Slunce toho dne svítilo ovšem také dál a v potoku Kedronu netekla ani kapka krve,o čemž se chytří Židé najisto sami přesvědčili a obecně chtěli také použít ubohé a příliš pověrčivé obyčejné Židy, ale povětšině bez úspěchu, neboť ve své mylné představě a bázni viděli po celý den téci krev a také nesvítiti Slunce.
A jako byl v každé době obyčejný lid v nejslepější pověře, tak je také v pověře i za dnešního dne. Takovým lidem můžete vypravovat nejnesmyslnější báchorky a oni uvěří a budou-li je vyprávět svým sousedům dále, ještě k nim přidají mnohé věci, zvrátí také ještě v zázračné to,co se jim zdálo být od prvního vyprávěče málo zázračným. Ale s jakoukoli pravdou nelze u nich nic pořídit

Kdyby se bylo již zůstalo při těchto evangeliích, bylo by tomu ovšem ještě mnohem lépe,nežli je tomu nyní:v těchto evangeliích bylo však příliš málo zázračného, ukrutného a pro lidstvo strašného, proto se později shledalo nutným, dílem u křesťanů židovských, řeckých a římských učiniti již sto let před velkým shromážděním v Niceji mnohé dodatky, zejména ony, které zavání silně zázraky a které mají nesmírně silnou trestně soudnou tvářnost, aby učinili mne, Oblažovatele lidí, Jenž lidem nekladl nic tak důtklivě na srdce, jako lásku a pravdu, právě opakem.
Já jsem nikdy nehorlil proti pravé vědě lidí, nýbrž Sám jsem při mnohých příležitostech poučoval lidi o velmi mnohém, v čem byli dříve v úplné nevědomosti a slepotě, proto Mne tedy také zřejmě podvodní farizeové nanejvýš nenáviděli, neboť jsem poučoval lid ve všem, v čem se farizeové co nejvíce namáhali podle možnosti ohlupovali pro své nevázané cíle a také to přivedli skutečně tak daleko, že kdyby vysoký kněz Ananáš anebo Kaifáš, aby pohnuli lid k větší obětavosti, vyhlásili zuřivým hlasem v chrámu, že v potoku Kydronu nepoteče po tři dny nic jiného nežli krev a že Slunce nebude smět po celý den svítit, lid uvěřil tomuto nesmyslu, zalezl ze samého strachu před tímto trestem do svých nejvnitřnějších částí příbytků a když uplynula doba trestu, šel se pln bázně, úzkosti a chvění podívat na Kedron,zda ještě teče krev a měl-li Kedron svou přirozenou vodu neměl lid nic horlivějšího na práci, než aby přinesl do chrámu těžké oběti a skládal je k nohám kněží.

Slepé lidstvo,

které nic nezkouší a ještě nikdy nic nezkusilo,věří částečně ještě nyní v takovou větším dílem neužitečnou slátaninu ve jménu Mém (to jest jako v čisté slovo Boží)
Proto nebudu ani Lukáše, Marka a Matouše soudit: neboť svou dobou si dali aspoň práci, aby z toho, co bylo již opětovně zkomoleno v Mé nauce, vyhledali to nejčistší a nejlepší. Ale v příčině hmotných fakt, dílem sami básnili a z největší části museli pak nakonec přece jen vzít něco z toho, co slyšeli z úst lidí, kteří tu často dosti směle a drze předstírali, že to či ono viděli na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši. Potom to srovnávali se známými jim místy ze starých proroků a jestliže to shledali v souladu s tím co napsali, bylo to pro ně kriterium pro pravdivost toho, co napsali, úplně hotové a platné.

Viď můj milý sluho, že tě onen na jedno ucho hluchý medvěd ve tvém snu přivedl již na jeden velkolepý evangelický rozhovor, na který jsi nepřišel od svého dětství, vzdor častému pročítání Nového zákona. Já Sám bych tě byl na to příště již upozornil, ale lépe je pro tebe a také pro mnohé jiné, aby tato věc přišla již nyní na denní světlo, aby každý poznal a uznal, že já jsem přišel nyní v Duchu opět obzvláště postřehovatelný na tuto Zemi, abych najal a přijal poslední dělníky na Svou vinici a těmito dělníky jsou právě ti světsky chytří a světsky moudří filosofové, kteří zrovna v této době zcela vážně usilují o to, aby Mne, jak nyní trvám mezi tak zvanými křesťanskými sektami, zcela vymýtili a zahladili i s oněmi evangelisty, kteří se teprve po dvou až 300 letech po Mě stali machinacemi pohanskými a židovskými tím, čím jsou ještě nyní.

Proto

se na tohoto muže nezlobte pro některé nesprávnosti, které se vyskytují v jeho spisech: neboť předně nebyl všeho vlastním tvůrcem, nýbrž spíše jeho pozdější korektoři, jichž bych vám mohl uvést více než celý tucet. A za druhé byl zejména ve svých pozdějších listech naplněn dobrou vůlí a vážností, aby ve svých spisech zanechal potomstvu pokud možno tu nejúplnější čistotu. Ale co z něho učinili pozdější hrabiví představitelé obcí, za to on nemůže.Zaseli do jeho pšenice plevel, který vzešel s pšenicí“ pšenici dovedli velmi dobře shromáždit do svých stodol, plevele však použili a používají dosud za píci svých stád. Tato stáda se však nyní neskládají z Mých jehňat a ovcí, nýbrž z oslů,volů a vepřů a jiných hloupých zvířat,která se spokojují s trním a bodláčím. Nechme je tedy zatím při této stravě, až se jim jednou skutečně zprotiví,budou se sami ohlížet po stravě jiné, při níž se jim jejich hloupá druhá podoba změní a také oni budou moci být přijati s vlnou ušlechtilých ovcí do Mého ovčince, kde bude jen Jeden pravý Pastýř a jedno pravé stádo opatřované řádnou stravou
Tímto tedy zatím víte,co máte soudit o Lukášovi, další bude vám sděleno při slíbené příležitosti.
Amen.

V příčině duchovní stránky byl náš evangelista Lukáš pln horlivosti pro Mou věc a bylo by dokonce dobře, kdyby se byl se svou horlivostí postavil o několik stupňů níže, byl však, jest a zůstává zdatným nástrojem osvědčování Mé lásky a milosti jak pro svou tak i pro nynější dobu, neboť ve spisech Starého zákona se vyznal lépe nežli nějaký hrdopyšný zákoník chrámový a proto také mohl snadno posoudit Mé skutky o nichž obdržel zprávy jako pravdivé a také je dovedl vylíčit ostatním, kteří ho o to požádali.

Ano v říši čistých duchů trvá ovšem duchovní Slunce v němž přebývám se Svými osobně: toto Slunce je však prostorově viditelné všude všem těm andělům a duchům, kteří mne mají láskou ve svém srdci. Ostatním však také není nikde viditelné a k nalezení a i kdyby je chtěli v celém nekonečném prostoru hledat a nalézt: neboť u těch, v nichž je srdce slepé, je také duchovní zrak slepý a oni duchovní Slunce vidí ještě méně, nežli vidí úplně slepý na této Zemi Slunce přirozené.
Já jsem však tímto duchovním Sluncem všude přítomen a mohu také vstoupit jevově v jsoucno a osobně působit kdykoli a kdekoli chci a nemusím Se napřed s nikým radit, ani ve světě duchů a ještě méně ve světě hmoty: zato však všichni blažení andělé a duchové, mají-li vykonat nějaký velký skutek ve jménu Mém, radí se napřed se Mnou.
Co se naproti tomu týče jejich obyčejných jednání v Mém Království, nacházejí k nim pokyny vždy ve svých nebeských příbytcích, jaké však tyto jsou, o tom jste již dostali zprávu v „Duchovním Slunci.“

A jako je tomu se zatměním Slunce, tak je tomu také s mým v tomto světě jevovém nanebevstoupení neboť kde by vlastně mělo být to nebe, do něhož jsem vstoupil?! Anebo kam měl Všudypřítomný vstoupit aby tím lidem oznámil, kde je vlastně domovem! Já však myslím, že jsem v celé nekonečnosti všude stejně domovem, jelikož jsem ve všem vždy praoživujícím a udržujícím Principem a beze Mne nikde nic není a netrvá! Je tedy ono nebe všude, kde vládne Má Láska a moudrost, a v tuhé hmotě trvá všude soud vycházející z moci Mé vůle a zdánlivá věčná smrt: a proto se pak také praví, nebe je Můj trůn a Země, jíž je znázorněna veškerá hmota, je podnoží mých nohou. Nikdo si přece nyní nebude chtít představovat, že prostorově nekonečné nebe neznázorňuje nic jiného nežli Můj trůn na sezení a že jsem Si učinil Zemi, abych nebyl při sezení unaven, podnoží Svých nohou. (Poznámka k jevům při smrti na kříži: V tomto silně božském přirozeném svědectví byli by měli také apoštolové velkou útěchu a nemuseli by truchlit a také o věci Páně pochybovat, jak tomu bylo v té době při zkušebním případě příbuzném s okamžikem zatmění Petrově při jeho zapření, aby pak radost velikonoční, aneb vlastně svatodušní byla tím působivější.)

Proč bych měl při Své smrti učinit úplné zatmění Slunce a to po plné tři hodiny?! A kdyby tomu tak bylo, pak by v oné době nesmělo svítit Slunce ani v Indii, Číně, Japonsku, Americe atd.,což by znalci písma oněch národů jistě byli zaznamenali. Takto se však ani římští dějepisci nedovedou upamatovat na tuto událost, musila by tedy ta věc mít svou platnost jenom v Jeruzalémě, že tam Mým dopuštěním všichni přítomní lidé na tři hodiny oslepli a jediný Jan musel zůstat vidoucím, protože nepodává zprávu o tomto zatmění Slunce.

A co platí o jeho evangeliu,

to platí ještě větší měrou o jeho “skutcích apoštolských“, které
Jeho evangelium a Jeho skutkové apoštolů málem by byly při velkém shromáždění církevních otců v Nicei prohlášeny za apokryfické (podvržené)leč biskupové západních zemí se proti tomu vzepřeli a tak bylo také vše, co bylo Lukáše sepsáno, prohlášeno za autentické a tento Lukáš je pak dodnes ještě v počtu věrohodných evangelistů a do této chvíle se ovšem o něm dělá více hluku nežli o Janovi Ale vše co je tu nesprávného, se časem samo vyškrtne a kdyby se to nestalo, přišel by stěží čas, o němž Jan praví, že v něm bude jeden Pastýř a jedno stádo.
Ostatně také v těchto příhodách spočívá, jak jsem již pravil, něco duchovně dobrého a pravdivého,ale ve sféře přirozených jevů nejsou však ani o chlup lepší nežli obrazy velepísně Šalomounovy, podle nichž dcera Sionu měla podobu, na níž by člověk nenalezl ani toho nejmenšího zalíbení, ale vnitřně vypadá to pak v duchu ovšem zcela jinak.

napsal na pergamenu rovněž na vyzvání svého přítele Theofila a to teprve v posledních letech svého života, tedy v době, v níž nebyl v Jeruzalémě již ani jeden z mých prvých apoštolů a učedníků.
Také tyto “Skutky apoštolů “ doznaly v rukou jeho přítele leckterých změn a i data, která sebral v zemi Jutské byly namnoze vybájené věci oněch učedníků a šiřitelů Mého slova, kteří se často bez vnitřního povolání představovali lidem jako takoví a každý z nich chtěl vědět to nejlepší.
Tak se pak také stalo, že se jak v evangeliu Lukášově,tak ještě více i v jeho pozdějších Skutcích apoštolských vyskytovaly výmysly a přestřelky, o nichž sami moji skuteční apoštolové a učedníci pramálo věděli, neboť v Jeruzalémě se velmi málo zdržovali a působili více v Galileji, Samaří a v jiných od Jeruzaléma odlehlejších krajích.
Víte-li nyní toto, pak zajisté uznáte,že zemětřesení a zatmění při Mé smrti na kříži, otevřené hroby v údolí Josafatském, Mé nanebevstoupení na dvou sporných horách, jakož i známé seslání Ducha Svatého jsou a dokonce také být musí většinou dílem tehdejší fantazie Mých rozličných posluchačů a ctitelů neboť nejspolehlivější ze všech evangelistů Jan, jenž musel být jistě přítomen každé důležitější události, o ničem takovém se nezmiňuje: ani Lukáš neoznamuje, zda on sám byl či nebyl osobně přítomen vylití Ducha Svatého.

Teprve v době, kdy Mé slovo hlásal v Řecku tu a tam apoštol Pavel, byl svým přítelem Theofilem, sídlícím též v Řecku, vážně vyzván, aby sháněl spolehlivější zprávy o Mně, zaznamenával je a pak mu je posílal: neboť on ,Theofil , slyšel o jistém Nazarejci jak od Židů, tak i od Řeků tak rozličné věci že z toho nemůže poznat, co je na tomto člověku tak zcela zvláštního. Je tedy otázkou, zda je to buď nějaká nadpozemská bytost nebo stejně jen člověk v rozmanité moudrosti zkušený z knih?
Když se dostal tento list v Jeruzalémě do rukou Lukášových, tu se Lukáš teprve vážněji ujal celé věci a na vše se informoval, zejména pokud šlo o Mou osobu a Mého učení, avšak co napsal neobdržel prostě z vlastních úst Mých skutečných učedníků, nýbrž většinou od jiných lidí, kteří si vážili Mne a Mého učení, znali Mne dílem ještě osobně, větším dílem však obdrželi o Mně zprávu od Mých učedníků, neboť mezi Mým životem jako člověka této Země a dokončením evangelia Lukášova uplynulo téměř 33let (tedy roku 68 po Kristu) a teprve po této době je mohl zaslat svému příteli Theofilovi do Řecka, toto evangelium srovnal pak Theofil se svými záznamy.

Mimo to byl podobně jako jsou a bývají někteří lidé, vášnivým sběratelem novinek a proto se vyptával na vše, co se zejména za Mé doby stalo a mezi lidmi způsobilo mnoho řečí a povyku,působilo mu velkou radost, mohl-li mnohým zvědavým lidem, s nimiž byl ve styku, vyprávět něco mimořádně nového, při čemž nedělal nikdy nikterak eklektika /přísně zkoušejícího/, nýbrž bylo mu vhod vše,co se první nahodilo, jen když to mělo zdání něčeho mimořádného.
V prvé době, zejména při nedostatku skutečných dat, vyrostlo při jeho vypravování také mnohé na jeho vlastní půdě.

Znám tvé další čtyři věci, o nichž bys chtěl mít podrobnější zprávu a tak ti tedy také co nejstručněji něco o tom povím.
O evangelistovi Lukášovi jsem ti při různých příležitostech již beztoho leccos řekl.
Jeho evangelium je souborem skutků, o nichž se svým pátráním jak v Jeruzalémě, tak i v jeho okolí dozvěděl o Mně a o Mých skutcích a naukách od různých lidí. Poté si je svým způsobem uspořádal a tedy v kapitoly a verše, přičemž se ovšem nemohl vázat na počet kapitol a veršů jiného evangelia, proto se u něho vyskytuje leccos ve, zcela jiné kapitole a verši nežli u ostatních evangelistů, což může každý z vás snadno poznat srovnáním souběžných míst.
Co se týče jeho osobnosti, byl to malíř forem a kreslíř /dessinateur/ s těmito výtvory svých rukou mohl zásobit tkalce, výrobce šátků a koberců. také kresby židovských šál a záclon pocházely často z jeho ruky.Vedle toho byl také malířem písma a též písařem /kaligraf/, zejména chtěl-li někdo mít něco dokonalé, krásně a pravidelně napsáno rozuměl a mluvil řecky,latinsky a hebrejsky a v nutném případě se dovedl vyjádřit a dorozumět i v jiných řečech vyskytujících se v okolí Judeje.

Jako oběma jmenovaným Římanům, tak také jsem Se brzy po Svém zmrtvýchvstání zjevil velmi mnohým a zdržoval jsem je od příliš přísné pomsty na Židech a farizejích .A kdybych to býval neučinil, byla by v krátké době po Mně způsobena v této zemi krvavá lázeň jaké lidstvo ještě nikdy nevidělo.
Zmíněnému jinochu s nímž jsem se setkal u Cyrenia, jsem požehnal a učinil jsem jej účastným Mého ducha a on se poté stal také zdatným učedníkem ve jménu Mém,odešel pak k Esejským a odtud rozšířil Mé učení po velké části severní Afriky, vyznamenal se zejména láskyplným životem a konal ve jménu Mém mnohá znamení.
Zvláštností bylo však u něho to,že nechtěl přijmout žádné osobní jméno,jeho titul byl: “Nejméně ctihodný sluha nejvýš ctihodného Mistra.“ také si dával titul“sluha sluhů“,kterýžto titul si také dávali staří, z Kartága do Říma přesídlivší, zvaní církevní otcové a po nich též dílem papežové,ale skutkem ho nikdy nezachovali. to věděl Marek velmi dobře, ale dále se o tom nezmiňoval, neboť se spokojil tím.že u tohoto mládence prostě uvedl,že se dal na útěk.
Další co byste chtěli vědět o tomto mládenci, vypravoval ústně, odtud pak také kolovala zejména v římské církvi různá ústní podání o tom kdo asi byl tento jinoch, z nichž jedno z nejhloupějších bylo a dílem jest ještě podání, podle něhož se někteří snažili učinit z tohoto mládence apoštola Jana.A nyní víte také o tomto mládenci to nejjistější a nejdůležitější. A tak se tedy s tím vším ve jménu mém spokojte. Amen.

Tomuto zemskému správci byl všemi svými prostředky k službám též známý setník Pelagius, jenž měl velení nad několika městy na pohoří Auránském a ještě více plukovník Kornelius, který měl velení nad celou Galilejí a nad velkou částí Sýrie až k Damašku, a oba bratři Cyrenius a Kornelius by byli dali své pomstě ještě větší průchod, kdybych se jim nebyl brzy po Svém zmrtvýchvstání osobně zjevil a jich od toho nezdržel, předpověděv jim dopodrobna, že jejich předsevzetí o Jeruzalému a celé zaslíbené zemi se uskuteční již ve 40 letech a to právě též mocí Římanů.

To byla tedy prvá pomsta Cyreniova kterou provedl na Pilátovi, druhá pomsta se stala Kaifášovi, když musel po určité době složit velekněžství a přenechat je jinému, jelikož velekněz směl zastávat svůj úřad jen tři roky. Tomuto Kaifášovi byly již za několik málo let odňaty všechny jeho mnohé statky kolem Jeruzaléma se nacházející a prodány Římanům a on sám musel nakonec hledat své útočiště u hranic arabské pouště, kde také bídně skončil
Ostatní farizeové byli doporučeni novému zemskému správci k nejpřísnějšímu dohledu, jímž on tedy také nešetřil, činil to tím raději, neboť pocházel ze známé rodiny Agrikolovi a toto jméno používal také při svém podpisu, ačkoliv jinak slul Antonius.
Že tento nový zemský správce dovedl házet všechny pomyslitelné klacky pod nohy také Herodu Antipovi, dokazuje již to, že dovedl přilákat až příliš brzy tolik Římanů a Řeků do Palestiny, že tím byly velmi ztenčeny příjmy Herodovy, tak že nakonec byl nucen trávit poslední dobu svého života v jednom silném hradu u Středozemního moře, jelikož se v Jeruzalémě již necítil úplně jistým.

Když Esejští obdrželi touto cestou úplné potvrzení toho, nemeškali ani na okamžik a sdělili tuto zvěst vrchnímu místodržícímu Cyreniovi do Tyru poselstvím, jehož se zúčastnil též náš mládenec.
Cyrenius přijal toto poselství velmi vlídně a podržel u svého dvora tohoto mládence, jenž mohl tomuto starci mnoho vyprávět, co byl sám u Mne viděl a ode Mne slyšel.
To naplnilo Cyrenia jakož i později jeho bratra Kornelia nejtrpčí touhou po pomstě vůči veškerému židovskému kněžstvu, takže oba přísahali, že učiní vše možné,aby za tento zločin spáchaný na Mně co nejneúprosněji potrestali všechny arcižidy.
Pilát, zemský správce v Jeruzalémě, obdržel tím také brzy consilium abeundi, nesměl se do Říma již vůbec navrátit, nýbrž musel si zřídit svůj domov v blízkosti dnešní Neapole a to v jedné poustevně nedaleko zaniklé Pompeje, kde se ještě dnešního dne nalézá ve skále vytesaná chodba s nápisem: „Příbytek Pontského Piláta“ a v jednom dosti hlubokém do skály vytesaném výklenku, který byl nalezen zazděný, přišlo se na několik spisů, které se týkaly Mne a které se nachází dnes v jedné knihovně v Neapoli, ale dají se sotva upotřebit, protože byly nalezeny ve stavu zpolo-zuhelnatělém

Tu máte vlastní, rukama snadno hmatatelný důvod tohoto zjevu a který sám o sobě nepraví nic jiného nežli jen to,že tento jinoch hledal svou spásu v útěku dílem ze strachu před svými kolegy, větším dílem však z bázně před převelikou pomstychtivostí farizeů.
Avšak později, když obdržel zprávu o Mém zmrtvýchvstání, stal se opět pevným stoupencem Mé nauky, leč v Jeruzalémě nezůstal, nýbrž odešel k Esejským, jimž především učinil sdělení, co se Mi stalo.
Esejští poslali poté sami posly do Jeruzaléma, kteří měli za úkol, co nejdůkladněji vyzvědět, co se Mi opravdu stalo: brzy však o tom obdrželi zprávu, neboť vzdálenost z Jeruzaléma do poloarabské krajiny dnešního Suezu nebyla zrovna příliš veliká, takže při velmi mírné chůzi mohla být .za.... vykonána./ Tato vzdálenost je veskrze správná, neboť Starý Jeruzalém byl o půl denní cesty blíže k arabským pohořím nežli dnešní a pak Římané měli v pohoří vlastní,nyní beze stopy zmizelé stezky pro soumary./
il ustoupit dozadu.