Nyní teprve vzniká otázka: Odkud berou tyto jeskyně a půda kolem nich takovou živnou látku ?
Odpověď vědeckému badateli nebude jistě těžko pochopitelná. Vysoký Tibet má nejdále se táhnoucí řady nejvyšších pohoří celého povrchu zemského, tyto mnohé, nadmíru vysoké vrcholy horské, vlastně vrcholky ledovců, přitahují tedy také ustavičně nejsilnější dávku elektromagnetického fluida většinou ze severu a výměnou také od pólu jižního. Elektromagnetické fluidum ze severu jako pozitivní se spojuje zejména v jižněji položených částech tohoto velkolepého uzlu hor s negativním fluidem z jihu sem proudícím a tvoří právě zde zcela zvláštní životní látku, která je často tak mocná,že haluze ze stromu useknuté položené na zem, vůbec neusýchají, nýbrž se znovu brzy zazelenají, zapustí do půdy nové kořeny a vyrostou z nich nové stromy, z kteréhožto důvodu hojnosti životní síly v oněch krajinách ještě i ve výši 14.000 stop nad hladinou mořskou je tak hojná vegetace trávy a keřů, jaké jinak nikde jinde na celém povrchu zemském.