Ale zemětřesení,

o němž se zmiňuje jedině Matouš, je správné i doslovně, ale nicméně se má brát především duchovně a značí úplný otřes srdce dříve, než znamení nebeská oznámí člověku, že jsem vstal z mrtvých a jeho hrobu. Důvod, proč se ostatní tři nezmiňují o zemětřesení je v tom, že oni vzali zmíněné zemětřesení pouze duchovně a naznačili je jen slabě líčenou bázní žen. Bylo totiž v tehdejší době ozdobnějším rčením zamlčet skutečnosti pozemské a dát je vhodně poznat pouze ze stavu mysli dotyčných lidí.
Na takovém lapání komárů však pramálo záleží, vše však na konání Mé vůle!
Ale u Mat.28.2,3, anděl podoby blesku a odvalující kámen a u Marka 16.5, také sice jeden, ale již v hrobu sedící jinoch a u Lukáše 24.4, dva muži ve skvoucích rouchách a u Jana dva andělé v bílých rouchách, má tento zdánlivý rozpor co do počtu svůj důvod předně v tom, že nejvýš svědomití evangelisté se zmiňují podle starožidovského způsobu jen o jednom andělu proto, že ti dva vykonali jeden skutek a také mluvili jen jedno slovo, a druhé, protože ne všech sedm žen vidělo anděle dva, nýbrž jen prvé tři jmenované, ostatní čtyři však viděli jen jednoho a tím se pak také jejich výpovědi lišily od výpovědí apoštolů a učedníků, proto tedy také Matouš a Marek jako nejvýš úzkostliví písaři se neodvažovali užít množného čísla, aby se před židovskými písma znalými křesťany pro jednu chybu v psaní neobjevili jako nezpůsobilí písaři, kteří by nevěděli,kdy se má užít u dvou jednajících bytostí jednotného a kdy množného čísla. Lukášovi a Janovi, jelikož psali slovo o mnoho později, tyto malichernosti mluvy nevadily a oznámili výpovědi prvých tří žen úplně.