A Já, Pán, který jsem toto kdysi k vám mluvil již ústy Janovými, navštívím Zemi na všech místech všelikými soudy a nehodami, jako mocnými válkami, velkou drahotou a hladem,všelikým morem mezi lidmi a zvířaty, velkým zemětřesením a jinými zemskými bouřemi, velkými záplavami a také různými ohni(viz.50 znovu- příchodu Páně č.21.) ale Své přátele ve veliké lásce zachovám a nedostatku v ničem trpět nebudou.
Kdo se však bude jakkoli a kdekoli snažit nyní v tomto mém druhém příchodu (čisté pravdy) pronásledovat,toho již dovedu ze Země zahladit.
Ostatní rozpory v oněch čtyřech evangeliích vám známým, zmizí samy sebou v díle Janově a Já, jak bylo řečeno, připojím nakonec ještě zvláštní dodatek, kterým bude vše nesprávné zcela důkladně poznáno
A tak se tedy zatím spokojte s tím, co jsem vám dal a pracujte pilně v živém studiu Jana,neboť v něm dospějete ještě k nadbytku světla.
Má-li však někdo ještě něco,co by rád věděl,ať se táže a Já budu ochoten dát mu o tom stručné a jasné vysvětlení !

A Já, Pán, který jsem toto kdysi k vám mluvil již ústy Janovými, navštívím Zemi na všech místech všelikými soudy a nehodami, jako mocnými válkami, velkou drahotou a hladem,všelikým morem mezi lidmi a zvířaty, velkým zemětřesením a jinými zemskými bouřemi, velkými záplavami a také různými ohni(viz.50 znovu- příchodu Páně č.21.) ale Své přátele ve veliké lásce zachovám a nedostatku v ničem trpět nebudou.
Kdo se však bude jakkoli a kdekoli snažit nyní v tomto mém druhém příchodu (čisté pravdy) pronásledovat,toho již dovedu ze Země zahladit.
Ostatní rozpory v oněch čtyřech evangeliích vám známým, zmizí samy sebou v díle Janově a Já, jak bylo řečeno, připojím nakonec ještě zvláštní dodatek, kterým bude vše nesprávné zcela důkladně poznáno
A tak se tedy zatím spokojte s tím, co jsem vám dal a pracujte pilně v živém studiu Jana,neboť v něm dospějete ještě k nadbytku světla.
Má-li však někdo ještě něco,co by rád věděl,ať se táže a Já budu ochoten dát mu o tom stručné a jasné vysvětlení !

čkoli

Atím křesťanství na přísnou radu císaře Konstantina bylo velmi zjednodušeno, přece však v něm zbylo přemnoho smetí, vzdor často dopuštěným a předsevzatým čištěním, z nichž každé mělo za následek jisté odštěpení se nových sekt, čímž pak opět vzniklo několik dalších Kristů, kteří jsou si do této chvíle stále ve vlasech jako vzájemně úhlavní nepřátelé.
Proto musí nyní nastat poslední a největší čištění a - jak již bylo dříve poznamenáno - tento čisticí stroj sluje: Věda. Navzájem nevražící Kristové musí ven i se všemi svými přívěsky, aby se mohl ten Jeden Janem hlásaný Kristus mezi lidmi objevit a usídlit.
To sice přinese sebou leckterý tuhý a těžký boj, jehož se však praví stoupenci Kristovi nemusí obávat, neboť budou ve všem mnohonásobně posilováni, z čehož pak také ostatním, dosud ještě méně věřícím, vzejde světlo, které již nebudou sto uhasit.

A tak dogma o duševním spánku, s jehož podržením by byla nově vynalezená oběť mše nic nevynášela, šlo ponenáhlu samo spát rovněž i ono nadmíru směšné dogma, jež vážně učilo, že Bůh stvořil jen nepatrnou část lidí pro nebe, největší jich část však pro peklo! (Tak zvané učení o předurčení “orasdestinace“ o eventuelní milostivé volbě, která se dosud pevně udržuje v reformované církvi stoupenci Kalvínovými.)
Obě tyto hloupé poučky byly časem v římské církvi konečně zcela zrušeny, ale zato bylo zavedeno časem pět známých církevních přikázání a několik nově stvořených svátostí, s kterými vás nemusím zvláště seznamovat, poněvadž je každý sám snadno poznává.

Je tu zejména přidáno učení, podle něhož je duším zemřelých až do posledního soudu spát,kterážto nauka byla označena řeckým výrazem psychopanechia - to jest duševní spánek. Toto učení se však udrželo jen po tak dlouho,až jeden papež zavedl dnes ještě trvající římskou oběť mše svaté a k tomu se vší okázalostí vysvětloval římským křesťanům,že má jako nekrvaná oběť úplně stejnou sílu a moc, jako někdejší Kristova krvavá oběť na kříži a že se tedy Kristus takovýmto způsobem ustavičně zázračně svému Otci v nebi obětuje věřící křesťany římské církve a že pravověrný křesťan, jenž by dal poskytnutím malé oběti tohoto světa sloužit tuto mešní oběť k svému posvěcení, může být hned po smrti těla, bez dlouhého duševního spánku Kristem probuzen a povolán k věčné blaženosti a není-li zcela dokonalým křesťanem, může nechat přinést za sebe několik takových obětí, čímž unikne věčnému zatracení a po malém čištění v záhrobí, v tak zvaném očistci, přece jen se dostane do nebe.“

Je tu zejména přidáno učení, podle něhož je duším zemřelých až do posledního soudu spát,kterážto nauka byla označena řeckým výrazem psychopanechia - to jest duševní spánek. Toto učení se však udrželo jen po tak dlouho,až jeden papež zavedl dnes ještě trvající římskou oběť mše svaté a k tomu se vší okázalostí vysvětloval římským křesťanům,že má jako nekrvaná oběť úplně stejnou sílu a moc, jako někdejší Kristova krvavá oběť na kříži a že se tedy Kristus takovýmto způsobem ustavičně zázračně svému Otci v nebi obětuje věřící křesťany římské církve a že pravověrný křesťan, jenž by dal poskytnutím malé oběti tohoto světa sloužit tuto mešní oběť k svému posvěcení, může být hned po smrti těla, bez dlouhého duševního spánku Kristem probuzen a povolán k věčné blaženosti a není-li zcela dokonalým křesťanem, může nechat přinést za sebe několik takových obětí, čímž unikne věčnému zatracení a po malém čištění v záhrobí, v tak zvaném očistci, přece jen se dostane do nebe.“

Řím však si nicméně učinil své vlastní rozdělení a v pozdějších letech dobách vyhotovil pro lid na neděle a svátky krátké výtahy z evangelia však jakož i staré knihy Židů co nejpřísněji zakázal číst a přestupitele tohoto příkazu trestal dokonce i smrtí.
Takovýmto způsobem vznikl tedy nynější Nový zákon a byl ponenáhlu také jako takový přijat křesťany asi před třinácti sty léty,obdržel pak zejména od biskupů římských ještě všelijaké opravy a někdy také svémocné přídavky, jak je lze spatřovat a poznávat v římské Vulgátě, zejména v výkladech pocházejících od římských církevních otců a každý jen poněkud jasně myslící člověk může brzy rozpoznat čí ducha jsou to děti.

Po více

než třicetiletém posuzování se přece konečně zavrhlo vše, až na čtyři dosavadní evangelia, Apoštolské skutky, Listy Pavlovy, několik málo listů starých apoštolů Kristových a Zjevení Janovo. To vše bylo po pořádku sepsáno v jednu knihu a v důsledku obou listů Pavlových k Židům nazváno“Nový zákon “, jenž pak byl přijat všemi biskupy, avšak v dalších sto letech se to pak zase znovu přetvořilo tak, že evangelista Jan byl posunut dozadu a Matouš, Lukáš a Marek dáni dopředu, také v kapitolách a verších byla učiněna malá změna a všude se naznačilo, v který sváteční den se má přednášet lidu to nebo ono evangelium (tak zvaný starý řád perykoptský), podle něhož se ještě dodnes řídí Řekové jakož i mnohé jiné křesťanské sekty.

Tu mu řečtí biskupové navrhli,

aby jména Matouš, Marek a Lukáš zapadla zpět též do starého křesťanství a nikde se neobjevovala pod jedním a týmž jménem evangelisty dvojnásobně anebo víceronásobně, a císař k tomu svolil pod podmínkou, aby se k tomu vzalo v úvahu též učení apoštola Pavla a jím aby se vymetla všechna ostatní evangelia. Byl upozorňován na to, že Pavel ve svém učení nezůstával také vždy stejný, neboť jiné listy psal pohanům a opět jiné Židům, které si nebyly smyslem a duchem podobné. A Konstantin pravil, že to právě nic nevadí, neboť Pavel přece nejvíce dokázal slovy a skutky, že nehlásí falešného Krista, nýbrž jen Toho, Jehož duch vložil naň před Damaškem zázračně úřad pravého apoštola.

Neboť

byl-li v křesťanské nauce nějaký zakladatel, pak to musel být jen jeden, který zanechal lidem také jen jednu nauku a tato jedna nauka musí mít zajisté jednu mysl a jednoho ducha: takto však je již dávno velké množství od úst k ústům dochovaných různých evangelií, z nichž mluví každé o svém zcela vlastním Kristu, který s ostatními Kristy má často jen nepatrnou podobnost.
Měla by se tedy všechna ta mnohá evangelia až na jedno, které by muselo být zajisté nejstarší, úplně zavrhnout a kdyby snad toto biskupové nepovolili, pak se on sám zcela odvrátí od křesťanství a všude ve své velké říši obnoví zase pohanství, které přes mnohé bohy - bylo o sobě mnohem jednotnější nežli takové rozštěpené křesťanství.

Císař Konstantin

sám horlivý křesťan se rozhodl položit tomuto nešváru meze tím, že svolal v městě Nicoji, hlavním sídle nejrůznějších mínění ve víře velké církevní shromáždění, k němuž byl pozván také vrchní biskup římský. On sám předvolal a ukazoval jim na zlé následky, které by musely vzejíti křesťanství v nejbližší době z velké různosti ve víře. Navrhoval jim tedy úplné prozkoumání jak evangelií psaných tak ještě více evangelií ústním podáním dochovaných a pravil že by se nemělo používat mnohých vzájemně si úplně odporujících evangelií jen jednoho jediného a to evangelia Janova, aby byli křesťané ve víře zajedno a aby se pro různost víry již nepronásledovali jako dravá zvířata a aby se pohané raději již nevraceli k svému starému pohanství, a tak zůstávali v takové nauce, z níž se již nikdo při nejlepším vědění a vůli nemůže nikde nic dozvědět pravdivého a správného.

Ale ani toto Neronovo

kruté pronásledování židokřesťanů mnoho nepomohlo, neboť za pozdějších nástupců tohoto císaře se Židé dovedli přece zase vloudit do Říma a učinili druhý Jeruzalém, podobně jako Řekové z Cařihradu a jakmile se to stalo, stával se zejména římský Jeruzalém (Řím) vždy mocnější, zrobil si dílem z židovských evangelií, dílem přijetím starých jeruzalémských chrámových obyčejů a též římských pohanů, co se týkalo římského pontifikátu, svůj ritus. Římané vlastnili tedy všemožná židovská evangelia, jakož i staré židovské spisy a také pohanská evangelia a ustanovili tu ještě tak zvané církevní otce , kteří byli hlavními výrobci římských dogmat která se často příčila evangeliím řeckým, a to tím více, že římský vrchní pastýř neměl na práci nic horlivějšího než posílat své misionáře také do Řecka což na 300 – 325 let (po mně vyvolalo mezi věřícími takový zmatek, že mnozí z Řeků jali se opět budovat pohanské oltáře a chrámy) v chrámech přinášeli oběti bohyni Minervě, bohu Apolonu a bohyni Ceres.

Již včera

jsem tě upozornil na četné jiné menší rozpory, které se vyskytují ve třech evangeliích Matouše, Lukáše a Marka a upozorním tě ještě na některé jiné, které se v pozdější době zakořenily – nejen mezi těmito známými třemi evangelisty, nýbrž ještě mnohem více mezi mnoha jinými, jak židovskými tak i pohanskými dalšími šiřiteli Mé nauky, kteří byli nazýváni též evangelisty – v různých obcích tak, že již sotva za 30 let po mně povstaly pro různost výpovědí o Mně uskutečněné války a jinaké šarvátky, jež vypukly za doby Neronovy v Římě mezi mnohými židovskými spisy a Pavlovými spisy pro pohany tak nepřátelsky, že se Neronovi zdálo býti nutným vyhubit velký a převážný počet židovských spisů v Římě i s velkou částí jimi obývaného města a nešetřit dokonce ani oněch Římanů, kteří nosili veřejně na obdiv jaksi jako korouhev židovského křesťanství.

Proto necháme vědě nyní volné pole, neboť ona je nyní účinným nástrojem k metení, aby odstranila za světa nečistotu a zároveň je silným obrem Herkulem, jenž dovolil vyčistit velký chlév Augiášův od hnoje, čehož se může jako dobré bajky prašerého pohanského starověku zcela dobře použít ještě v této době. O tom, co vám bylo nyní ukázáno a podáno, dobře přemýšlejte a dejte se tím osvítit, neboť je vám to dáno ode Mne, jedině pravého Krista a od žádného Pseudo Krista, jemuž je pravda prokletou ošklivostí. Amen.

A brzy po nich

přijdou ještě velmi mnozí, kteří budou pracovat ještě horlivěji,pilněji účinněji, abych pak mohl přijít v pravdě k lidem jako pravý Kristus a Bůh od věčnosti a ne takový jako nyní, který podle zaslíbení každé sekty nemá v celku na práci nic jiného, nežli ustavičně soudit a odsuzovat a který může a
smí v nebi obšťastňovati a oblažovati jen ty, kteří pro to byli svými představenými sekt a zástupci Božími
shledáni hodnými a schopnými.
Kdo jest například, v milosti takového zástupce sekty,zejména znamenitými obětními dary, ten pak také,podle jejich učení, musí býti v mé milosti! Nyní zajisté uznáte sami, když jsem Se tu teď pojednou objevil jako blesk na obloze, že se takový nehorázný nesmysl nemůže již přes všechny kordáty pro budoucnost udržet.

Kdo tomu nechce věřit,

ať se jen aspoň někdy podívá na katolické formule k přestupování, např.chce-li protestant přestoupit do katolické církve.Ať je čte a úplně se přesvědčí o tomto vzájemném proklínání Kristů, neboť v katolické církvi musí přestupující až do nejhlubšího základu pekla proklet své ještě protestantské rodiče, své narození se vším všudy a také všechny své protestantské věci víry.
Teprve potom se přijímá za všelijakých obřadů do společenství římských věřících. A tak je tomu většinou mezi hlavními sektami, jak potom má být jednou jeden Pastýř a jedno stádo, když sami Kristové sekt jsou na sobě a na sebe hůře rozezleni,nežli nejdravější a nejdivočejší lesní zvířata ?
To vše tedy musí zmizet a k tomu jsem již určil dělníky na vinici Své a ti horlivě a pilně pracují jako kritikové evangelií atd.

Proto musí býti právě v této době z těchto evangelií vypuštěn úplně jak starý a ještě více nový nesmysl ve všem co mně odporuje a s ním dokonce i Já Sám, aby do nejúplnějšího světla vstoupilo jediné a trvale pravé evangelium Janovo.
Neboť každý snadno porozumí a pochopí, že já nemohu již na delší dobu trvat pod hlediskem těchto čtyř nyní trvajících evangelií, jakož i leckterých listů Pavlových a jiných apoštolů. Protože každý v nich se vyskytující rozpor činí Mne Samého před učenci světa rozporem, podobně jako při nynějších křesťanských sektách, v nichž také každá sekta má svého vlastního Krista, který si dovoluje jiného Krista jiné sekty křížem krážem odsuzovat.

S dvanáctým rokem

Ježíšovým začínají oba evangelisté spolu opět souhlasit, až na několik méně význačných vedlejších okolností.
Nyní se taž každý! Který z obou těchto evangelistů zůstal tu o sobě při pravdě? A odpověď na to zní:
O sobě žádný, neboť každý podal zprávu o tom, o čem slyšel mluvit. V Jeruzalémě se neodvažoval nikdo z bázně před trestem mluvit o nesmírné ukrutnosti Herodově, v Sidonu a Tyru v tamější Celé Sýrii nenáviděli však Heroda víc než smrt a nezamlčovali ani jeho ukrutnost ani jeho podnět, který ho k ní vedl. Takto byste přišli při přesnějším srovnávacím pročítání obou evangelistů ještě na leckteré velmi značné rozpory a nesrovnalosti, které možno však v jistém stupni nicméně spíše vyrovnat a opravit, nežli židovsky obřezaného a pohansky neobřezaného Ježíše.

Podle Lukáše

odpovídá tedy Ježíš obřezaný úplně všem židovským zákonům a zvykům, narodil se v Betlémě v ovčím chlévě a byl pozdraven jen pastýři, návštěvu tří mudrců od východu vůbec neobdržel, nebyl nucen prchati do Egypta, nýbrž mohl se docela pohodlně vrátit do Nazaretu, kde vyčkával docela klidně do dvanáctého roku kdy bez jakéhokoli pronásledování Herodem se mohl odebrati s rodiči do Jeruzaléma.
U Matouše vidíme přicházet Ježíše na svět v řádném domě a tento Ježíš není pozdravován pastýři, zato však třemi mudrci od východu o nichž se Lukášovi v jeho evangeliu ani nezdálo, rovněž také pranic o útěku do Egypta, ani o ukrutném vraždění dětí v Betlémě Herodem a ani o návratu Ježíše z Egypta do Galileje za krále Archelaa, za to se však Matoušovi ani nezdálo o obřezání Ježíšově v chrámu po 8 dnech a o ledasčem jiném, co se tu stalo a tak máte podle spisů těchto obou evangelistů jednoho obřezaného židovského Krista a jednoho neobřezaného pohanského Krista!

Tak se tedy také L' Rabbas (Mat.) pramálo staral o Ježíše v chrámě obřezaného za osm dní po zrození a rovněž tak o ony tři mudrce od východu, o útěk do Egypta a o ukrutném vraždění dětí Herodem v Betlémě.L' Rabbas (Pseudo - Mat.) obdržel tuto zprávu v Tyru a Sidonu a také svým způsobem zaznamenal, jelikož však on sám byl, aspoň dříve, více pohan nežli Žid, proto se také málo staral o obřízku dítěte Ježíše a tak vykazují tito oba evangelisté mezi sebou jeden z nejpozoruhodnějších rozporů, zatím co v mnohých jiných částech jsou až na místní a časové udání ve vzájemném souladu.

Lukáš jakož i pseudo-evangelista Matouš l' Rabbas (začali zaznamenávat svá evangelia ne zrovna příliš mnoho let po Mně, a přece v mnohém zašlo tak daleko, že nakonec mezi nimi samými musely v leckterých zcela důležitých věcech nastat největší rozpory.
O přezkoušení nebylo v oné době ostatně ani řeči, neboť každý evangelista měl své určité čtenáře a posluchače, o druhého evangelistu se málo staral a také evangelisté sami se drželi jen toho,co sepsali oni a měli někdy dokonce opravdovou radost z toho, co ten,či onen měl ve svém evangeliu (sám).

Proto také bylo

za Mé doby nadmíru těžko přivést vlastní pravé Židy k poznání pravdy, musel se tedy státi zázrak, kterým byli vyburcováni ze svého plánu, aby pak začali u sebe přemýšleti, co jsem tím či oním řekl.
Já jsem apoštolům již za Mé doby několikráte řekl, aby při dalším šíření Mé nauky mluvili a kázali mnohem méně o mých zázracích jako spíše o vnitřní hloubce pravdy Mé nauky.
Jen jediný Jan zůstal věren tomuto napomenutí, všichni ostatní mnohem méně: začali ihned mluvit raději o zázracích a pak teprve o království Božím a o vnitřní pravdě, takže posluchači byli již předem zapleteni do osidel zázraků.Touha vypravovat o zázracích stoupala pak od desetiletí k desetiletí tak velice, že velký počet evangelií dílem psaných a ještě více ústním podáním šířených vzrostl tak, že z toho již nikdo nemohl být moudrý.