Proto také bylo

za Mé doby nadmíru těžko přivést vlastní pravé Židy k poznání pravdy, musel se tedy státi zázrak, kterým byli vyburcováni ze svého plánu, aby pak začali u sebe přemýšleti, co jsem tím či oním řekl.
Já jsem apoštolům již za Mé doby několikráte řekl, aby při dalším šíření Mé nauky mluvili a kázali mnohem méně o mých zázracích jako spíše o vnitřní hloubce pravdy Mé nauky.
Jen jediný Jan zůstal věren tomuto napomenutí, všichni ostatní mnohem méně: začali ihned mluvit raději o zázracích a pak teprve o království Božím a o vnitřní pravdě, takže posluchači byli již předem zapleteni do osidel zázraků.Touha vypravovat o zázracích stoupala pak od desetiletí k desetiletí tak velice, že velký počet evangelií dílem psaných a ještě více ústním podáním šířených vzrostl tak, že z toho již nikdo nemohl být moudrý.