Praví-li se tedy nyní: Ježíš byl veden Duchem na poušť značí to tedy asi tolik, jako: Byl puzen nejvyšší láskou ze Sebe,vyveden do prázdného zpustlého světa lidí.Praví-li se tu: Aby byl pokoušen satanem, pak tomu lze za předpokladu lásky nadmíru snadno porozumět a neznačí to jinými slovy nic jiného není, nežli, že tato věčná nekonečná Láska sama vylučuje ze sebe ani to nejopovrženější nýbrž Se Mu ukazuje aby také ono mohlo poznati, že v Bohu nepřebývá podle jeho v podstatě mylné ideje největší pýcha, nýbrž jen ta největší pokora.
Čím však mohla právě věčná Láska satanovi ukázat, že je v ní domovem největší pokora? Tato otázka se zodpovídá sama sebou, osvětlíte-li jen poněkud duchovním pozorným okem ona tři-ďáblovi dopuštěná pokušení. Jako láska postí se Bohočlověk a nechává na Sebe přijíti velký hlad,a při prvém pokoušení pak ukazuje, že pravá láska se dovede i při největší vlastní potřebě ještě zcela dobře zapřít a že je jí každé slovo lásky pro udržování všech stvořených bytostí více nežli samo vlastní nasycení: proto se také v odpovědi ukazuje: Nejen chlebem živ je člověk, nýbrž spíše každým slovem z úst Lásky Boží.Kdo zde neuznává co Duch Boží co nejpochopitelněji předkládá svému odpůrci a odpadlíku tím, že mu ukazuje cestu k návratu a říká mu v duchu: Kde je i pro tebe místo, přijmi lásku ze Mne a zanech tvrdého kamenitého chleba světa, tak budeš také žít.