Neboť z farizeů, počínajíc veleknězem Kaifášem až ke drábům, kteří přibíjeli Mé tělo na kříž, nevěděl nikdo s Kým vlastně měli ve Mně co činit, vždyť farizeové, vzdor veškerým Mým skutkům a učení, považovali Mne za hlavního mága ze školy Esejských (Tato idea straší doposud), které za prvé nadmíru nenáviděli za pobuřovatele Židů, který připravuje Římanům příležitost, aby zapověděli Židům všechny svobody a nakonec jejich kult náboženský.
Proto čím větší znamení jsem konal, tím více přibývalo mých vám dobře známých nepřátel.
Co se však týče biřiců, byli to většinou vojáci římští schytaní jako žoldnéři ze všech národů říše římské a byli Římanům tím milejší a vítanější, čím ukrutnějšími a nemilosrdnějšími se v bitvách a také při popravách ukázali být, neboť cituplný římský voják by byl vojenské mysli Římanů holou nemožností. Z toho však také jistě vyplývá,že obyčejní římští žoldnéři věděli ještě méně co činili, nežli sami Moji vám již známí úhlavní nepřátelé a zde je opět otázkou: Zda by podle Mé božské moudrosti bylo skutečně správné a spravedlivé, odsoudit všechny tyto za to, čeho se na Mě dopustili, na věky do pekla a uvrhnouti je do věčných muk, utrpení a trýzně ?
Odsoudil jsem snad lotra na pravici, který se Mi jak známo na kříži vysmíval? - To věru není opravdu nikde napsáno, ale uděliv mu důtku za jeho vysmívání, dal jsem zato druhému lotru, jenž Mne poznal jako spravedlivého, ujištění, že ještě téhož dne bude u Mne v Ráji, ač musel pro loupež a vraždu zemřít na kříži.(Ráj, stav míru, ne však nebe).
Kdepak je tu onen tak strašně líčený soudný den, na něhož by sotva deciliontina lidí přišla do nebe, všichni ostatní však na věky do pekla ?!
Jak mohl o takovém dni hrůzy kázat Ten, Jenž psal v chrámu vinu cizoložnice do písku a jindy v přítomnosti mnohých hříšníků hlasitě zvolal:“Pojďte ke Mně všichni, kteří unaveni a obtíženi jste a Já vás občerstvím.