Takto je tuto evangelickou věc také přijímat,

jí věřit a chápat.
Kdo ji však přijímá podle hmotného vylíčení, ten bude muset na vysvětlení a pochopení čekat až ve velkém záhrobí: a těch kterým bude čekat, je bez jejich viny mnoho. proto jim to také nebude zazlíváno, nýbrž v jasnějším duševním stavu pochopí již něco lepšího. Neboť jak by se mělo mnohým zcela slepým lidem zazlívat také to, na čemž nemají nejmenší viny? Zde se naskýtají ještě jako samo sebou dvě snadno zodpověditelné otázky.
Prvá otázka: “Pročpak jsem Já jako všemohoucí a vševědoucí Bůh a Pán dopustil, že Mé čisté, apoštolům a dokonce mnohým jiným lidem přinesené slovo, bylo těmito a tak mnohými evangelisty nezřídka způsobem nejvýš si odporujícím zanecháno a proč proti tomu podnikám tak pramálo viditelného?
Tato otázka je právě taková, jako kdyby se Mně někdo tázal, proč jsem nechal růst na půdě této Země samé pšenici, žitu a ječmenu a ušlechtilým ovocným stromům ?
Já myslím, že tato otázka zajisté nepotřebuje podrobnější odpovědi,ježto lidé sami svým bádáním učinili již odedávna zkušenost, že na Zemi není jediného plevele, z něhož by se při správném používání nemohlo připravit něco užitečného a léčivého.Lékárníci a lékaři ví zajisté nejlépe, že z pouhé pšenice, žita a ječmene se nedá vyléčit horečka, zahnat vyrážka a utišit bolení břicha.

  

  
Za třetí se ukazovala možnost také v tom, všechny zajaté duchy opět najednou probudit a postavit na stupeň prvně-stvořených velkých duchů, ale odděleně, to by však znamenalo tolik, jako vydat je všanc prvotní pýše a tím by se z jednoho ztraceného syna staly nesčíslné eony, které by mnohem obtížněji nalezly opravdový návrat domů a proto byla také tato velká idea mnou jako nevhodná odmítnuta a zbyla cesta, abych Já Sám ve Své úplné božskosti prolomil a prošel hmotu,cesta přijata a konečně platná pro veškerou věčnost, po níž může podobně jako Já veškeré stvoření dospět k nejúplnější svobodě a samostatnosti.
A hleďte, v tom záleží duchovně Mé postění a ono příliš hmotné vyprávění evangelistovo a pokoušení Mé osoby ďáblem.

Svým Duchem

jsem pronikal nejen celou tuto Zemi, nýbrž veškeré nekonečné hmotné stvoření, za účelem opětného uvážení, jak by bylo možné co nejdříve a nejsnáze provést úplné uvolnění “já“všech ve hmotě zajatých duchů a docílit nejúplnější samostatnosti jejich celého uspořádaného bytí: zatím účelem jsem podnikl právě tuto zkoušku ve spojení Mého těla s Mým duchem.
A hleďte, Mně Samému ve Mně se ukazovaly tři dokonalé možnosti.Prvá možnost záležela v tom,aby se celé hmotné stvoření v jediném okamžiku rozložilo a duchům v něm zajatým dala existence tvorů, v níž by mne sice poznávali, ale nicméně nikdy by se nemohli stát Mně úplně podobnými.
Druhá možnost byla,ponechat je ještě krátkou dobu hmotě, ale pak je bez mnohých posloupností nechat vstát z mrtvých, pak je rozdělit v jisté spolky a tak je nechat dále trvat. Ale v tomto případě takto ve svých spolcích uzpůsobení a utváření, větší inteligencí nadaní mohli by se snadno zřítit s vysokých cimbuří svého poznání a pak by Mně nezbylo nic jiného nežli opět jejich druhé zajetí do hmoty ještě pevnější.

Nakonec prý si přeje ďábel - na vrcholku vysoké hory, jejíž jméno evangelium neudává, bezpochyby z toho jednoho důvodu,že tento Sidoňan až příliš málo znal vnitřní Galileu anebo Kanán a vypůjčil si tudíž také horu jménem neznámou,na níž jsem jako vlastník celé nekonečnosti prý stál, abych mu za obdarování říšemi této země, která v celém svém rozsahu je pro Mne úplně nic, vzdal poctu klaněním, načež jsem mu prý pak teprve consilium abeundi? - - - (pozn.odstoupil od Boha??)Ano, na tomto,ale ve vašem evangeliu zcela nepochopeném - vypravování skutečného evangelisty Matouše je ovšem něco :ale toto vypravování není ani dost málo hmotné.
Já jsem se z domu Josefova jako člověk skutečně vzdálil na 40 dní a šel do blízkosti tam,kde konal Jan Křtitel brzy tu a brzy tam v krajině Jordánu svá kázání vyzývající k pokání a připravoval jsem Se také ve své lidské přirozenosti na to, co jsem skutečně brzy potom nastoupil.
Že jsem jako člověk při této příležitosti žil jen zcela střídmě, rozumí se samo sebou, neboť jako tesař jsem nebyl nikdy hýřilem.

Je-li však

toto ďábel anebo Satan a Já Sám od věčnosti jsem nejvyšší Láska a moudrost, proč bych Se tedy měl nechat pokoušet Satanem způsobem, nad kterým jen poněkud jasněji myslící člověk okamžitě musí potřásti hlavou? Já bych Si byl mohl i bez jeho rady opatřit chléb a nápoj, abych tím uživil Svou tělesnou schránku jelikož jsem přece tak často poté byl sto, několikrát mnohé tisíce velmi málo chleby nasytit a velmi mnohokrát prázdné spíže chlebem, moukou a ostatním úplně napěchovat a prázdné vinné měchy ve sklepích naplnit.
(viz. Velké evangelium Janovo)
A proč bych Se byl měl nechat pokušitelem nechat postavit na cimbuří chrámu Jeruzalémského? K tomu účelu by stačila i nějaká vysoká skalní stěna, kde bych byl nemohl být viděn a pozorován velmi mnoha lidmi, kteří se vždy nacházeli kolem chrámu. Kdybych byl býval stál skutečně na nějakém vyčnívajícím cimbuří chrámu, pak by se Mne byl jistě někdo otázal,jak jsem se dostal nahoru a co tam činím a pohledávám? A z tohoto místa by mne byl nikdo jen tak snadno nenechal odejít zpět na poušť a z Jeruzaléma by byla o této skutečnosti jistě bývala podána zpráva,jež by se dále ústním podáním šířila.

Tento případ

jsem tu uvedl proto, abych vám ukázal, že v daleké vysoké Indoasii, kde se ještě ve výškách pět až osm tisíc stop nad hladinou mořskou pěstují nejbujnější vinice, lze se dobře 40 dní a nocí postit,ale ať se jen někdo pokusí se postit 40 dní a nocí na poušti na všechen způsob kamenité Arabie a zejména na africké poušti Sahaře a Já mu ručím za to, že v této době se stane již úplnou mumií. Krajina Galileje, jakož i Kananu a Samaří nebylo za Mé doby žádné takové pouště, ve které by musel někdo, aby se nasytil, dělat z kamenů chléb: a Já jako Bůh a člověk, neměl bych toho, jak už bylo řečeno, zapotřebí k Svému zachování, neboť kdybych byl v té době požil i sebe-hubenější přirozenou potravu, pak bych se byl podle pojmu horlivců nepostil a kdybych Se byl dal Božstvím v Sobě zázračně udržovat a posilovat, pak bych se byl právě tak málo postil, jako ti poutníci ve vysoko-tibetských zprvu popsaných jeskyních a tím je toto Mé v pravém pseudo-Matoušovi popsané postění na poušti rovněž tak, jako mnoho jiného, zcela špatně pochopená věc, tak jako na konci tohoto postění doslovně vypravované pokušení ďáblem, které jsem prý z nějakého důvodu na Sobě nechal nakonec dopustit, z jakého důvodu,to ani při vší Své nekonečné moudrosti věru nevím. neboť co je to vlastně ďábel anebo Satan ? Je to mrtvá hmota a duchové v ní vázaní a tím často nadmíru dlouhou dobu souzení, kteří nikde nejsou ztrnulejší a souzenější, než-li právě na poušti, na níž je vždy nejvíce smrti a co nejméně života.

Nyní teprve vzniká otázka: Odkud berou tyto jeskyně a půda kolem nich takovou živnou látku ?
Odpověď vědeckému badateli nebude jistě těžko pochopitelná. Vysoký Tibet má nejdále se táhnoucí řady nejvyšších pohoří celého povrchu zemského, tyto mnohé, nadmíru vysoké vrcholy horské, vlastně vrcholky ledovců, přitahují tedy také ustavičně nejsilnější dávku elektromagnetického fluida většinou ze severu a výměnou také od pólu jižního. Elektromagnetické fluidum ze severu jako pozitivní se spojuje zejména v jižněji položených částech tohoto velkolepého uzlu hor s negativním fluidem z jihu sem proudícím a tvoří právě zde zcela zvláštní životní látku, která je často tak mocná,že haluze ze stromu useknuté položené na zem, vůbec neusýchají, nýbrž se znovu brzy zazelenají, zapustí do půdy nové kořeny a vyrostou z nich nové stromy, z kteréhožto důvodu hojnosti životní síly v oněch krajinách ještě i ve výši 14.000 stop nad hladinou mořskou je tak hojná vegetace trávy a keřů, jaké jinak nikde jinde na celém povrchu zemském.

V Asii

, zejména v leckterých jeskyních vysoké Indie, je ještě za naší doby zvláštní druh vzduchu, v němž může člověk mnoho týdnů být bez pokrmu a nápoje, proto se také tyto jeskyně nazývají ,“Jeskyně života“, mají své posilující a výživné výpary, které udržují lidský organismus právě tak dobře jako nějaký skrovný pokrm a přiměřený nápoj.Tyto jeskyně,jakož i půda na dosti značnou vzdálenost je obklopující, byly - a dílem jsou dosud považovány za svaté a slouží chudým mnoha chudým lidem, kteří tam putují, na pobyt trvající často i několik měsíců, neboť v těchto jeskyních jsou předně živeni a zejména nemocní zvláštním způsobem posilováni a tím opět uzdravováni.Když tyto vyskytující se jeskyně často nestačí, dělají se do zmíněné již půdy hroby, do nichž se nemocní a hladoví ukládají, mnozí do jakýchsi rakví opatřených otvory, většinou však zcela nazí, až na hlavu obalenou šátkem a poté se pokryjí zemí ve výši střevíce, v takovém hrobě mohou vydržet i několik týdnů a poté se mohou jako nějakým magnetickým fluidem posíleni a od svých rozmanitých nemocí uzdraveni vrátit domů, ovšem po zanechání jistých malých obětí knězům, střežícím tyto jeskyně a hroby a za druhé takto oživení a uzdravení poutníci přivádí jako živí svědkové tohoto zázraku, který dovedou líčit v živých barvách, velmi snadno mnohé cizince, kteří pak obtíženi většími poklady, putují k těmto zázračným jeskyním a tamním knězům za jimi provedené léčebné zkoušky zanechávají značné obnosy ve zlatě a stříbře.

40 DENNÍHO POBYTU JEŽÍŠE NA POUŠTI

Pokračování vysvětlení oněch veršů, které už odedávna byly kamenem úrazu všech učenců a též kovaným theosofům.
Mezi tyto verše,jichž je zejména v Matoušovi a Lukášovi mnoho, patří také verše, v nichž se mluví také o tom, kterak jsem byl veden Duchem na poušť, tam jsem Se plných 40 dní a nocí postil a konečně Se dal ďáblem třikrát pokoušet, jelikož jsem již velice hladověl.
Z přirozeného hlediska je toto vypravování ovšem čirým nesmyslem, neboť jako pouhý člověk a v normálním stavu nemůže být nikdo tak dlouho bez pokrmu a nápoje, ježto čtvrtina této doby by každému člověku stačila ke ztrátě fyzického života.
Dále zajisté každý pochopí, že na skutečné poušti by nemohl nikdo ani včas nejkrajnější potřeby najít něco k jídlu a k pití! Musel by se již spokojit nejvýš jen suchým sem a tam se vyskytujícím mechem, uschlým bodláčím a podobně a musel by celé hodiny jít nežli by někde přišel na zahnilou vodu, aby zahnal žízeň. Z toho je zřejmé, že takové postění v přirozeném ohledu může se vyskytnout nanejvýš u zvířat, která jsou uzpůsobena k zimnímu spánku, nikdy však u lidí, z nichž nikdo nemůže déle než 8 dní udržet fyzický život.
Z určité horlitelské strany se však namítne, že Já jsem však nebyl jen pouhý člověk, nýbrž současně též Bohem a že Božství ve Mně mohlo zcela dobře 40 dní a nocí udržet při životě Mé tělo bez potravy a nápojů!“ Já však naproti tomu pravím: Bylo-li tomu tak, pak jsem se nepostil, neboť přirozený pokrm má také jen z Božího ustanovení sílu vyživovat a udržovat lidské tělo. Není to tedy vše jedno, zda je někdo prostředně anebo bezprostředně božskou sílou a mocí vyživován,udržován a posilován ?

“Proč Mne zvete dobrým, nikdo není dobrý, než jedině Bůh Sám, proto nenazývejte nikoho “otcem mimo vašeho Otce v nebi a nikdo není svatý,nežli jedině váš Bůh Sám.
Co potom soudit o tomto domnělém “zástupci Boha na Zemi, “který se dává titulovat “svatý otec“a “vaše svatost“ a co soudit o onom více od něho vycházejícím posledním a předcházejícím zvláštním soudem, očistci a pekle ?
Pravím vám, právě tolik,jako o jeho svatosti, o jemu podřízených eminencích,o stolici Petrově v Římě, kteréžto město Petra nikdy nevidělo a o částkách snad onoho kříže, na němž jsem byl ukřižován, který se z nejvýš moudrých důvodů na celé Zemi jako pravý, právě již nevyskytuje, jako není pravé roucho které bylo často ukazováno v Trieru v Německu:anebo tělesné pozůstatky tří králů v Kolíně, nebo ony tři železné hřebíky v Miláně, jichž je ve všech římských a řeckých kostelech takový počet, že by se jich mohlo použít k vybudování malé železnice. To další si můžete domyslit sami a Já vám o tom již mnoho více říkat nemusím.Že se dosud našly již více než tři pravé hlavy Jana Křtitele, je vám více méně známo,jakož i to,že v domnělé jeskyni Mého zrození je dosud zkamenělé mléko Mé matky Marie a že se za peníze prodává zbožným poutníkům, vedle mnoha jiných svatých relikvií.
Držte se proto jen evangelisty Jana: neboť toto evangelium, jakož i jeho zjevení,jsou psány jeho rukou,jak je to však s evangeliem Matouše a Lukáše, to jsem vám již ukázal“ po Janovi je ještě nejvíce povšimnutí hodný Marek,neboť co on ve vší stručnosti podává, čerpal většinou ze spisů a učení apoštola Pavla. A to tedy in puncto /v příčině/ onoho nejstrašnějšího posledního soudu,který má přijít na konci všech časů ! Amen.

Kde vyplývá při takové nauce onen strašný příští soud, ve kterém se oni dva, vám známí evangelisté pomsty, totiž Rabbas místo Matouše a Teofilus místo Lukáše, tak mnoho provinili proti Mé Lásce a moudrosti ?
To největší a hrůzu nanejvýš budící se však teprve stalo po velkém církevním shromáždění v Niceji, jak se strany řeckých, ještě však spíše římských patriarchů, neboť vynaložili veškeré úsilí aby dílem z pohanského tartaru a dílem ze starého židovského šeólu propůjčili poslednímu soudu, očistci a peklu ty nejživější zprávy a učinili ze Mne v jedné osobě známé vám“Aaka,Minosa a Rhadamana, kteří vykonávali nad dušemi zemřelých záhrobní úřad soudcovský, podle toho bych nyní musel nejvýš neúprosně a nemilosrdně soudit, odsoudit a na věky do pekla proklet vše, co se nepodrobuje nařízením a rozkazům tak zvaného “svatého otce“ v Římě.
Myslím, že jsem vám tímto dostatečně řekl, že ani Já, ani kterýkoli z Mých pravých evangelistů, nejsou a nemohou být všeho toho vynálezci a učiteli, neboť nemohu přece Já Sám o Sobě tvrdit, že jsem dnes největší láska a slitování a zítra největší pomstychtivost,nejneúprosnější nemilosrdnost a věčná touha po trestání a mukách svých dětí,pro jejich přestupky., na nichž v podstatě nemají často ani setinu vlastní viny. Neboť Já jsem nepřišel, abych učinil to co bylo ztraceno ještě ztracenějším, nýbrž abych to ve vší lásce vyhledal a přivedl opět ke světlu, aby se neztratilo. Jako vykupitel jsem přece přišel do světa jen pro nemocné a nikoli pro zdravé, měl bych snad nemocné učinit ještě nemocnějšími, nežli bez toho již byli ? To by snad šlo podle učení a podle smýšlení farizeů a zejména mnohých tak zvaných svatých otců Říma, ale nikdy ne podle smýšlení Mého, jenž jsem Se Sám jako člověk nedával ostatními lidmi nazývat ani “dobrým Mistrem“, což je nemožné, neboť jsem říkával.“

Opět jsem pravil jednou,

když se Mne otázal zákoník, jenž osvědčil poloviční víru ve Mne: mistře, já poznávám, že učíš správně a spravedlivě a proti tomu, čemu učíš, nelze nic namítat, ale ve Své nauce pravíš: „Kdo věří v Tebe a jedná podle Tvých slov, bude mít život věčný, i tehdy, kdyby ve světě zemřel, kdyby to bylo možno třebas i stokráte. Vezmi však v úvahu národy a lidi na této Zemi, kteří o Tobě a Tvé nauce jistě ani za 2000 i více let nic neuslyší, jak uvěří oni v Tebe a budou žít podle Tvých slov ! Přejdou tito téměř nesčíslně mnozí lidé do věčné smrti, protože nemohli v Tebe věřit a Tvá slova zachovávat?! “
Jelikož tento zákoník položil Mně tuto otázku při jisté příležitosti za noci, ukázal jsem mu dvěma prsty vzhůru k obloze poseté hvězdami řka:“Pohleď vzhůru, toto je dům Otce Mého! V tomto nekonečném velkém domě je velmi mnoho příbytků . Kdo Mne nemohl poznat a Mé živé slovo slyšet zde, pro toho se již v tomto velkém domě nalezne někde příležitost k cestě pro jeho věčný život! Proto se nestarej o ty, kdož nebudou moci nyní ani budoucně o Mně zde nic slyšet, neboť Můj Otec je všechny zná a nestvořil ani jediného z nich k věčnému pádu, nýbrž ze Své Lásky a moudrosti k věčnému zmrtvýchvstání, a tím jsi Mi položil otázku zdánlivě sice moudrou, ale přesto přece jen pošetilou.“
Zda jsem odsoudil “špatného hospodáře“ svého pána,jakými v podstatě jste více méně všichni, pro jeho špatné hospodaření , protože podváděl svého pána, přičemž však jeho dlužníkům prokazoval dobrodiní a to ještě k tomu proto, že dobře věděl, že ho jeho pán propustí ze služby? Já jsem tu nepravil“Nebuďte jako takový hospodář, nýbrž čiňte rovněž tak,jako též učinil on a ti ,jimž jste pomáhali na účet Mého jména duchovní a tělesné dobrodiní, přijmou vás jednou do svých příbytků nebeských !

Neboť z farizeů, počínajíc veleknězem Kaifášem až ke drábům, kteří přibíjeli Mé tělo na kříž, nevěděl nikdo s Kým vlastně měli ve Mně co činit, vždyť farizeové, vzdor veškerým Mým skutkům a učení, považovali Mne za hlavního mága ze školy Esejských (Tato idea straší doposud), které za prvé nadmíru nenáviděli za pobuřovatele Židů, který připravuje Římanům příležitost, aby zapověděli Židům všechny svobody a nakonec jejich kult náboženský.
Proto čím větší znamení jsem konal, tím více přibývalo mých vám dobře známých nepřátel.
Co se však týče biřiců, byli to většinou vojáci římští schytaní jako žoldnéři ze všech národů říše římské a byli Římanům tím milejší a vítanější, čím ukrutnějšími a nemilosrdnějšími se v bitvách a také při popravách ukázali být, neboť cituplný římský voják by byl vojenské mysli Římanů holou nemožností. Z toho však také jistě vyplývá,že obyčejní římští žoldnéři věděli ještě méně co činili, nežli sami Moji vám již známí úhlavní nepřátelé a zde je opět otázkou: Zda by podle Mé božské moudrosti bylo skutečně správné a spravedlivé, odsoudit všechny tyto za to, čeho se na Mě dopustili, na věky do pekla a uvrhnouti je do věčných muk, utrpení a trýzně ?
Odsoudil jsem snad lotra na pravici, který se Mi jak známo na kříži vysmíval? - To věru není opravdu nikde napsáno, ale uděliv mu důtku za jeho vysmívání, dal jsem zato druhému lotru, jenž Mne poznal jako spravedlivého, ujištění, že ještě téhož dne bude u Mne v Ráji, ač musel pro loupež a vraždu zemřít na kříži.(Ráj, stav míru, ne však nebe).
Kdepak je tu onen tak strašně líčený soudný den, na něhož by sotva deciliontina lidí přišla do nebe, všichni ostatní však na věky do pekla ?!
Jak mohl o takovém dni hrůzy kázat Ten, Jenž psal v chrámu vinu cizoložnice do písku a jindy v přítomnosti mnohých hříšníků hlasitě zvolal:“Pojďte ke Mně všichni, kteří unaveni a obtíženi jste a Já vás občerstvím.