Jako oběma jmenovaným Římanům, tak také jsem Se brzy po Svém zmrtvýchvstání zjevil velmi mnohým a zdržoval jsem je od příliš přísné pomsty na Židech a farizejích .A kdybych to býval neučinil, byla by v krátké době po Mně způsobena v této zemi krvavá lázeň jaké lidstvo ještě nikdy nevidělo.
Zmíněnému jinochu s nímž jsem se setkal u Cyrenia, jsem požehnal a učinil jsem jej účastným Mého ducha a on se poté stal také zdatným učedníkem ve jménu Mém,odešel pak k Esejským a odtud rozšířil Mé učení po velké části severní Afriky, vyznamenal se zejména láskyplným životem a konal ve jménu Mém mnohá znamení.
Zvláštností bylo však u něho to,že nechtěl přijmout žádné osobní jméno,jeho titul byl: “Nejméně ctihodný sluha nejvýš ctihodného Mistra.“ také si dával titul“sluha sluhů“,kterýžto titul si také dávali staří, z Kartága do Říma přesídlivší, zvaní církevní otcové a po nich též dílem papežové,ale skutkem ho nikdy nezachovali. to věděl Marek velmi dobře, ale dále se o tom nezmiňoval, neboť se spokojil tím.že u tohoto mládence prostě uvedl,že se dal na útěk.
Další co byste chtěli vědět o tomto mládenci, vypravoval ústně, odtud pak také kolovala zejména v římské církvi různá ústní podání o tom kdo asi byl tento jinoch, z nichž jedno z nejhloupějších bylo a dílem jest ještě podání, podle něhož se někteří snažili učinit z tohoto mládence apoštola Jana.A nyní víte také o tomto mládenci to nejjistější a nejdůležitější. A tak se tedy s tím vším ve jménu mém spokojte. Amen.