Ale ani toto Neronovo

kruté pronásledování židokřesťanů mnoho nepomohlo, neboť za pozdějších nástupců tohoto císaře se Židé dovedli přece zase vloudit do Říma a učinili druhý Jeruzalém, podobně jako Řekové z Cařihradu a jakmile se to stalo, stával se zejména římský Jeruzalém (Řím) vždy mocnější, zrobil si dílem z židovských evangelií, dílem přijetím starých jeruzalémských chrámových obyčejů a též římských pohanů, co se týkalo římského pontifikátu, svůj ritus. Římané vlastnili tedy všemožná židovská evangelia, jakož i staré židovské spisy a také pohanská evangelia a ustanovili tu ještě tak zvané církevní otce , kteří byli hlavními výrobci římských dogmat která se často příčila evangeliím řeckým, a to tím více, že římský vrchní pastýř neměl na práci nic horlivějšího než posílat své misionáře také do Řecka což na 300 – 325 let (po mně vyvolalo mezi věřícími takový zmatek, že mnozí z Řeků jali se opět budovat pohanské oltáře a chrámy) v chrámech přinášeli oběti bohyni Minervě, bohu Apolonu a bohyni Ceres.