Technika intubace

nemocný leží na zádech se zakloněnou hlavou, mírně podloženou. P-rukou rozevřeme ústa, přiložíme ochranu na přední zuby (mulový čtverec...) a L-rukou zavádíme laryngoskop mezi kořen jazyka a epiglottis. Táhneme nahoru a dopředu, odhalí se nám vstup do hrtanu. P-rukou volně zasuneme trach. rourku hrtanem do průdušnice. Nafoukneme těsnící manžetu (zamezíme tak zatékání cizorodého obsahu do plic). Poslechem obou plic oěříme správnost zavedení rourky a je-li ve správné poloze, fixujeme ji náplastí. Trach. rourky: 1) jsou značeny vnitřním průměrem (muž – 8,0-9,0, žena – 7,0-8,0, novorozenec 3,0). 2) značeny rtg-kontrastní látkou. 3) s těsnící manžetou i bez manžety. 4) u dětí je potom velmi často subglottický edém --- rourky bez balonku. 5) trach. kanyla se 2 manžetami – střídavé plnění. 6) biluminární rourka – Combitube, Carlensova (můžeme ventilovat každou plíci zvlášť). Komplikace intubace: časné: 1) poranění zubů, měkkých tkání dutiny ústní, hltanu, hrtanu, průdušnice. 2) chybná intubace (do jícnu nebo endobronchiálně). 3) aspirace žal. obsahu. 4) kardiovaskulární komplikace (hypertenxe, tachykardie, arytmie, ischemie myokardu). 5) zvýšení nitrolebního tlaku. 6) laryngospasmus. 7) bronchospasmus. Pozdní: 1) poškození hlasivek. 2) pošk. stěny trachey (stenóza, tracheomalacie). 3) tracheoezofageální píštěl. 4) sinusitida, otitida. 5) dekubity na rtech, v nose. 6) neprůchodnost trach. rourky (např. zanesení sekretem, koaguly)
Intubace obtížná – více než 3 pokusy, či déle než 10 minut.