Tomografie a computerová tomografie

prokáže dokonale prostorové uspořádání a i kvalitu kosti. Magnetická resonance umožní prokázat i změny na měkkých tkáních, vazech a kloubním pouzdru.
Scintigrafie značeným Tc (????) či značenými leukocyty prokáže změny metabolismu v určitých částech kosti (například záněty, postup či zábranu hojení, tumory).
Sonografie je velmi užitečná při prokázání hematomů, ruptur šlach, ale i při posouzení stavu epiphys v chrupavčité fázi.
Laboratorní vyšetření krve v traumatologii příliš přínosné není. spíše je vhodné k prokázání metabolických změn (hladina vápníku, fosforu, alkalické či kyselé fosfatasy)



Léčení poranění pohybového aparátu v dětském věku
Cílem terapie je snaha vytvořit podmínky pro rychlé a dokonalé zhojení poraněných tkání bez výskytu komplikací časných či pozdních. Jak vyplývá z výše uvedeného. pro hojení je nutné zabezpečit podmínky normální organisace hematomu a jeho přestavbu . Je nutné mít stále na paměti, že se jedná o reakci celého organismu, nikoliv jedné poraněné kosti .
Základní postup léčby spočívá v dodržení postupu standartních kroků

Diagnosa
Reposice, fixace
Stabilizace
Fysikální terapie

1. Diagnosa poranění pohybového aparátu bývá relativně jednoduchá. Opírá se o anamnesu, odebranou buď přímo od pacienta nebo jiného účastníka nehody, či od rodinného příslušníka. Je nutné brát zřetel na tu skutečnost ,že dětské podání informace může ovlivnit validitu informaci o proběhlém úrazu. Na kvalitě se odráží i bolesti, strach z bolestivého vyšetření či ošetření, obava o odloučení od rodiny atd. Odběr anamnesy je třeba provádět pečlivě a trpělivě, mnohdy si údaje ověřit v určitém časovém odstupu. Nutné je konsultovat údaje s rodinnými příslušníky.

2. Klinické vyšetření
Správné klinické vyšetření erudovaným dětským traumatologem dokáže většinou zjistit správnou diagnosu bez nutnosti dalších vyšetření. Je třeba však dodržovat vždy určité zásady.
Přistupovat k poraněnému dítěti jemně a laskavě, snažit se vyšetřením nezpůsobit bolest. Z anamnesy je jasná informace o bolesti, proto se vyšetření zahajuje vždy na kontralaterální straně a vyšetřující kontaktem s dítětem se snaží navodit atmosferu důvěry. Postupně se přechází k vyšetření poraněné končetiny. Je zbytečné vyvolávat bolesti před využitím všech možností paraklinických vyšetření.