Opět jsem pravil jednou,

když se Mne otázal zákoník, jenž osvědčil poloviční víru ve Mne: mistře, já poznávám, že učíš správně a spravedlivě a proti tomu, čemu učíš, nelze nic namítat, ale ve Své nauce pravíš: „Kdo věří v Tebe a jedná podle Tvých slov, bude mít život věčný, i tehdy, kdyby ve světě zemřel, kdyby to bylo možno třebas i stokráte. Vezmi však v úvahu národy a lidi na této Zemi, kteří o Tobě a Tvé nauce jistě ani za 2000 i více let nic neuslyší, jak uvěří oni v Tebe a budou žít podle Tvých slov ! Přejdou tito téměř nesčíslně mnozí lidé do věčné smrti, protože nemohli v Tebe věřit a Tvá slova zachovávat?! “
Jelikož tento zákoník položil Mně tuto otázku při jisté příležitosti za noci, ukázal jsem mu dvěma prsty vzhůru k obloze poseté hvězdami řka:“Pohleď vzhůru, toto je dům Otce Mého! V tomto nekonečném velkém domě je velmi mnoho příbytků . Kdo Mne nemohl poznat a Mé živé slovo slyšet zde, pro toho se již v tomto velkém domě nalezne někde příležitost k cestě pro jeho věčný život! Proto se nestarej o ty, kdož nebudou moci nyní ani budoucně o Mně zde nic slyšet, neboť Můj Otec je všechny zná a nestvořil ani jediného z nich k věčnému pádu, nýbrž ze Své Lásky a moudrosti k věčnému zmrtvýchvstání, a tím jsi Mi položil otázku zdánlivě sice moudrou, ale přesto přece jen pošetilou.“
Zda jsem odsoudil “špatného hospodáře“ svého pána,jakými v podstatě jste více méně všichni, pro jeho špatné hospodaření , protože podváděl svého pána, přičemž však jeho dlužníkům prokazoval dobrodiní a to ještě k tomu proto, že dobře věděl, že ho jeho pán propustí ze služby? Já jsem tu nepravil“Nebuďte jako takový hospodář, nýbrž čiňte rovněž tak,jako též učinil on a ti ,jimž jste pomáhali na účet Mého jména duchovní a tělesné dobrodiní, přijmou vás jednou do svých příbytků nebeských !