40 DENNÍHO POBYTU JEŽÍŠE NA POUŠTI

Pokračování vysvětlení oněch veršů, které už odedávna byly kamenem úrazu všech učenců a též kovaným theosofům.
Mezi tyto verše,jichž je zejména v Matoušovi a Lukášovi mnoho, patří také verše, v nichž se mluví také o tom, kterak jsem byl veden Duchem na poušť, tam jsem Se plných 40 dní a nocí postil a konečně Se dal ďáblem třikrát pokoušet, jelikož jsem již velice hladověl.
Z přirozeného hlediska je toto vypravování ovšem čirým nesmyslem, neboť jako pouhý člověk a v normálním stavu nemůže být nikdo tak dlouho bez pokrmu a nápoje, ježto čtvrtina této doby by každému člověku stačila ke ztrátě fyzického života.
Dále zajisté každý pochopí, že na skutečné poušti by nemohl nikdo ani včas nejkrajnější potřeby najít něco k jídlu a k pití! Musel by se již spokojit nejvýš jen suchým sem a tam se vyskytujícím mechem, uschlým bodláčím a podobně a musel by celé hodiny jít nežli by někde přišel na zahnilou vodu, aby zahnal žízeň. Z toho je zřejmé, že takové postění v přirozeném ohledu může se vyskytnout nanejvýš u zvířat, která jsou uzpůsobena k zimnímu spánku, nikdy však u lidí, z nichž nikdo nemůže déle než 8 dní udržet fyzický život.
Z určité horlitelské strany se však namítne, že Já jsem však nebyl jen pouhý člověk, nýbrž současně též Bohem a že Božství ve Mně mohlo zcela dobře 40 dní a nocí udržet při životě Mé tělo bez potravy a nápojů!“ Já však naproti tomu pravím: Bylo-li tomu tak, pak jsem se nepostil, neboť přirozený pokrm má také jen z Božího ustanovení sílu vyživovat a udržovat lidské tělo. Není to tedy vše jedno, zda je někdo prostředně anebo bezprostředně božskou sílou a mocí vyživován,udržován a posilován ?