Zajištění periferní žíly:

+ i.v. aplikace léků a tekutin. Co nejdříve má být zajištěn přístup do perif. žíly, nutný k okamžitému podávání léků a odběrům vzorků krve, ke krytí denní spotřeby tekutin, iontů a energie. Přednostně je doporučena punkce loketní žíly. Farmaka s účinkem na srdce aplikujeme do perif. žíly jen formou i.v. infúze. Ostatní způsoby aplikace: 1) centrální žilní přístup zajistíme co nejdříve po obnovení spontánní cirkulace. 2) intrapulmonálně (odsávací cévkou zavedenou do trach. rourky) je možno aplikovat adrenalin, pokud není dostupná perif. žíla. Můžeme takto podat i trimekain, atropin a ost. l .nepoškozující tkáně. Rychlost vstřebávání se téměř neliší od i.v. aplikace. Touto cestou se nesmí podat natrium hydrogenkarbonát. 3) naslepo intrakardiálně můžeme aplikovat adrenalin pouze tehdy, není-li dostupná žíla a není-li možnost intrapulmonálního podání. 4) kanylace arteriálního systému je vymezena pro 3.fázi NR, k určení tenze krevních plynů.
Diagnostika pomocí EKG: diagnostikujeme-li fibrilaci komor, přikročíme k defibrilaci
Defibrilace: Definice: depolarizace stejnosměrným proudem, který není synchronizován s EKG. Indikace: 1) zástava oběhu způsobená fibrilací komor. 2) komorová tachykardie s nehmatným pulsem na velkých cévách. Vybavení: stejné jako u kardioverze. Technika: 1) většinou ji předchází intenzivní kardiopulm. res. 2) elektrody přikládáme stejně jako při kardioverzi. 3) energie u dospělého je 200 J (maximálně 360 J). Počáteční asi 3 J/kg těl.hm.. 4) energie u dětí 50 J (max. 150 J). Počáteční dávka 2 J/kg těl.hm.. 5) při opakovaném neúspěchu použijeme před dalším výbojem trimekain 1 mg/kg těl.hm. 6) přímou defibrilaci na obnaženém srdci provádíme elektrodami lžícového tvaru, které přikládáme s polštářky nasáklými fyziol. roztokem na zadní a přední plochu srdeční. Počáteční energie je 25-50 J.