter: sací drenáž (široký hrudní drén do 5., 6. mezižebří před střední axil. čárou), rychlá infuze náhradních roztoků. Indikace k thorakotomii: inicialní krev. ztráta >1000 ml nebo krvácení z drénu >200ml/h.Penetrující poranění med.od prsní bradavky nebo lopatky může být spojeno se srdeční tamponádou (indikace k sternotomii). 3) zlomeniny žeber: izolované/mnohočetné, jednoduché/komplikované, jednostranné/oboustranné. Komplikace: dechové obtíže. TH: analgezie, fyzioterapie. 4 ) zlomeniny hrudní kosti: obvykle příčná, často spojeny s těžkým vnitřním poraněním

DG:

levostranný PNO nebo hydroth. Bez zlomeníny žebra, bolest nebo šokový stav bez jiné zjevné příčiny, vzduch v mediastinu, žalud. Obsah v hrudním drénu. Nebezpečí akutní purulentní mediastinitidy. TH: chirurgická. 5 ) traumatická asfyxie: příznaky: cyanóza, petechie hlavy a krku, sklérální a spojivkové hematomy. 6) postižení výbuchem: tlaková vlna roztrhne alveolokap. memb. oboustranná kontuze plic, plicní edém, hemoptýza, smrt do několika hodin. Indikace k časné thorakotomii: ztráta 3ml/kg krve a více za hodinu v průběhu 3 hodin, kogaluvaný hemoth., masivní únik vzduchu a perzistující pneumoth., tra-cheobronch. Poranění, velké defekty hrud. Stěny, rány jdoucí přes mediastinum, ruptura aorty, ruptura jícnu, ruptura bránice

Komplikace:

1) ruptura aorty: nejčastěji při deceler. Mech. V 90% smrtelná na místě nehody. Nejčastěji distálně od odstupu a. subclavia sin. a lig. arteriosum. Trhlina: úplná, částečná, spirální. Přežití závisí na intaktnosti adventicie.KO: hemoragický šok, nehmatný puls na DK, hmatný puls na HK, hypotenze. DG: RTG: rozšířené mediastinum, zlomeniny 1. a 2. žebra, odtlačení průdušnice a jícnu doprava, posun p. hl. bronchu nahoru a doprava nebo stlačení levého hl. bronchu, deformace tvaru aorty, ztráta kontury aort. Knoflíku, tekutina v hrot. Části pleurální dutiny, rozšíření paravertb. pruhu, CT, MR, arteriografie. TH: chirurgická, během převozu udržovat syst. TK pod 100 torr nitroprussidem, ventilovat. 2) ruptura bránice: známka těžkého poranění, častěji vlevo, vpravo chráněna játry. Penetrující poranění způsobují malé trhliny=>brániční kýla. DG: na RTG nález neostré kontury bránice, extrémně vysoký stav bránice, chybění dechových šelestů, snímek s kontrastní látkou podanou sondou do žaludku, CT, UZ. TH: chirurgická. KO: extrémní dilatace žaludku, strangulace střeva. 3 ) poranění trachey a bronchů:KO: dyspnoe a podkožní emfyzém. DG: Při neporušené viscerál. pleuře průnik vzduchu do mediastina do horní hrudní apertury => krepitují podkožní emfyzém v jugul. oblasti. Vzd uch se může šířit do měkkých tk. v podkoží na hlavě a krku, přes hrudník na břicho a skrotum. Při současném poškození pleura mediastinalis * pneumo- a hemothoraxu s atelektázou plíce, dochází k posunu mediastina. Ter: odstranění pneumothoraxu nebo mediastin. emfyzemu. 4) poranění jícnu: Obvykle při penetrujícím poranění.

V 15-40% případů končí smrtelně. Při jednostranném nárazu může dojít k s stlačení obsahu dutiny hrudní a ke vzniku kontuze i na plíci kontralat. (countercoup). V počátku * mikroatelektáz, u závavaž. poranění ↑nitrohrud. TK a dekomprese nitrohrud. kapilár =>krvácení do intersticia a alveolů. * interstic. edému=>zhoršení výměny krevních plynů. KO: hypoxie, hyperkapnie, tachykardie, tachypnoe, krvavé sputum, známky ARDS. DG: RTG srdce+plíce (změny nejdříve po hodině po traumatu) nepravidelně konturované obláčkovité infiltráty, uzlovité nebo homogenní, kvůli prokrvácení je plíce větší=> pokles nebo vyrovnání bránice. 4asto dochází k vývoji Kontuzní bronchopneumonie na základě superinfekce => zvětšení nálezu, CT plic, bronchoskopie, krevní plyny. Ter: A) odsávání, analgetika, inhalace zvlhčeného vzduchu, broncholytika, ATB, insuflace kyslíku a restrikce tekutin za kontroly krev. oběhu. B) monitorování ventilačních a oxygenačních parametrů. C) u nekomplik.onem. stabilizace během 2-3 dnů. D) v komplik. případech nutná intubace a umělá plic. Ventilace.Možnost Extrakorporální membránová oxygenace-odběr venózní krve z organismu a její kontinuální okysličování mimo tělo a návrat do žilního řečiště.

Neodkladná torakotomie:

Indikace: penetrující poranění (masivní hemothorax, hemoperikard, srdeční tamponáda…), masivní nitrobřišní krvácení kdy je nutno zasvorkovat descendentní aortu, srdeční zástava. Stavy potenciálně ohrožující život: vyšetření: podrobná anamnéza, fyzik. vyšetření, krevní plyny, RTG, EKG. 1) tupé poranění srdce: u decel. Poranění, přímé kompresi. Na EKG sinus. Tachykardie, mnohočetné komor. Extrasystoly, fibrilace síní, blokáda raménka, změny ST úseku, příležitostně změny charakteristické pro čerstvý infarkt. komplikace: závažné arytmie, ruptura srdeční, kardiogenní šok. TH: klid na lůžku, monitorování živ. fcí., léčba příp. poruch rytmu. 2) kontuze plic: traumatické poškození plic.parenchymu s následným lokalizovaným edémem a prokrvácením bez lacerace. Vznik v důsledku tupého poranění hrudníku bez a nebo se zlomenin žeber (komprese a následná dekomprese).