Diagnostika poranění

Diagnosa poranění pohybového aparátu vychází z
anamnesy, kde je důležité získat co nejvíce informací o postupu násilí, o postavení končetiny v době působení násilí. Důležitá je informace o zvukových fenomenech, bolestivosti a o funkčnosti pohybového aparátu. Tyto informace je nutné mnohdy získat od rodičů či doprovodu.
Aspekcí je nutné sledovat postavení končetiny, otok, změny koloritu kůže , u kloubů pak výpotek a jinou změnu konfigurace kloubu.
Palpací je možné vyhmatat maximum bolestí, určit jeho velikost a přesnou lokalitu, ohraničit výpotek v kloubu a zjistit eventuelní defekty v kloubních pouzdře. Při výpotku je vhodné provést punkci, jednak z důvodů diagnostických - množství ,kvalita a barva synoviální tekutiny může napomoci k diagnose a z důvodů terapeutických , kdy odlehčovací punkce sníží bolestivost a zabrání následným komplikacím. Samozřejmě, že i laboratorní a mikrobiologické vyšetření může napomoci správné diagnose.
Kontrolou aktivní hybnosti je možné zjistit výpadek funkce, pasivní hybností jeho bolestivost . Vždy zahajujeme tento pohyb na nepostižené straně a pohybujeme velmi šetrně. Tzv. napínacími manévry můžeme jistit pevnost vazů a jejich bolestivost. Vhodné je toto vyšetřené i v anestesii. Specielními manévry můžeme prokázat i poranění některých důležitých struktur kloubních ( menisků, kloubního pouzdra a vazů.)
Po klinickém vyšetření následuje rtg vyšetření.
Většinou se provádí vyšetření ve dvou standartních projekcích na sebe kolmých, pak následně ve specielních projekcích, kdy je nutné odhalit tu část skeletu, která by ve standartních projekcích byla zakryta sumací na snímku.