A jako je tomu se zatměním Slunce, tak je tomu také s mým v tomto světě jevovém nanebevstoupení neboť kde by vlastně mělo být to nebe, do něhož jsem vstoupil?! Anebo kam měl Všudypřítomný vstoupit aby tím lidem oznámil, kde je vlastně domovem! Já však myslím, že jsem v celé nekonečnosti všude stejně domovem, jelikož jsem ve všem vždy praoživujícím a udržujícím Principem a beze Mne nikde nic není a netrvá! Je tedy ono nebe všude, kde vládne Má Láska a moudrost, a v tuhé hmotě trvá všude soud vycházející z moci Mé vůle a zdánlivá věčná smrt: a proto se pak také praví, nebe je Můj trůn a Země, jíž je znázorněna veškerá hmota, je podnoží mých nohou. Nikdo si přece nyní nebude chtít představovat, že prostorově nekonečné nebe neznázorňuje nic jiného nežli Můj trůn na sezení a že jsem Si učinil Zemi, abych nebyl při sezení unaven, podnoží Svých nohou. (Poznámka k jevům při smrti na kříži: V tomto silně božském přirozeném svědectví byli by měli také apoštolové velkou útěchu a nemuseli by truchlit a také o věci Páně pochybovat, jak tomu bylo v té době při zkušebním případě příbuzném s okamžikem zatmění Petrově při jeho zapření, aby pak radost velikonoční, aneb vlastně svatodušní byla tím působivější.)