Mat.7.21.: “ Ne každý, kdož Mi říká Pane,Pane, vejde do Království nebeského,nýbrž jen ten,kdož činí vůli Otce mého, Jenž jest v nebesích!“ Tak tomu bude také s oním Dominus tecim, Dominum nobiscum a Domino axaudi arationen meam /Pán s tebou, Pán s námi a Pane vyslyš prosbu mou!“/, nevymohou tedy Království nebeské ani tecum, ani nobiscum a nejméně pak exaudi,rozumí se z Mé strany. Myslím však, že toto záleží jen na Pánu světa; - neboť Já pohlížím jen na skutky, nikoliv však na Dominus tecum et nobiscum a na exaudi !

Mat. 12. 50. “Kdo činí vůli otce Mého, Jenž je na nebesích, ten je mi bratrem i sestrou a matkou! Proto by bylo mnohem lépe říkat: Amate frátres, /Milujte bratři/ nežli Grate frátres/ Modlete se bratři/, jímž se němé odříkávání modlitby považuje za dílo lásky,kdežto veškeré ostatní konání z lásky se považuje za nic,mimo jediné pohnutí palce a ukazováčku k Grate frátres! Ó to jsou, to by byli zvláštní matky, sestry a bratři! věru, ti nejsou se Mnou ve zcela žádném stupni vnitřního příbuzenství!

Mat.11.30: „ Jho Mé je sladké a břímě Mé lehké!“ Jak to však přijde že si lidé k získání jha dávají uvalovat na svá bedra raději celé hory pod tlakem železného jha, nežli jen jedno pírko vůle Mé Lásky? Protože jsou (duchovně) mrtví a neposuzují tudíž, jak a co je tlačí! Ó, jak strašná je pošetilost světa!
Mat.13.37. “Syn člověka to jest, Kristus, Jenž tu Sám rozsévá símě dobré! “
Toto dokazuje více nežli dostatečně,kterého ducha jsou děti,jež říkají:Co nepochází z určitého města a od jisté lidské vrchní hlavy,anebo není odtud schváleno,je dílo Satanovo. nečiní-li tedy Syn člověka podle vůle tohoto světa, jelikož On tak naprosto činit nemůže, čím potom je? Ó poběhlice, jak zle si se mnou zahráváš!

Chci dát tobě a ostatním něco velmi pozoruhodného a mohl byste to vždy nosit u sebe a úplně do sebe přijmout, - také zralejší děti ať jsou o tom uvědomělé. Kdo se tím bude ve svém srdci náležitě řídit, ten bude mít spravedlnost života a bude kráčet po jeho přímé cestě,která vede v plném světle ke Mně a tak tedy piš:
Jan 13.16. “Není služebník větší pána svého, ani apoštol /posel větší nad Toho, který ho poslal.“ A jak vypadá podle toho dnešní stav služebníků a apoštolů, kdy se zbudovaly služební oltáře a apoštolové se uctívají jako by byli více nežli Já ! Jelikož Mně dále berou všechnu moc a strhují všechnu čest na sebe a Já musím být jak tomu chtějí sluha a apoštol a ne, aby oni byli podle Mé vůle! A přece se při tom modlí: „Tvá vůle se staň!“ Co se však tímto asi praví ? Nepraví se Boha každým vláknem popírat?

Když toto jen poněkud náležitě promyslíte, pak se zajisté nebudete moci opět tázat,co se tu rozumí Duchem Božím a jak a proč tento Duch vedl Ježíše na poušť. Zato se však můžete otázat,v jakém poměru je tato událost k nám? Tuto otázku lze rovněž tak snadno zodpovědět, pozorujete-li jen poněkud poušť svého života: jak Se Svou otcovskou láskou dávám vésti do této naší pouště a musím se tu často velmi dlouho postit a jsem s vámi,tvrdými odpůrci, jistě častěji než třikrát pokoušen a musím tu dlouho v největší nouzi a v největší chudobě čekat a vyčkávat, dokud se duchové vašeho srdce nestanou anděly, aby Mě pak začali sloužit. Proto dbej také každý slov, která jsou dána v těchto třech pokušeních satanovi: neboť každý člověk nežli se stane vlastnictvím Mé lásky je napřed nevolníkem satanovým:aby se však stal vlastnictvím Mé lásky,přicházím ke každému do jeho vlastní pouště Duchem Lásky a nechávám Se člověkem všelijak pokoušet, aby tím poznal Mou nekonečnou Lásku a největší pokoru. Kdo však setrvává jako ten, který Mne na poušti pokoušel, jaký div, bude-li muset nakonec slyšet z Mých úst slova Odstup ode Mne satane! Tohoto náležitě dbejte ve svém životě a o tom uvažujte, tak budete mít život skrze jednoho a téhož Božího Ducha na věky.

A opět při jiném pokušení, kdy odpůrce zkouší ještě jednou pokoru v Bohočlověku, se naproti němu naznačuje, že také on je povolán Láskou, ne aby v Ní zkoušel pokoru, nýbrž aby jí zato raději sám sloužil: a opět při jiném pokušení je mu jeho dílo tvrdě odmítnuto a opětovně se mu ukazuje, aby se obrátil a Bohu sloužil a ne Ho pokoušel.
Kdo tu tedy bude tak slepý a nebude chtít vidět, co tu chtěl Duch Boží bez nejnepatrnějšího omezení svobodné vůle Svého odpůrce způsobit,když mu zde byl ukázal, že to byla jen nejvyšší láska, která Ho přivedla k němu, a pak mu však také na straně nejvyšší lásky ukázala-pravila rovněž táž láska - že není a nemůže být v řádu, aby se Bůh pokořoval před jedním ze Svých tvorů, nýbrž že tomu musí být vždy naopak.

Praví-li se tedy nyní: Ježíš byl veden Duchem na poušť značí to tedy asi tolik, jako: Byl puzen nejvyšší láskou ze Sebe,vyveden do prázdného zpustlého světa lidí.Praví-li se tu: Aby byl pokoušen satanem, pak tomu lze za předpokladu lásky nadmíru snadno porozumět a neznačí to jinými slovy nic jiného není, nežli, že tato věčná nekonečná Láska sama vylučuje ze sebe ani to nejopovrženější nýbrž Se Mu ukazuje aby také ono mohlo poznati, že v Bohu nepřebývá podle jeho v podstatě mylné ideje největší pýcha, nýbrž jen ta největší pokora.
Čím však mohla právě věčná Láska satanovi ukázat, že je v ní domovem největší pokora? Tato otázka se zodpovídá sama sebou, osvětlíte-li jen poněkud duchovním pozorným okem ona tři-ďáblovi dopuštěná pokušení. Jako láska postí se Bohočlověk a nechává na Sebe přijíti velký hlad,a při prvém pokoušení pak ukazuje, že pravá láska se dovede i při největší vlastní potřebě ještě zcela dobře zapřít a že je jí každé slovo lásky pro udržování všech stvořených bytostí více nežli samo vlastní nasycení: proto se také v odpovědi ukazuje: Nejen chlebem živ je člověk, nýbrž spíše každým slovem z úst Lásky Boží.Kdo zde neuznává co Duch Boží co nejpochopitelněji předkládá svému odpůrci a odpadlíku tím, že mu ukazuje cestu k návratu a říká mu v duchu: Kde je i pro tebe místo, přijmi lásku ze Mne a zanech tvrdého kamenitého chleba světa, tak budeš také žít.

Nuže, právě k řece Jordánu, kde Jan hlásal nejpřísnější skutky pokání, se musel také On odebrati stejně tak, jakoby byl jedním z mnoha hříšníků: a tak Ježíš jako věčný nejčistší Bohočlověk pokořil jaksi Sebe Sama tím, že tam vstoupil mezi zástupy hříšníků a jako oni Se podrobil křtu pokání. Co však se děje při tomto jeho prvém největším pokoření? Duch Boží sestupuje viditelně na Něho, to jest láska Boha věčného Otce ubytovává se nyní úplně v člověku Ježíši a také se při tomto jednání každému člověku slyšitelně vyslovuje tím, že sesílá shora k uším každého slova: Tento člověk Ježíš jest Můj milovaný Syn, na němž mám zalíbení, to jest s Nímž se nyní na věky nerozlučně spojuji v Jedno. Tohoto člověka Ježíše od nynějška následujte a Jeho slovo poslouchejte!Hleďte, zde je Ježíš zajedno s Otcem a to tak, že mezi Ním a Otcem není již rozdílu a toto úplně Jedno není přece nic jiného nežli Láska, nikoli však nějaké rozptýlení: neboť láska je ve spojení, které se zde přece děje každému viditelně a nemůže být nikdy rozptýlením, v němž není na věky nikdy myslitelná vzpomínka.

Tak je také slovo dáno literou v rozptýlení a v tomto rozptýlení nemůže nikdo spatřovat ohniska slova. Začne-li však někdo toto rozptýlené slovo v sobě shromažďovat, svádí tím všechny tyto rozptýlené duchovní paprsky do určitého bodu ve svém srdci a tento bod je ohniskem, které rozněcuje vnímavé srdce v lásce ke Mně a osvětluje pak velké tajemství Boží v něm samém. Co je však tato láska. Je to Boží Duch v člověku, jímž jedině přichází veškerý život, a zvláště věčný život člověka.víte-li nyní toto, že Boží Duch není a nemůže být nic jiného nežli věčná láska k Bohu pak máte jíž v sobě ono pravé ohnisko, s nímž můžete ohledávat osvětlené hlubiny Božství. A copak jsou hlubiny Božství? Je to rozptýlené slovo Boží ve smyslu litery před vámi, v němž nemůže nikdo bez Ducha Božího vyzkoumat vnitřní smysl anebo hlubiny Božství. vždyť přece vy sami již ve světských věcech říkáváte,že láska je zlatým klíčem, před nímž není žádný zámek jistý.Hleďte toto staré, ve vaší době již ovšem doznělé úsloví je opravdovým vox populi(hlas lidu) a vox Dei (hlas Boha): neboť láska je opravdu oním klíčem, jímž může každý vniknout ano i do centra Mého srdce.
Ježto nyní toto víme, pokusme se, zda tento hlavní klíč neotevře také zmíněné tajemství Mého slova ústy Lukáše. Napřed však musí předcházet jedno místo, aby tím bylo osvětleno vše ostatní.Toto místo zní takto : A Duch Boží sestoupil viditelně na Něho. Tato nemnohá slova jsou klíčem k celému tajemství zmíněných míst. Tomu je tedy rozuměti takto: až do té doby byl Ježíš člověkem, kterého Otec/aneb Duch v něm/ vychovával pro Sebe a tento člověk Ježíš byl Syn Boží protože Ho Bůh nenechal bezprostředně pro Své nejvyšší přijetí zroditi pannou a dal mu také se Své strany Sám náležité vychování. Tento Ježíš nebyl až do tohoto okamžiku prvého vystoupení nic více, nežli dosud neznámé ztělesněné slovo Boží a musil se jako člověk svobodně činně, podobně jako každý jiný člověk největším sebezapíráním co nejdůkladněji připravovat k úplnému přijetí Ducha Božího./ Viz v č.9. Mládí Ježíšovo, kap.298,299./

POKOUŠENÍ PÁNA NA POUŠTI

Hle, tu jsou opět velmi snadná místa Písma a vy jim nerozumíte? Protože stále ještě nedovedete zacházet s velkou knihou výkladů slov života, kterouž je jedině láska. Kdybyste mohli pochopit podstatu lásky, nebylo by až do středu Země místečka velikosti pískového zrna, které by se vám nemohlo představit jako úplně odhalený svět. Leč máme je rozptylovat nežli shromažďovat: i vy jste ještě silně ponořeni do toho, kde se paprsky rozptylují,ale jen v ohnisku je podstata úplně přítomna,v rozptýleni jen po atomech.

Hleďte, proto se tedy také stalo, že byla první, která se na Mne dotazovala v přítomnosti ostatních kteří činili totéž spíše ze zbožného smutku nežli tak nezdolné lásky.
Když Mne, Svého ztraceného milence spatřila pojednou před sebou stát bylo její srdce náhle zproštěné ze všech pout a ona vzkřikla a v propuknutí své vášnivé lásky chtěla se na Mne ihned vrhnout. Nyní však považ, co Já jsem pak ti bude Noli Me tangere z včerejška jasné, uvaž však také její milnou lásku a pak ti bude jasné obejmutí mých nohou, a považ ještě tomu, že Můj mazlíček Jan, Mně psal z duše, a Matouš však z Mých nohou a pak ti bude toto vše ještě jasnější a pozdější velké pokání Magdaleny po Mém nanebevstoupení, pochopitelně, neboť teprve tím zvěděla, kdo vlastně byl za jejím domnělým milencem, ježto Mne pak teprve svým velkým pokáním, v duchu pokory a tím ve vší pravdě začala milovat.
Pravím však tobě: Kdo Mně nebude milovat jako Magdalena, ten Mne v budoucnu nenalezne a nevejde životu na Mých nohou a ve stálém rozporu svého světského života, nenalezne nikdy rozluštění Pohleď sem Mé Království je největší, nejsvětější jas a nic nečistého nemůže do něho přijít, proto mysli jen na onen fíkový strom bez ovoce v zahradě a na sluhu dvou nepřátel a rozřeš rozpor v sobě,starej se podle mého pravidla o těch několik a do času rozlišení svého rozporu a starostmi o ostatní přenechej Mně, tak tě pohnojím a obřežu, abys nepropadl sekyře a abys budoucně již nikdy nezapomněl pro svět kdo jsem Já tvůj Bůh,tvůj Otec, tvůj Rádce v každé době !
Hle dnes mluvím, zítra jednám a pozítří bych chtěl přijít, kdo nebude doma, půjdu mimo jeho příbytek.
To praví Ten, jenž Si vždy nechává obejmout Své nohy. Amen, Amen, Amen.!

Rovněž tak máte činiti také vy, a nesnažiti se dříve o moudrost nýbrž o pravou čistou lásku, která odpovídá Mým nohám, a z toho především vaší lásce, jež i ve své největší čistotě přece jen ještě má vždy na sobě něco smyslného,a podobá se tedy nohám na Mně na nichž jedině můžete vejíti k životu.Proto také nemá vám zatím být dovoleno dotknouti se Mé moudrosti, dokud nebyli za klanění se Mně ve vší lásce uchopeny Mé nohy.Řeknete-li však: Pane! jak je tomu potom s dotykem Tomášovým? Tu však pravím.Také on musel své zraky obrátit na rány nohou a rukou, nežli jsem ho vyzval, aby se dotknul mé široké a hluboké rány na prsou. Aby se však tobě, tazateli, stal tvůj vlastní rozpor jasnějším, poukážu ti ještě na jeden důvod, proč jsem řekl napřed Magdaleně: “Nedotýkej se Mně!“a potom však přece dopustil, aby s ostatními objala Mé nohy.
Hle Magdalena byla také smyslně a v žárlivosti do Mne zamilovaná a považovala Mne skutečně za svého jediného vyvoleného milence a měla o Mně mínění, že jsem jen velkým prorokem, má božskost byla jí však ještě cizí: vzhledem k jejímu zamilovanému srdci neztratil tudíž nikdo mým utrpením a Mou smrtí tolik, jako právě ona, ježto ztratila nejen svého velkého Záchrance , Pána, Mistra, nýbrž vážnosti svého srdce též jediného milence:proto také nebyla k utěšení.

Hle, pro tento rozpor v sobě samém jsem ti toho řekl, aby se ti tvůj rozpor evangelia stal jasným. Toto si však zvláště dobře zapamatuj, jako teď víš, kdo je ten, před Jehož očima leží otevřena všechna tajemství tak bys měl vědět,že kdy se ti ve světských věcech naskytuje scestí, buď pro tebe anebo pro tvé veškeré děti, že jsem to jen Já jemuž jedině je známa pravá cesta. Nuže, tou dobou se starej abys měl pro své tři, a starost o ostatní přenechej Mně a aby se stal v tobě Matouš bez viny, vezmi tento rozpor na sebe a pochop, pravím-li Magdaleně Nedotýkej se mně, nýbrž padni napřed přede mnou na kolena, obejmi nohy a modli se ke Mně v duchu a vší pravdě a jdi pak k mým bratřím a řekni jim, že jsem vstal z mrtvých.

Hle tobě který se tu tážeš na tak snadné věci svého vlastního rozporu, budiž řečeno, že je těžko dvěma sloužit, tak aby se učinilo zadost jak příteli tak i nepříteli. Záleží-li ti na Mě, což je ti tedy do světa? Staráš-li se však, abys učinil světu otázku rovnou, kde se pak má vzít plod duchovní? Hle, Má vůle stojí výše nežli vůle světa, chceš-li však ono štěstí světa a naproti němu mou milost poslyš, to být nemůže pravím však, že ono prvé přijde již bez toho v pravý čas, ale všechny cesty tvé, dětí tvých mají se řídit podle Mé milosti, tehdy bych se postaral o vše: je-li ti však milé chovat leckterou nepotřebnou světskou starost, jen si ji chovej, ale dej pozor, aby číslo jedna nepropukl o celý nástup. Láska rodičů k dětem je vždy slepá, oni nevidí símě, nýbrž jen strom a nepováží, co vše je uzavřeno v semeni. Avšak dobré símě vzchází s tisíceronásobným plodem v mé půdě, v půdě světa se však udusí, ale světskému semeni se daří velmi dobře, přináší v půdě světské všechen plevel, ale taž se sama sebe k čemu to prospívá. Poslyš! Pro Mé Království a pro Mé stodoly ne.

O tomtéž

Piš: Už je tomu tak, že je člověk slepý, hluchý a němý a to nechápe anebo se podobá neplodnému fíkovému stromu, který zahradník dlouho pěstoval v zahradě a ježto tento strom nepřinášel nic jiného nežli listí přišli sluhové a oznámili pánu a radili mu, aby porazil tento neplodný strom, aby budoucně nezaujímal nadarmo místo v tak vzácné zahradě, když však to pán uslyšel,pravil:Nechte jej ještě rok státi a pohnojte jej,neponese-li ani potom ovoce, ať dopadne vaše sekyra na jeho kořeny a porazí jej ke spálení.

Otázka 28.1. praví:“Po sabatu za ranního svitu prvého dne po sabatu přišla Maria Magdalena a druhá Marie,podívat se na hrob.“
A 9. verš: „ A aj, Ježíš se potkal s nimi a pravil: Pozdraveny buďte! A ony přistoupili objaly nohy Jeho a klaněli se Jemu.“In biblis saera vulgata odines Illae mitem acoose runt at tenuerunt podes ejus,et adorabard cum./ ve vydavatel.překladu svaté bible znamená:“Ony však přistoupily a objaly nohy Jeho a klaněly se Jemu.
Podle evangelia Janova 20.17 chtěla se Tě Magdalena, Ó Pane dotknout a Ty ji pravíš: Nedotýkej se Mě! Avšak podle evangelia Matoušova 28.7. jak Maria Magdalena tak i druhá Maria objali nohy Tvé. Ve včerejším vysvětlení se naproti tomu praví:
„Měla by tu teď tedy obrácená nevěstka zahynout kdyby se Mne dotkla?“ Ó, Pane, sešli Své světlo abys vyjasnil tuto temnotu. Nebudiž žádná vůle ani na výšině ani v nížině, děj se podle Tvé.Amen. Aby tím Tvé svaté jméno bylo vždy velebeno, chváleno a proslaveno. Amen. Amen.“ /Lorber/.

Nyní však pravím vám: “Dejte si i vy Mnou nohy omýt a neb dejte Mnou vychovat, abyste přijali místo u mého stolu a pravé lásky, a nestarejte se o Magdalénu, nýbrž věřte, že já to jsem, jenž nyní přicházím v tichosti k vám a vložte své srdce do Mého otevřeného boku, aby tu bylo posíleno k věčnému životu,neboť vám neříkám: „Noli me tangere“ /nedotýkej se Mne /, nýbrž to, co bylo řečeno Tomášovi, jelikož vy všichni jste více méně téměř samí Tomášové,abyste se také vy,jako kdysi on, mohli státi živými, avšak dobře si zapamatujte: jen Já a nikoliv Magdalena má život, proto ještě nepostačí zpráva Magdaleny, nýbrž teprve až přijdu úplně do vašeho srdce Já, splní se proroctví na vás, že vstoupím k svému Otci a k vašemu Otci a k Svému a k vašemu Bohu, a vy ke Mně a se Mnou. Amen
Toto pravím Já, z mrtvých-vstání a věčný život. AMEN, AMEN, AMEN.

Proto vložte také vy všichni ruce své do Mých ran, abyste mohli uvěřit, že Já jsem věčný život Sám, s vlastní mocí, jakož Jsem z mrtvých- vstání Sám a že také nemám života od Otce, nýbrž Jsem v Otci život Sám: jako Otec není mimo Mne, nýbrž Bůh od věčnosti je ve Mně, jako každý Duch svatosti ve vší moci a síle vychází ze Mne, jakož i zároveň z Otce, jako jeden a týž Duch./
Hleďte, tak Jsem tedy byl po zmrtvýchvstání vším tím, co nyní Jsem a věčně budu: Měla by tu tedy obrácená nevěstka zahynout, kdyby se mne byla dotkla, proto že ještě nebyla očištěna pravým pokáním? To je dovoleno jen těm, kteří si dali napřed Mnou dobrovolně očistit své nohy a požili se Mnou velkou večeři.

Pohleďte na svou církev a ono „Nedotýkej se Mne“.Jistě zřetelně a jasně to naleznete. Avšak přece pravím také jí, co jsem řekl Magdaleně: jdi a řekni mým bratřím, že jsem také již častěji mezi tvými dětmi vstal z mrtvých a že nyní přicházím k nim, aby mne mohli zřít a vložit svou lásku na bok z lásky probodnutý a zpozorovali tu, jako Tomáš úzkou bránu a úzkou cestu, která vede k věčnému životu a jím teprve k Otci, který je Mým Otcem a skrze Mne také Otcem vaším, a kterýž je Mým Bohem a tím také Bohem vaším.

V které církvi jste ? A kdo byla Magdalena? - která církev vyhovuje však Mým bratřím a kdo Jsem Já? Hleďte, v těchto dvou otázkách je obsaženo celé to tajemství.Či domníváte-li se, že někdejší nevěstka a tanečnice přede všemi světskými a velmožní pohané,která měla od svého dvanáctého roku ve svém těle sedm ďáblů, od nichž jsem ji teprve před krátkou dobou osvobodil,a která konala mnoho skutků lásky a později vážné pokání,by byla způsobilou dotknouti se Mé svatosti,když sotva její slzy a vlasy její hlavy byly způsobilé dotknouti se Mých nohou,protože ještě nebyly probodnuty a očištěny od prachu nevěstkářství všeho světa, ježto potom bylo také slušné, aby tato nevěstka směla z Mých nohou svůj podíl a svou vlastní vinou Mne tedy odnímajíc na vlastní hlavu.