Tomografie a computerová tomografie

prokáže dokonale prostorové uspořádání a i kvalitu kosti. Magnetická resonance umožní prokázat i změny na měkkých tkáních, vazech a kloubním pouzdru.
Scintigrafie značeným Tc (????) či značenými leukocyty prokáže změny metabolismu v určitých částech kosti (například záněty, postup či zábranu hojení, tumory).
Sonografie je velmi užitečná při prokázání hematomů, ruptur šlach, ale i při posouzení stavu epiphys v chrupavčité fázi.
Laboratorní vyšetření krve v traumatologii příliš přínosné není. spíše je vhodné k prokázání metabolických změn (hladina vápníku, fosforu, alkalické či kyselé fosfatasy)



Léčení poranění pohybového aparátu v dětském věku
Cílem terapie je snaha vytvořit podmínky pro rychlé a dokonalé zhojení poraněných tkání bez výskytu komplikací časných či pozdních. Jak vyplývá z výše uvedeného. pro hojení je nutné zabezpečit podmínky normální organisace hematomu a jeho přestavbu . Je nutné mít stále na paměti, že se jedná o reakci celého organismu, nikoliv jedné poraněné kosti .
Základní postup léčby spočívá v dodržení postupu standartních kroků

Diagnosa
Reposice, fixace
Stabilizace
Fysikální terapie

1. Diagnosa poranění pohybového aparátu bývá relativně jednoduchá. Opírá se o anamnesu, odebranou buď přímo od pacienta nebo jiného účastníka nehody, či od rodinného příslušníka. Je nutné brát zřetel na tu skutečnost ,že dětské podání informace může ovlivnit validitu informaci o proběhlém úrazu. Na kvalitě se odráží i bolesti, strach z bolestivého vyšetření či ošetření, obava o odloučení od rodiny atd. Odběr anamnesy je třeba provádět pečlivě a trpělivě, mnohdy si údaje ověřit v určitém časovém odstupu. Nutné je konsultovat údaje s rodinnými příslušníky.

2. Klinické vyšetření
Správné klinické vyšetření erudovaným dětským traumatologem dokáže většinou zjistit správnou diagnosu bez nutnosti dalších vyšetření. Je třeba však dodržovat vždy určité zásady.
Přistupovat k poraněnému dítěti jemně a laskavě, snažit se vyšetřením nezpůsobit bolest. Z anamnesy je jasná informace o bolesti, proto se vyšetření zahajuje vždy na kontralaterální straně a vyšetřující kontaktem s dítětem se snaží navodit atmosferu důvěry. Postupně se přechází k vyšetření poraněné končetiny. Je zbytečné vyvolávat bolesti před využitím všech možností paraklinických vyšetření.

Diagnostika poranění

Diagnosa poranění pohybového aparátu vychází z
anamnesy, kde je důležité získat co nejvíce informací o postupu násilí, o postavení končetiny v době působení násilí. Důležitá je informace o zvukových fenomenech, bolestivosti a o funkčnosti pohybového aparátu. Tyto informace je nutné mnohdy získat od rodičů či doprovodu.
Aspekcí je nutné sledovat postavení končetiny, otok, změny koloritu kůže , u kloubů pak výpotek a jinou změnu konfigurace kloubu.
Palpací je možné vyhmatat maximum bolestí, určit jeho velikost a přesnou lokalitu, ohraničit výpotek v kloubu a zjistit eventuelní defekty v kloubních pouzdře. Při výpotku je vhodné provést punkci, jednak z důvodů diagnostických - množství ,kvalita a barva synoviální tekutiny může napomoci k diagnose a z důvodů terapeutických , kdy odlehčovací punkce sníží bolestivost a zabrání následným komplikacím. Samozřejmě, že i laboratorní a mikrobiologické vyšetření může napomoci správné diagnose.
Kontrolou aktivní hybnosti je možné zjistit výpadek funkce, pasivní hybností jeho bolestivost . Vždy zahajujeme tento pohyb na nepostižené straně a pohybujeme velmi šetrně. Tzv. napínacími manévry můžeme jistit pevnost vazů a jejich bolestivost. Vhodné je toto vyšetřené i v anestesii. Specielními manévry můžeme prokázat i poranění některých důležitých struktur kloubních ( menisků, kloubního pouzdra a vazů.)
Po klinickém vyšetření následuje rtg vyšetření.
Většinou se provádí vyšetření ve dvou standartních projekcích na sebe kolmých, pak následně ve specielních projekcích, kdy je nutné odhalit tu část skeletu, která by ve standartních projekcích byla zakryta sumací na snímku.

Hojení vaziva.

Hojení poranění vaziva probíhá ve třech fázích a celý tento proces vede k vytvoření pevné vazivové struktury.
První fáze je zánětlivá která začíná bezprostředně po poranění vasokonstrikcí, reakcí krevních destiček vedoucí k zastavení krvácení a vytvoření koagula. Zároveň a se aktivují reparační buňky a kaskada kininů zabezpečuje zvýšené pronikání neutrofilů a makrofagů , které mají hlavní úkol fagocytosu.Tato fase trvá zhruba 4-6 dní.
Poté následuje fáze proliferační, kdy je fibroblasty produkována sít kolagenních vláken do které prorůstají cévy stimulované krevními destičkami a hypoxií v místě poranění. Tato fáze vlastní tvorby vaziva trvá cca do 3 týdnů.
Po ní následuje tzv. fáze maturační kdy dochází k vyzrávání a zpevňování vaziva svrášťováním kolagenu a obnově normální vaskularity a obsahu vody v tkáni.
Tato fáze trvá až do doby cca 1 roku.
Celý proces je velmi složitý, podílí se na něl celá řada enzymatických procesů a histochemický popis těchto reakcí je nad rámec této publikace.
Důležitá je však informace o délce trvání proliferativní fáze a následné maturační fáze. Pro zdárný průběh tohoto procesu je nutné zabezpečení dostatečného klidu, obzvláště chceme –li pevné zhojení vazivové tkáně. Proto stabilizace poraněných vazů není možná kratší dobu než 3 týdny a jestliže u dospělých bylo experimentálně prokázáno, že vazivo se hojí do pevné jizy cca 6 týdnů, pak u dětí, i když je možné předpokládat rychlejší proces, přesto výše uvedené postupy výrazně zrychlit nelze.