Staň se tedy a piš! Zdaž namísto však sami o sobě doznávat, že čím blíže je vám něco postaveno, právě tím méně to chápete? Hleďte, tyto dva texty jsou vám jak je možno blízké: avšak místo abyste porozumění takových věcí hledali v blízkosti, hledáte v největší vzdálenosti, jak do prostoru, tak do času a proto také jistě nenaleznete nikdy nic tam,kde nic takového nelze nalézt.
Kdo bude chtít hledat svůj dům ve vodě a svůj příbytek v ohni a nezpozoruje,že takto pošetile hledaje, se nachází ve svém domě, a rovněž ve svém příbytku zatím co jej slepě hledá tam, kde není a být nemůže?

JEŠTĚ NĚCO K ZMRTVÝCHVSTÁNÍ.

Otázka: U Jana 20. 17, se praví: “Ježíš praví k Marii Magdaleně: nedotýkej se Mně, neb Jsem nevstoupil k Otci Svému. Jdi k bratřím Mým a řekni jim že vstupuji k Otci Svému, k Otci vašemu k Bohu Svému a Bohu vašemu.“
U Jan 20.17 se však praví :“Poté praví Tomášovi: Vlož prsty sem a viz ruce Mé a vztáhni ruku svou a vpusť v bok Můj: a nebuď nevěřící, nýbrž věřící !“
Nebudiž žádné vůle ani na výšině ani v nížině, nežli vůle tvá a co se děje, jak na výšině tak v nížině děj se podle svaté vůle tvé amen.“/Lorber/.

Kdysi svítilo slunce nad naší hlavou mírně a sladce, a my prchali před jeho světlem do děr svých pohárů. Však brzy zmizel tento nádherně svítící božský obraz - slunce, a nyní nás tísní noci atd.a všech toulců smrtelné šípy. Hleďte,ta píseň mravkolová není špatná, a hodí se velmi dobře k stavu člověka,je-li pochybovačem, zatím co by mohl již dávno být jasnovidcem. Také o tomto dobře uvažujte. Amen
Ne, kdo to praví. Amen, Amen, Amen !
Winst schien die Sonne über unseren Haupte
Sanft und vild,
Da flohem vor ihren Licht wir in die Löcher
unserer Becher.
Doch bald veschwand dise herrlich, lenchand
göttlich Sonnen - Bild
Und zum drückt uns der Nacht und der Toged
Pfeile Köcher u.s.w.

Já však vám pravím,dosud jste to slovo jen četli a každý váš skutek byl nabádán jaksi magickou silou slova samého: nedejte se však budoucně již nabádat, nýbrž buďte dobrovolní uskutečňovatelé Mého slova! a tím ihned nebudete víc narážet na žádné rozpory! Toto vše si však také napište co nejhlouběji do svého srdce jakož i ten kdo je Ten,od Něhož přicházejí k vám hloubalům tato slova,tak budete žíti. - hleďte však,aby vám nebyl odňat ten ještě zcela neznámý Svícen jelikož by se vám všem pak opět špatně dařilo, neboť dosud jste jen čtenáři,ale ani zdaleka neuskutečňovatelé slova.Dovedete se však upamatovat na jednu starou píseň, která začíná takto:

Jste-li však jen pouhými posluchači slova a budete-li je chtít přivésti pod lenivý řád vašeho rozumu, naleznete ovšem největší a nejhorší rozpory právě tam, kde se jedná o vaše věčné zmrtvýchvstání! Chcete-li však pořádek počítati veskrze kriticky, pak pochopte nejprve pořadí za sebou následujících evangelistů a srovnejte je se čtyřmi hlavními stavy člověka, t.j od jeho nejzevnější víry až k nejvnitřnějšímu znovuzrození anebo kde člověk začíná, nocí je zkoušen,až potom nastane svítání a tohoto svítání stále přibývá až do východu věčného životního dne Janem?! Rozumíte-li tomu, pak již na věky nenarazíte na žádný rozpor! Kdo by tu měl ještě nějakou pochybnost, a nedovedl by si pomoci, učiní přece lépe, otáže-li se,dokud je tu Někdo, jenž je opatřen světlem, jak zle se vám dílo povede a budete spatřovati své mělčiny,posunu-li svícen nahoru, pak teprve všichni zvíte, jak jste byli všichni slepí,že jste si tak málo vážili těch slov Svícnu.Kdo však zná a rozumí tomuto Svícnu ?Jak slepí jste však ještě! - Proč však jste tak slepí ? Protože není ve vás ještě pořádek, a tedy také žádná pevnost,proto se také stále vznášíte mezi nocí a svítáním a proto také nejméně poznáváte právě to,čím máte dospět k znovuzrození ducha a samo-jedině k vnitřnímu poznání všeho toho, co je ducha a tedy také věčného poznání života !

Pokud se týče prvého podání zprávy Petrovi, byla tu skutečně poslem jen Magdalena sama, a všechny zůstaly v zahradě, v níž byl ve skále vytesán hrob, pět jich tedy přehlédlo Petra a Jana a jen Maria Jana viděla s Petrem přicházet a odcházet, ale hbitého Jana přehlédla i ona a byla by přehlédla jistě také Petra kdyby jí byla ihned na to neupozornila Magdalena sotva dech popadající.“Že se však Petr ani Jan dlouho u hrobu nezdrželi, lze zajisté vysvětlit velkou bázní,kterou měli před Židy.
Uvážíte-li toto vše, pak vám již nemůže být zatěžko, abyste nahmatali důvod těchto zdánlivě si odporujících údajů čtyř evangelistů. Neboť jako byli údaje různě vidoucích žen učiněné apoštolům a učedníkům. Byly totiž pro zření duchovních bytostí také ony jako všichni lidé -různě nadány a ona dříve posedlá Magdalena byla asi mediálně nadaná nejvíce? /Vyd./ různé, rovněž tak byly také záznamy podle víry písařů různé, ačkoliv toto vše napsali pod vedením Mého Ducha.
Byla nicméně jejich vůle zcela svobodná a tak i jejich úsudek a jejich mínění a i když jejich vůle byla nastalým znovuzrozením uspořádanější byla však následkem toho jejich sdělení,což je ještě více podle vůle Mé,a víte-li toto vše pak se nedejte již mýlit takovými komářími mezerami, nýbrž staňte se za to horlivými a pravými uskutečňovateli slova, hned tak již na žádný rozpor nenarazíte.!

U Matouše se Ježíš zjevuje jen Magdaléně a druhé Marii, když jsou již na cestě k apoštolům a učedníkům nedaleko hrobu.
U Marka Se nejprve zjevuje Magdaleně a nepraví se, zda Se také zjevil ostatním, nýbrž je to jen neurčitě naznačeno tím,že se praví“nejprve Magdaleně “ a pak má rozumět samo sebou, že “potom ostatním .“
U Lukáše se Kristus ženám vůbec nezjevuje a Petr spěchá teprve po této zprávě ke hrobu bez Jana.
U Jana přichází dokonce jen Magdalena sama k učedníkům a praví jim že kámen je odvalen a když se Petr a Jan vrací tu Se teprve zjeví Pán jedině a zapovídá dotěravé dotyk a o žádné jiné se tu nikde nemluví.
Jako vše dřívější má tak vše zvláště vnitřní jedině duchovní důvod.Co se týče historické skutečnosti, viděly Ježíše vlastně nejprve jen Magdalena a pak také Maria, Jana,a to Magdalena nejdříve, při čemž se pak chtěla ihned na Něho vrhnout,ale byla odmítnuta. Teprve poté ho spatřila také Maria - Jana a pak padla s Magdalenou k Jeho nohám a obě společně jeho nohy objímaly.Marie Jakobova a Salome neviděly sice nic, nýbrž jen pociťovaly blízkost Ducha Páně:ostatní tři nepozorovaly pak ze zjevení Páně nic a cestou se dokonce velmi namáhaly,aby vylíčily oněm dvěma jejich vidění jako pouhé dílo jejich rozpálené obrazotvornosti.

Odtud hlavně různost údajů oněch sedmi žen, z nichž každá viděla podle založení svého vnitřního stavu buďto co vypovídá Matouš,Marek Lukáš anebo Jan. Ale co tu oni čtyři vypovídají, to se stalo a vidělo, avšak jen očima duchovníma, tyto oči jsou vždy řízeny, jako je řízen vnitřní život lásky, protože zření ducha není stejné se zřením pozemským a aby jeden viděl stejně jako druhý, nýbrž každý vidí jen to, co je a jaké je to v něm a tak se to tedy utváří.
Že se o dojití Petra a Jana zmiňuje jen Jan sám, je proto, že Jan byl zvláště napomenut,aby přidal tuto událost, jelikož ji chtěl také zamlčet, aby se v něm zjevilo vše na duchovní svědectví, že pravá a nejvnitřnější živá láska dává ze sebe vše a také dokonce nechce nikdy zamlčet ani nejnepatrnější tajemství, či zkouší se na světě pravá láska ani nejnepatrnější tajemství, či zkouší se na světě pravá láska snad již tím,že milenec pohlíží na otevřené srdce své vyvolené?! Bude-li však před ním jednat potají a své sousedce šeptat do uší, zač bude milenec její srdce považovat?! Hleďte, tak je tedy již opět vše v nejlepším pořádku. Co první tři považují při sdělování za nepatrné, to musí dokonalý nicméně doznat a vypovědět! Je tu nyní ještě nějaký rozpor? A tak zbývá konečně zmíniti se jen ještě o Mém zjevení ženám.

U Matouše přicházejí z nebe a ze známé příčiny v jednotném čísle, odvalují kámen z hrobu a anděl a ženy vcházejí do hrobu. U Marka je sice hrob při příchodu žen ještě uzavřen, ale ihned zpozorují, že se kámen odvaluje, načež ony pak vstoupí do hrobu. U Lukáše vstoupí napřed do hrobu, jenž jest již otevřen, pak teprve přicházejí andělé a podávají ženám zprávu. U Jana nahlédne jediná Magdalena do hrobu a obdrží od andělů na různých místech sedících potěšující zprávu a to se stává teprve poté když od ní přivedený Petr a náš evangelista Jan opustili hrob.
Zdánlivá různost výpovědí pochází předně jako všechny dřívější věci, zejména z toho, ž e je to podle Mé vůle a v důsledku svatého a nebeského řádu, v němž následují oni čtyři evangelisté za sebou od vnější víry až k nejvnitřnějšímu zrození ducha.

Matouš udává tedy jen vidění Magdaleny ze známé již příčiny v jednotném čísle. Marek ještě úzkostlivější nežli Matouš se sice drží většiny hlasů, ale co do počtu,souhlasí s Matoušem. Lukáš uvádí výpověď Magdaleny přesně, jenže místo slova bílý používá k slavnostnějšímu rázu věci slova skvoucí, to jest bílý,jako sněhobílý anebo oslnivě bílý a proto o ohnivém vidění mlčí,aby dvojí výpovědí uvedl spíše do zaokrouhleného celku a konečně však také následkem Mé vůle,aby se tím naznačil přechod od pouhé víry k živě činné lásce,jak to také skutečně lze vidět z pořadí čtyř evangelistů. Jan mluví jen o dvou v bílých rouchách sedících andělech, příčina spočívá zde jen v duchovnu, co do jeho evangelického pořadí. Čímž se tu naznačuje nevina lásky a vášně prostý klid získaného věčného života a tak on, jako jinak nejohnivější písař zamlčuje oheň Magdalenin a tedy také světsky vášnivou lásku ke Mně, která sice byla na místě, nicméně však neodpovídala zcela přesně nebeskému řádu.
A tím by byl také tento rozpor vyrovnán. Tak zůstává nám tedy jen ještě vyrovnati rozpor o andělích, a to rozpor pro jejich různé postavení.

A konečně ještě třetí důvod spočívá v tom, že Já jsem to kvůli slepému světu, protože Mne zavrhl,chtěl mít tak,aby k smrti klopýtal o ženy a o počet svých světských duchů. A konečně ještě kvůli duchovnímu smyslu, protože pouhá chtivost slyšet a vědět má k probuzení víry jen jednoho napomínajícího ducha, láska Magdaleny však spatřuje také vyššího ducha lásky a života, který má ohnivé a lesknoucí se roucho.
A tím byl i tento rozpor vyrovnán, historicky i duchovně. Co se však týče nestejné podoby andělů odpovídala tato nitru oněch sedmi žen.Magdalena je viděla ohnivé a skvoucí se, ostatní však jen bílými rouchy oděné:příčinou toho je ohnivá láska Magdalenina, u ostatních pak jejich tichá,mírná mysl a smutek.

Ale zemětřesení,

o němž se zmiňuje jedině Matouš, je správné i doslovně, ale nicméně se má brát především duchovně a značí úplný otřes srdce dříve, než znamení nebeská oznámí člověku, že jsem vstal z mrtvých a jeho hrobu. Důvod, proč se ostatní tři nezmiňují o zemětřesení je v tom, že oni vzali zmíněné zemětřesení pouze duchovně a naznačili je jen slabě líčenou bázní žen. Bylo totiž v tehdejší době ozdobnějším rčením zamlčet skutečnosti pozemské a dát je vhodně poznat pouze ze stavu mysli dotyčných lidí.
Na takovém lapání komárů však pramálo záleží, vše však na konání Mé vůle!
Ale u Mat.28.2,3, anděl podoby blesku a odvalující kámen a u Marka 16.5, také sice jeden, ale již v hrobu sedící jinoch a u Lukáše 24.4, dva muži ve skvoucích rouchách a u Jana dva andělé v bílých rouchách, má tento zdánlivý rozpor co do počtu svůj důvod předně v tom, že nejvýš svědomití evangelisté se zmiňují podle starožidovského způsobu jen o jednom andělu proto, že ti dva vykonali jeden skutek a také mluvili jen jedno slovo, a druhé, protože ne všech sedm žen vidělo anděle dva, nýbrž jen prvé tři jmenované, ostatní čtyři však viděli jen jednoho a tím se pak také jejich výpovědi lišily od výpovědí apoštolů a učedníků, proto tedy také Matouš a Marek jako nejvýš úzkostliví písaři se neodvažovali užít množného čísla, aby se před židovskými písma znalými křesťany pro jednu chybu v psaní neobjevili jako nezpůsobilí písaři, kteří by nevěděli,kdy se má užít u dvou jednajících bytostí jednotného a kdy množného čísla. Lukášovi a Janovi, jelikož psali slovo o mnoho později, tyto malichernosti mluvy nevadily a oznámili výpovědi prvých tří žen úplně.

Odpověď Pána:

“Piš,jen piš! / Mat 28.1.Místo „večer“ má zde být: na sklonku sabatu: jelikož u Židů, jak přece budete jistě vědět,trvá každý předchozí den až do východu Slunce dne následujícího: to by tedy s ostatními třemi souhlasilo.
Údaj o počtu žen není zcela správný, neboť bylo jich sedm a Lukáš se toho dotýká neurčitě s dodatkem .A ostatní. A u Jana praví Magdalena Petrovi: „Nevíme, kam Ho dali. Ale příčina tohoto
nestejného údaje v počtu žen tkví předně v neznalosti, následkem které evangelisté sami neznali přesný počet - a za druhé v tom. aby se ženy světa staly závadou - a za třetí, aby se nikdo nedovídal o božskosti Mého slova z počtu žen, nýbrž jedině z živé činnosti ze základu svého srdce!

Otázka:

Jak lze následující odchylky ve vypravování čtyř evangelistů o zmrtvýchvstání Páně uspokojivě navzájem vyrovnat jako:

1.) o ženách, které navštívili hrob. Mat.28.1. Marek 16,1. Jan 20,1.

2.)o počtu andělů, kteří se stali viditelní a místa, kde seděli.Mat.28,2.,Marek 16,5., Lukáš 24,4- Jan 20. 11-12.

3.) o okolnosti, zda vstoupily nejprve do hrobky ženy, jako se tu u Matouše,Marka a Lukáše píše, nebo Petr a Jan, jako je to u Jana.

4.) o dalším sdělení zprávy. Matouš 28,8., Marek 16,8., Lukáš 24,9.,Jan 20, 10-18.