ASPIRACE CIZÍHO TĚLESA

Definice aspirace: náhle vzniklá obstrukce dých. cest cizím tělesem. Patří vždy mezi urgentní situace. Aspirovat se mohou tuhá tělesa i tekutiny, a to po překonání či selhání fyziologických obranných mechanismů, kterými jsou kašel a laryngeální reflex. Výskyt: 1) U nemocných osob: s poruchou vědomí, s poruchami polykání, u imobilních pacientů, u pacientů s anatomickými změnami v oblasti jícnu a pyloru. 2) U zdravých osob: při smíchu, při nepozornosti, v opilosti. Nejčastěji aspirovaná cizí tělesa: kousky potravy, drobné plody, hračky, kovová tělesa (šroubky, hřebíčky), zub, prach...Z tekutých látek je nejčastěji aspirován žaludeční obsah (pří aspiraci silně kyselého žal.obsahu dochází k rozsáhl.plic.poškození. pH<2,5=> těžká dušnost, šok = Mendelsonův syndrom. Aspirace => vagově zprostředkovaný bronchospazmus =>postižení alveolár. Epitelu i endotelu =>poškození fce surfactantu =>vývoj atelektáz, ↑ kapil. Permeability => plicní edém => infiltrace alveolů polymorfonukleáry => do 48 hod. vznik hyalinních memb., akutní zánětlivá rce ustupuje do 72 hod.), voda, hnis, krev nebo potrava. KO: Závisí na vlastnostech aspir. předmětu, jeho velikosti, lokalizaci, celkovém množství, věku a všeobecném stavu organismu. Akutní případy mohou probíhat bouřlivě a končit až smrtí. Většinou však dominuje: 1) dušnost. 2) záchvatovitý těžký kašel se stridorem a spastickými suchými fenomény. 3) cyanóza, pocení, salivace, zvracení. 4) těžká celková úzkost. 5) vzestup TK. 6) můžou se objevit plicní komplikace: např. atelektáza, plicní emfyzém, aspirační bronchopneumonie. 7) ostrá tělesa vedou k perforaci, hemoptýze a rychlému rozvoji sekundárních bakteriálních komplikací, které mohou postihnout celé mediastinum. Recidivující záněty plic u dětí jsou podezřelé z aspirace cizího tělesa. Dg: anamnéza, klin. obraz, rtg snímek (u kontrastních předmětů), bronchoskopie, CT, scintigrafie, laboratorní nálezy (leukocyty, Astrup, event. pH bronch. sekretu). Terapie: 1) po aspekci dutiny ustní se snažíme digitálně odstranit cizí těleso. 2) pokud je pacient v bezvědomí, zahajujeme neodkladně kardiopulm. resuscitaci. 3) pokud je cizí těleso ještě v horních cestách dých., ale již z dosahu našeho prstu, obejmeme pacienta zezeadu a stlačíme mu břicho nebo hrudník, střídáme s údery do zad (Heimlichův manévr). Pacient je přitom předkloněn. 4) pokud se dostane pod epiglottis, jsou tyto manévry neúčinné - v terénu je někdy třeba provést koniotomii či koniopunkci. 5) opatření při hospitalizaci : inhalace kyslíku maskou nebo přetlakové dýchání, v indikovaných př. tracheostomie, endotrach. intubace, farmaka - kortikoidy i.v. (bolus + déletrvající infuze), bronchodilatancia, kardiotonika, sympatomimetika (Adrenalin), anacida, H2 antagonisté (jako prevence aspirační pneumonie). Rehydratace a výživa. Antibiotika. V případě, kdy je cizí těleso uloženo distálně od epiglottis, použijeme k odstranění bronchoskopie.

KONIOPUNKCE, KONIOTOMIE

= protětí lig. cricothyreoideum (=lig. conicum) nebo jeho punkce několika silnými jehlami. Indikace: akutní neprůchodnost horních dých. cest, kterou nelze v dané situaci řešit trach. intubací (chybí vybavení, rozsáhlé poranění dutiny ústní, vysoko uložený obturující předmět, edém laryngu...). Vždy se snažíme, aby co nejdříve následovala trach. intubace nebo tracheotomie. Technika: místo punkce či incize je těsně pod dolním okrajem štítné chrupavky. V uvedeném místě se snažíme proniknout do dých. cest rourkou o co nejširším průsvitu. Zavedení rourky vybavené spec. adaptérem umožní prohlubované nebo řízené dýchání. Zvláštní technikou je translaryngeální trysková insuflace kyslíku, při které tenkou jehlou zavedenou v obl. membrana cricothyreoidea aplikujeme kyslík pod vysokým tlakem (obvykle 350 kPa). Horní cesty dých. musí být volné. Při jejich obstrukci je nutné zavést ještě jehlu o širším průměru pod 2. nebo 3. tracheální prstenec, která umožní výdech. Komplikace: 1) pozdní subglottické stenózy trachey ---- je nutné nejpozději do 24 h provést zajištění dých. cest jiným způsobem (nejčastěji tracheotomií). 2) traumata horních cest dých. 3)velký odpor při výdechu

Technika intubace

nemocný leží na zádech se zakloněnou hlavou, mírně podloženou. P-rukou rozevřeme ústa, přiložíme ochranu na přední zuby (mulový čtverec...) a L-rukou zavádíme laryngoskop mezi kořen jazyka a epiglottis. Táhneme nahoru a dopředu, odhalí se nám vstup do hrtanu. P-rukou volně zasuneme trach. rourku hrtanem do průdušnice. Nafoukneme těsnící manžetu (zamezíme tak zatékání cizorodého obsahu do plic). Poslechem obou plic oěříme správnost zavedení rourky a je-li ve správné poloze, fixujeme ji náplastí. Trach. rourky: 1) jsou značeny vnitřním průměrem (muž – 8,0-9,0, žena – 7,0-8,0, novorozenec 3,0). 2) značeny rtg-kontrastní látkou. 3) s těsnící manžetou i bez manžety. 4) u dětí je potom velmi často subglottický edém --- rourky bez balonku. 5) trach. kanyla se 2 manžetami – střídavé plnění. 6) biluminární rourka – Combitube, Carlensova (můžeme ventilovat každou plíci zvlášť). Komplikace intubace: časné: 1) poranění zubů, měkkých tkání dutiny ústní, hltanu, hrtanu, průdušnice. 2) chybná intubace (do jícnu nebo endobronchiálně). 3) aspirace žal. obsahu. 4) kardiovaskulární komplikace (hypertenxe, tachykardie, arytmie, ischemie myokardu). 5) zvýšení nitrolebního tlaku. 6) laryngospasmus. 7) bronchospasmus. Pozdní: 1) poškození hlasivek. 2) pošk. stěny trachey (stenóza, tracheomalacie). 3) tracheoezofageální píštěl. 4) sinusitida, otitida. 5) dekubity na rtech, v nose. 6) neprůchodnost trach. rourky (např. zanesení sekretem, koaguly)
Intubace obtížná – více než 3 pokusy, či déle než 10 minut.

TRACHEÁLNÍ INTUBACE

výkon, kdy se zavádí spec. rourka do průdušnice. Orotrach. intubace – zavedení ústy. Nasotrach. intubace - nosem. Hlavní předností je dosažení spolehlivé a dokonalé průch. dých cest umožňující ventilaci a odsávání sekretů z dých. cest a zabraňuje aspiraci. V intensivní med. je to nejpoužívanější způsob zajištění dých. cest. Indikace intubace: 1) obstrukce dých. cest (např. trauma, cizí těleso, infekce, absces, hematom, otok, laryngospasmus, sekrety). 2) ochrana volných dých. cest (ztráta reflexů, např. bezvědomí, intoxikace, CMP). 3) zajištění dých. cest pro dech. nedostaečnost a nutnost zahájení umělé plicní ventilace. 4) hypoxémie (např. ARDS, hypoventilace, atelektáza), hyperkapnie (např. hypoventilace při CHOPN, předávkování opioidů). 5) závažné šokové stavy. 6) speciální indikace (např. řízená hyperventilace u nitrolební hypertenze, použití pozitivního tlaku na konci výdechu u pacientů s plicním edémem). 7) z hlediska pacienta (obezita, ileozní stavy, plný žaludek, vážný zdrav. stav).

Neodkladná doplňující opatření:

1) RTG hrudníku, vyšetření sputa. 2) aseptická péče o dých. cesty a o zavedené kaetry. 3) zavedení žal. sondy a vyprázdnění , případná drenáž hnisavých ložisek a hematomů. 4) sledování příjmu a výdaje tekutin, sledování těl. hmnotnosti. 5) sledování a optimalizace hematokritu, glykémie, KO. 6) udrž. a optim. osmolalaity séra a moči, elektrolytů a bílkovin v séru. Doplňující opatření: 1) zajištění diurézy, popř. hemodialýza. 2) výživa nemocného parenterálně nebo žaludeční sondou. 3) podle aktuálního stavu a potřeby pacienta podáváme kortikoidy, heparin, Rheodextran. 4) úprava průvodních stavů (léčení případných komplikací, poranění...). Zvláštní opatření zaměřená na resuscitaci mozku: 1) krátkodobá mírná hypertenze (snaha o nárazové „propláchnutí„ mozkového cévního řečiště). 2) podávání vysokých dávek barbiturátů – u nemocnýc, u kterých přetrvává bezvědomí, podat co nejdříve po obnovení spontánní cirkulace. Podání thiopentalu. 3) udržujeme nitrolební tlak na hodnotě 2kPa nebo nižší těmito způsoby : hyperventilací, komorovou drenáží mozkomíšního moku, osmoterapií (podáváním manitolu), intravenosním nárazem diuretika (např. furosemidu)

PÉČE O NEMOCNÉHO PO NEODKLADNÉ RESUSCITACI

Třetí fáze NR = resuscitační péče - cílem je péče zaměřená na píodporu a obnovení normální fce CNS a ostatních orgánových systémů. Ttato fáze končí návratem vědomí nemocného nebo stanovením smrti mozku, nebo ukončením res. péče z původů neléčitelného základního onemocnění. Výkony a opatření 3. fáze NR: Bezprostřední opatření: 1) prevence hypoperfúze (doplnění intravazálního objemu, zajištění perfúzního tlaku, tonizace myokardu). 2) udržování a optimalizace TK, CVP (centr.žilní tlak), EKG, diurézy a tělesné teploty. 3) podle možnosti pak napomáháme udržování a optimalizaci plicního arteriálního tlaku. 4) udržování diurézy nad 25ml/70kg tělesné hmotnosti / h. 5) přívod tekutin. 6) udržování a optimalizace pO2, pCO2, pH, BE. 7) snížení FIO2 (=dílčí koncentrace o2 ve vdechované plynné směsi, ve vzduchu je to 0,21) z hodnoty 1,0 co nejrychleji na 0,5. 8) prohlubovaná nebo řízená umělá plicní ventilace.

VYBAVENÍ K NEODKLADNÉ RESUSCITACI

Pomůcky k zajištění dých. cest: 1) vzduchovody ústní nebo nosní (viz.ot.č.5). 2) tracheální rourky (ot.č.6), laryngoskop. 3) speciální kanyla na tracheotomii (ot.č.5). 4) vybavení k provedení koniotomie a koniopunkce (ot.č.7). 5) dýchání do pomůcky k vyloučení kontaktu s ústy pacienta : S-tubus, T-tubus, kapesní maska. 6) ruční dýchací přístroj – AMBUvak
Zajištění perif. žilního vstupu: při nedostatku času rychlá perforace žíly jinak zavedení kanyly
EKG monitorování: diagnostikujeme-li fibrilaci, přikročíme k defibrilaci
Defibrilace: Definice: depolarizace stejnosměrným proudem, který není synchronizován s EKG. Indikace: 1) zástava oběhu způsobená fibrilací komor. 2) komorová tachykardie s nehmatným pulsem na velkých cévách. Vybavení: stejné jako u kardioverze. Technika: 1) většinou ji předchází intenzivní kardiopulm. res. 2) elektrody přikládáme stejně jako při kardioverzi. 3) energie u dospělého je 200 J (maximálně 360 J). Počáteční asi 3 J/kg těl.hm.. 4) energie u dětí 50 J (max. 150 J). Počáteční dávka 2 J/kg těl.hm.. 5) při opakovaném neúspěchu použijeme před dalším výbojem trimekain 1 mg/kg těl.hm. 6) přímou defibrilaci na obnaženém srdci provádíme elektrodami lžícového tvaru, které přikládáme s polštářky nasáklými fyziol. roztokem na zadní a přední plochu srdeční. Počáteční energie je 25-50 J.
Vybavení potřebné ke kyslíkové terapii: nosní katetry, masky, polomasky, resuscitační vaky s možností přívodu kyslíku (Ambu..), anesteziologické systémy, systémy pro CPAP, plastikové kyslíkové boxy na oblast hlavy, kyslíkové stany, inkubátory, hyperbarické komory.

Zajištění periferní žíly:

+ i.v. aplikace léků a tekutin. Co nejdříve má být zajištěn přístup do perif. žíly, nutný k okamžitému podávání léků a odběrům vzorků krve, ke krytí denní spotřeby tekutin, iontů a energie. Přednostně je doporučena punkce loketní žíly. Farmaka s účinkem na srdce aplikujeme do perif. žíly jen formou i.v. infúze. Ostatní způsoby aplikace: 1) centrální žilní přístup zajistíme co nejdříve po obnovení spontánní cirkulace. 2) intrapulmonálně (odsávací cévkou zavedenou do trach. rourky) je možno aplikovat adrenalin, pokud není dostupná perif. žíla. Můžeme takto podat i trimekain, atropin a ost. l .nepoškozující tkáně. Rychlost vstřebávání se téměř neliší od i.v. aplikace. Touto cestou se nesmí podat natrium hydrogenkarbonát. 3) naslepo intrakardiálně můžeme aplikovat adrenalin pouze tehdy, není-li dostupná žíla a není-li možnost intrapulmonálního podání. 4) kanylace arteriálního systému je vymezena pro 3.fázi NR, k určení tenze krevních plynů.
Diagnostika pomocí EKG: diagnostikujeme-li fibrilaci komor, přikročíme k defibrilaci
Defibrilace: Definice: depolarizace stejnosměrným proudem, který není synchronizován s EKG. Indikace: 1) zástava oběhu způsobená fibrilací komor. 2) komorová tachykardie s nehmatným pulsem na velkých cévách. Vybavení: stejné jako u kardioverze. Technika: 1) většinou ji předchází intenzivní kardiopulm. res. 2) elektrody přikládáme stejně jako při kardioverzi. 3) energie u dospělého je 200 J (maximálně 360 J). Počáteční asi 3 J/kg těl.hm.. 4) energie u dětí 50 J (max. 150 J). Počáteční dávka 2 J/kg těl.hm.. 5) při opakovaném neúspěchu použijeme před dalším výbojem trimekain 1 mg/kg těl.hm. 6) přímou defibrilaci na obnaženém srdci provádíme elektrodami lžícového tvaru, které přikládáme s polštářky nasáklými fyziol. roztokem na zadní a přední plochu srdeční. Počáteční energie je 25-50 J.

Kyslíková terapie:

přívod kyslíku do organismu jak při spont. Dýchání, tak při UPV. Indikace: 1) zástava oběhu a dech. 2) respirační insuficience: Typ I (parciální): astma, pneumonie, plicní embolie…, Typ II (globální): bezvědomí, hrudní poranění, intoxikace… 3) srdeční selhání a IM. 4) šok. 5) zvýšené metabolické nároky - popáleniny, polytraumata, infekce… 6) pooperační a poúrazové stavy. 7) intoxikace CO a kyanidy. Podání kyslíku by mělo být spojeno s: 1) snížením nadměrných požadavků na kyslík (analgosedací, relaxací, UPV). 2) ↑dodávky kyslíku tkáním (úprava anemie, nízkého srdeč.výdeje…). 3) zlepšením místního prokrvení. Způsob aplikace: nosní katetry, masky, polomasky, resuscitační vaky s možností přívodu kyslíku (Ambu..), anesteziologické systémy, systémy pro CPAP, plastikové kyslíkové boxy na oblast hlavy, kyslíkové stany, inkubátory, hyperbarické komory. Rizika: retence CO2, narkóza oxidem uhličitým, kyslíková toxicita(-plicní toxicita-od atelektáz až po vznik ARDA, neurologické účinky-epileptické záchvaty, retrolentální fibroplazie, barotrauma)

Technika intubace:

nemocný leží na zádech se zakloněnou hlavou, mírně podloženou. P-rukou rozevřeme ústa, přiložíme ochranu na přední zuby (mulový čtverec...) a L-rukou zavádíme laryngoskop mezi kořen jazyka a epiglottis. Táhneme nahoru a dopředu, odhalí se nám vstup do hrtanu. P-rukou volně zasuneme trach. rourku hrtanem do průdušnice. Nafoukneme těsnící manžetu (zamezíme tak zatékání cizorodého obsahu do plic). Poslechem obou plic oěříme správnost zavedení rourky a je-li ve správné poloze, fixujeme ji náplastí. Trach. rourky: 1) jsou značeny vnitřním průměrem (muž – 8,0-9,0, žena – 7,0-8,0, novorozenec 3,0). 2) značeny rtg-kontrastní látkou. 3) s těsnící manžetou i bez manžety. 4) u dětí je potom velmi často subglottický edém --- rourky bez balonku. 5) trach. kanyla se 2 manžetami – střídavé plnění. 6) biluminární rourka – Combitube, Carlensova (můžeme ventilovat každou plíci zvlášť). Komplikace intubace: časné: 1) poranění zubů, měkkých tkání dutiny ústní, hltanu, hrtanu, průdušnice. 2) chybná intubace (do jícnu nebo endobronchiálně). 3) aspirace žal. obsahu. 4) kardiovaskulární komplikace (hypertenxe, tachykardie, arytmie, ischemie myokardu). 5) zvýšení nitrolebního tlaku. 6) laryngospasmus. 7) bronchospasmus. Pozdní: 1) poškození hlasivek. 2) pošk. stěny trachey (stenóza, tracheomalacie). 3) tracheoezofageální píštěl. 4) sinusitida, otitida. 5) dekubity na rtech, v nose. 6) neprůchodnost trach. rourky (např. zanesení sekretem, koaguly). Intubace obtížná – více než 3 pokusy, či déle než 10 minut.

ROZŠÍŘENÁ NEODKLADNÁ RESUSCITACE

= 2. fáze NR, cílem je obnovení spontánní cirkulace, stabilizace nemocného a jeho přeprava na lůžko, kde mu bude poskytnuta resuscitační péče (3.fáze NR)
Tracheální intubace = výkon, kdy se zavádí spec. rourka do průdušnice. Orotrach. intubace – zavedení ústy. Nasotrach. intubace - nosem. Hlavní předností je dosažení spolehlivé a dokonalé průch. dých cest umožňující ventilaci a odsávání sekretů z dých. cest a zabraňuje aspiraci. V intensivní med. je to nejpoužívanější způsob zajištění dých. cest. Indikace intubace: 1) obstrukce dých. cest (např. trauma, cizí těleso, infekce, absces, hematom, otok, laryngospasmus, sekrety). 2) ochrana volných dých. cest (ztráta reflexů, např. bezvědomí, intoxikace, CMP). 3) zajištění dých. cest pro dech. nedostaečnost a nutnost zahájení umělé plicní ventilace. 4) hypoxémie (např. ARDS, hypoventilace, atelektáza), hyperkapnie (např. hypoventilace při CHOPN, předávkování opioidů). 5) závažné šokové stavy. 6) speciální indikace (např. řízená hyperventilace u nitrolební hypertenze, použití pozitivního tlaku na konci výdechu u pacientů s plicním edémem). 7) z hlediska pacienta (obezita, ileozní stavy, plný žaludek, vážný zdrav. stav).

ZÁKLADNÍ NEODKLADNÁ RESUSCITACE

NEODKLADNÁ RESUSCITACE = soubor výkonů k okamžitému zajištění nebo obnovení krevního oběhu u osoby postižené náhlým selháním jedné nebo více základních životních fcí (vědomí, dýchání, krevní oběh). ZÁKLADNÍ NEODKLADNÁ RESUSCITACE = 1. fáze neodkl.res.: cílem je zajistit okysličení organismu, tyto výkony jsou součástí první pomoci, je to soubor jednoduchých a účelných opatření, která mohou být provedena kdykoliv a bez speciálního vybavení, patří k nim i zajištění rozšířené NR (např. zavoláním Rychlé zdrav. pomoci). 1. Uvolnit dýchací cesty: záklon hlavy, trojitý manévr, Heimlichův m., stabilizovaná poloha. 2. Podpora dýchání: dýchání z úst do úst – trojitý manévr, uzavření nosu pacienta, přiložení úst těsně na ústa pacienta, vdechnutí vyduchu v průběhu 1 – 1,5 s, uvolnění úst pacienta, pacient spontánně vydechne (pasivně), sledování hrudní stěny pacinta. Dýchání z úst do nosu – jestliže nelze otevřít ústa nebo jsou ústa vážně poraněna. Dýchání do pomůcky – bez přímého dotyku úst pacienta (S-tubus, T-tubus, kapesní maska). Dýchání ručními dýchacími přístroji – AMBUvak, účinnější, méně namáhavé, možno obohatit vzduch kyslíkem, možnost připojit ventil s nastavitelným přetlakem na konci výdechu. Frekvence 12 dechů/1min. 3. Podpora cirkulace: pohmat tepu na a.carotis či a.femoralis je rozhodujícím diagn. ukazatelem náhlé zástavy oběhu. 1) Prekordiální úder pěstí: při zahájení resuscitace provést 1-2 údery ulnární hranou pěsti na střed sterna ze vzdálenosti 25-30cm. V některých př. komorové fibrilace či asystolie se podaří obnovit srdeční akci. 2) Předpoklady pro zevní srdeční masáž: poloha pacienta na zádech, záklon hlavy..., volné dých. cesty, tvrdá podložka, zvednuté dolní končetiny pro lepší venózní návrat, celá hmotnost zachránce se přenáší přes napjaté paže na hrudní koš pacienta. KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSC. JEDNÍM ZACHRÁNCEM: zahajují 2 umělé vdechy následované 15 kompresemi, to se neustále opakuje frekvencí 12 dechů/ 1min., 80-100 kompresí / min. KARDIOPULMONALNI RESUSC. DVĚMA ZACHRÁNCI: také 15:2 (dříve 5:1, velké časové prodlevy)

Po smrti Nietsche

byl do čela archivu jmenován Václav Procházka, ale faktickou moc si ponechal Nádherný a pokračoval v započaté práci. Ani procházka v čele archivu nesetrval dlouho a již roku 1833 byl nahrazen Janem Salzerem který setrval v této funkci až do roku 1844. Salzer dostal oproti svým předchůdcům od Nádherného větší volnost a možnost prosadit se. Nádherný do archivu nadále docházel a důležité otázky spolu se Salzerem konzultovali.
V době Kajetána Nádherného archiv získal opět na vážnosti a bylo možno jej prakticky používat. Ačkoliv Nádherný byl především úředníkem nebránil přístupu badatelů k pramenům. Za jeho působení se tak do archivu dostal i jeho přítel Palacký a další jejichž jména se nedochovala. Badatelský ruch byl tak velký, že v roce 1833 požadoval nádherný zpřísnění podmínek pro vstup badatelů do archivu. Za éry Kajetán Nádherného se tak archiv začal plnit svoji funkci.

Nádherný

Jak již bylo řečeno Nádherný byl především úřední a to ještě hodně ctižádostivý a tak když roku 1826 zemřel ředitel guberniální registratury přihlásil se na jeho místo. Jmenován byl 1. února 1827. Jeho jmenování ovšem nemělo žádný vliv na jeho pozici v archivu. Nástupcem byl sice jmenován Jan Nietsch (1827 – 1830), ale Nádherný tím spíše získal dalšího pracovníka pro svůj archiv. Jeho postavení v archivu bylo také dáno přímou podřízeností archiváře řediteli registratury. Projevuje se tu tedy ještě stále podřízenost archivu registratuře i když by tomu mělo být naopak.
Společně s Nietschem vypracovali novou zprávu pro gubernium ve které je zachován soupis všech archivních fondů. Z této zprávy také vyplývá Nádherného přehodnocení dřívější kritiky. Nádherný tak upustil od vytvoření vlastní manipulace. V roce 1829 také započal s přemanipulováním Klauserovy manipulace. Některá hesla byla zrušena, jiná přejmenována a některá vznikla. Ani při této práci nádherný nezapomněl na svoji oblíbenou skartaci a opět došlo ke skartování mnoha cenných spisů. V té době se také započalo s manipulací spisů v chronologických řadách.

Hlavním úkolem

tedy bylo obsadit archiv dostatečně schopnými lidi. Vytvořil Z finančních důvodů mu nebylo zcela vyhověno, ale díky svým schopnostem a také vlivu dosáhl částečného kompromisu. Podařilo se mu tak získat praktikanta a zřízence. V letních měsících měl také možnost povolat do svých služeb také topiče gubernia. Postupem času se podařilo získat pro archiv i další odborně zdatnější zaměstnance.S tímto nepočetným a zvětší části nekvalifikovaným personálem se pustil do náročného úkolu uspořádat archiv. Ještě než mohl Nádherný začít se svou vlastní manipulací bylo nutné archiv vyčistit, aby si udělal představu o jeho obsahu. S pomocí zaměstnanců spisy vynášel, čistil, registroval a ukládal zpět. V plánu Nádherného na zprovoznění archivu byla také skartace. Nádherný se domníval, že skartováním nedůležitých spisů se mu povede archiv lépe seřadit. V případě skartace se projevil Nádherného nedostatečný smysl pro historické badání a skartoval i velmi cenné spisy. Ve skartování ho muselo dokonce krotit i gubernium. Nádherný při znovu organizování archivu postupoval hlavně jako praktický úředník registratury a snažil se uspořádat archiv podle potřeb úřadu.

Prvním krokem Nádherného v archivu bylo vypracování podrobné zprávy o stavu archivu pro gubernium. Zprávu dokončil v 23. února 1823. Zpráva byla značně kritická a odsoudila práci všech jeho předchůdců včetně Klausera. Nádherný se proto rozhodl, že vytvoří návrh na zcela novou manipulaci archivu, která by uvedla archiv do pořádku.
Pravdou je, že když Nádherný do archivu nastupoval, byl v žalostném stavu. Bylo by ovšem neobjektivní vinit za tento stav jen jeho předchůdce. Archiv neměl potřebnou vážnost u vedení gubernia. Přestože měl archiv systemizovaného zřízence již od roku 1754 nebyla tato funkce obsazena. A kupříkladu přímý Nádherného předchůdce čapek zastával u gubernia i jiné místa. Z důvodu nedostatečného personálního obsazení se nedařilo zařazovat vypůjčené spisy zpět na své místo a tím bylo téměř znemožněno je znovu nalézt ač byly již zmanipulovány. Dalším důvodem mechanického nepořádku bylo stěhování archivu z roku 1784 do bývalého jezuitského profesního domu, kde byla větší část umístěna v kryptě sousedícího kostela sv. Mikuláše. Nepořádek tímto vzniklý byl příčinou Nádherného přehnaně kritického názoru na Klauserovu manipulaci.

Kajetán Nádherný

Narodil se roku 1791 v Praze. Měl velmi dobré rodinné zázemí, které mu umožnilo vystudovat filozofickou fakultu. Později se věnoval také studiu práv, ale toto studium nedokončil z důvodu zákazu studia pro státní zaměstnance. Plynně ovládal několik řečí: češtinu, němčinu, latinu, italštinu a francouzštinu. Tyto vědomosti ho předurčovaly pro vynikající kariéru podobně jako jeho starší bratry. Bratr Ignác zastával funkci guberniálního rady a nejstarší František byl dokonce radou spojené dvorské kanceláře ve Vídni.
Po studiu na filozofické fakultě vstoupil roku 1810 do kancelářských služeb gubernia a od konce téhož roku pracoval v registratuře a v prezídiu. V roce 1915 byl povýšen na registranta. Nádherný se cílevědomě dostával nahoru v úřednické hierarchii gubernia. Od roku 1819 se stal pomocníkem archiváře. Tuto funkci vykonával souběžně s prácí registranta. Když roku 1822 starý archivář odstoupil, měl Nádherný ty nejlepší podmínky obsadit uprázdněné místo. Dne 8. února 1822 byl jmenován archivářem. Stal se tak nejmladším archivářem, který kdy vedl guberniální archiv.

3. Pošlete partnerovi dopis, ve kterém mu vylíčíte své pocity, naprosto otevřeně vyznejte svou lásku a vášeň k tomu druhému. SMS ani neposílejte. Je to banální a všední, klasický dopis je něco více.
4. Na mnoho malých kartiček napište vyznání lásky, lichotky, návrhy k milostným hrátkám nebo nějakým společným oblíbeným činnostem. Pak tyto lístečky umístěte na nečekaná místa, jako třeba do ledničky, kapsy od kabátu, pod polštář, do právě rozečtené knihy do šatníku apod.

1. Vyprávějte, že se vám nedávno vybavil krásný společný zážitek (tenkrát při procházce, v divadle, na dovolené, o Vánocích, na párty…). Podrobně popisujte tuto událost se všemi podrobnostmi, vyprávějte, jak jste tehdy byli šťastní (vzrušení, zamilovaní…). Společná vzpomínka může vyvolat i tehdejší city a emoce.
2. Vyprávějte partnerovi, jak jste si na něj dnes v práci vzpomněli a představovali si ho/jí úplně nahého/nahou a jak vás tato představa velmi vzrušila. Popisujte, kterak jste se ve svých představách vzájemně hladili a vášnivě líbali.

Komplimenty

Komplimenty jsou pro erotiku doslova živnou půdou. Čím více člověk pociťuje, že po něm partner touží a považuje ho za atraktivního, tím více je pak připraven oplácet stejnou mincí a prožívat tak ve vztahu větší touhu a vášeň. Na začátku vztahu se to děje zcela automaticky: lidé skládají komplimenty a usilují o přízeň svých protějšků. Slovy nebo i malými dárky a pozornostmi. Postupem času se však intenzita dvoření stále více snižuje. Oživte svůj vztah erotickými komplimenty! Uvidíte, že to pozitivně ovlivní i váš sexuální život. Dávejte však pozor, aby vaše lichotky byly opravdu upřímné a nepůsobily vyumělkovaně.

2. Připravte ložnici nebo obývák (místnost, kde se chcete milovat) slavnostně romanticky: místnost osvětluje pouze svíčka nebo velké množství svíček do ohřívadla čajové konvice a všude po koberci jsou rozsypány okvětní lístky růže nebo tulipánu, scénu podkresluje tichá něžná hudba…
3. Pokud se rádi společně díváte na televizi, zcela nečekaně vložte do videa kazetu s erotickým filmem. Jestliže víte, že na to nebude partner reagovat s odporem, můžete rovnou pustit nějaké porno.
4. Lehněte si na pohovku nebo postel a předčítejte partnerovi erotické povídky. Nezapomeňte se zmínit o tom, že při čtení prožíváte nesmírně vzrušující chvíle.
5. Své kouzlo má i společná koupel při svíčkách a šampaňském. Po koupeli natřete masážním olejem celé tělo svého miláčka a masírujte ho. Masáž může být zpestřena následnou speciální masáží erotických zón.

Umění svádět

Každý, a je jedno, zda muž či žena, má rád, když je sexuálně sváděn. Svádění je solí vášně, jde o důkaz trvalé lásky a náklonnosti. Svádění není činnost, která by se dala provádět dle nějakého pevně stanoveného návodu či schématu. Při svádění je nutné zohlednit slabůstky a oblíbené praktiky toho druhého. Přesto existuje několik triků, které účinkují ve vztazích jakéhokoliv typu:
1. Využijte nepřítomnosti svého partnera a připravte mu příjemné překvapení. Oblečte se tak (dlouhá košile, tričko, svůdná noční košilka, župan…), aby bylo hned jasné, že jste dole „bez“ nebo že pod oblečením nic nemáte.