Saturday, January 20, 2007

Tak je také slovo dáno literou v rozptýlení a v tomto rozptýlení nemůže nikdo spatřovat ohniska slova. Začne-li však někdo toto rozptýlené slovo v sobě shromažďovat, svádí tím všechny tyto rozptýlené duchovní paprsky do určitého bodu ve svém srdci a tento bod je ohniskem, které rozněcuje vnímavé srdce v lásce ke Mně a osvětluje pak velké tajemství Boží v něm samém. Co je však tato láska. Je to Boží Duch v člověku, jímž jedině přichází veškerý život, a zvláště věčný život člověka.víte-li nyní toto, že Boží Duch není a nemůže být nic jiného nežli věčná láska k Bohu pak máte jíž v sobě ono pravé ohnisko, s nímž můžete ohledávat osvětlené hlubiny Božství. A copak jsou hlubiny Božství? Je to rozptýlené slovo Boží ve smyslu litery před vámi, v němž nemůže nikdo bez Ducha Božího vyzkoumat vnitřní smysl anebo hlubiny Božství. vždyť přece vy sami již ve světských věcech říkáváte,že láska je zlatým klíčem, před nímž není žádný zámek jistý.Hleďte toto staré, ve vaší době již ovšem doznělé úsloví je opravdovým vox populi(hlas lidu) a vox Dei (hlas Boha): neboť láska je opravdu oním klíčem, jímž může každý vniknout ano i do centra Mého srdce.
Ježto nyní toto víme, pokusme se, zda tento hlavní klíč neotevře také zmíněné tajemství Mého slova ústy Lukáše. Napřed však musí předcházet jedno místo, aby tím bylo osvětleno vše ostatní.Toto místo zní takto : A Duch Boží sestoupil viditelně na Něho. Tato nemnohá slova jsou klíčem k celému tajemství zmíněných míst. Tomu je tedy rozuměti takto: až do té doby byl Ježíš člověkem, kterého Otec/aneb Duch v něm/ vychovával pro Sebe a tento člověk Ježíš byl Syn Boží protože Ho Bůh nenechal bezprostředně pro Své nejvyšší přijetí zroditi pannou a dal mu také se Své strany Sám náležité vychování. Tento Ježíš nebyl až do tohoto okamžiku prvého vystoupení nic více, nežli dosud neznámé ztělesněné slovo Boží a musil se jako člověk svobodně činně, podobně jako každý jiný člověk největším sebezapíráním co nejdůkladněji připravovat k úplnému přijetí Ducha Božího./ Viz v č.9. Mládí Ježíšovo, kap.298,299./