Tento případ

jsem tu uvedl proto, abych vám ukázal, že v daleké vysoké Indoasii, kde se ještě ve výškách pět až osm tisíc stop nad hladinou mořskou pěstují nejbujnější vinice, lze se dobře 40 dní a nocí postit,ale ať se jen někdo pokusí se postit 40 dní a nocí na poušti na všechen způsob kamenité Arabie a zejména na africké poušti Sahaře a Já mu ručím za to, že v této době se stane již úplnou mumií. Krajina Galileje, jakož i Kananu a Samaří nebylo za Mé doby žádné takové pouště, ve které by musel někdo, aby se nasytil, dělat z kamenů chléb: a Já jako Bůh a člověk, neměl bych toho, jak už bylo řečeno, zapotřebí k Svému zachování, neboť kdybych byl v té době požil i sebe-hubenější přirozenou potravu, pak bych se byl podle pojmu horlivců nepostil a kdybych Se byl dal Božstvím v Sobě zázračně udržovat a posilovat, pak bych se byl právě tak málo postil, jako ti poutníci ve vysoko-tibetských zprvu popsaných jeskyních a tím je toto Mé v pravém pseudo-Matoušovi popsané postění na poušti rovněž tak, jako mnoho jiného, zcela špatně pochopená věc, tak jako na konci tohoto postění doslovně vypravované pokušení ďáblem, které jsem prý z nějakého důvodu na Sobě nechal nakonec dopustit, z jakého důvodu,to ani při vší Své nekonečné moudrosti věru nevím. neboť co je to vlastně ďábel anebo Satan ? Je to mrtvá hmota a duchové v ní vázaní a tím často nadmíru dlouhou dobu souzení, kteří nikde nejsou ztrnulejší a souzenější, než-li právě na poušti, na níž je vždy nejvíce smrti a co nejméně života.