Vrozené vady.

Vrozené vývojové vady jsou poměrně časté a procentuálně je lze vyjádřit l procentem. Každé sté dítě má tedy vrozenou vývojovou vadu.
Embryonální perioda trvá 6O dní a nejvíce kritické období je od 3. do 8. týdne gravidity. Teratogenní faktory-zevní vlivy mohou v tomto období vážně poškodit vyvíjející se organizmus.Mezi teratogenní faktory řadíme chemické látky (organická rozpouštědla, léky -např.thalidomid), hormonální látky, poruchy nutriční, ionizační záření, infekční nemoci matky.
Z genetického hlediska je možné rozdělit vady:
1. vady s nezvýšeným rizikem - etiologie exogenní
2. vady se středně zvýšeným rizikem - multifaktoriální dědičnost
3 vady s vysokým rizikem - autozomálně dominantní, autozomálně recesivní dědičnost.
Nomenklatura vrozených vad prošla různými úpravami a často se různí i ve světoznámých ortopedických učebnicích. Genetici u vad končetin používají např. dělení dle autorů -Temtami, Kusick :
absence
brachydaktylie
syndaktylie
polydaktylie
kontraktury
symfalangie
zaškrceniny
Mezinárodní nomenklatura uznaná Světovou zdravotnickou organizací je Swansonova klasifikace z roku 1978.Vrozené vady končetin dělí do 7 skupin.
1. chybný vývoj
2. chybná diferenciace a separace
3. zdvojení
4. nadměrný růst( gigantismus)
5. nedostatečný růst ( hypoplazie)
6. vrozená konstrikce ( amniotické pruhy)
7. generalizované skeletální vady
Do těchto 7 skupin lze zařadit všechny vrozené končetinové deformity.
Podle nové terminologie se dělí defekty končetin na transverzální a longitudinální a obě pak na terminální a vmezeřené (interkalární).

Fysikální terapie

Fysikální terapie
Nedílnou součástí léčby poranění pohybového aparátu je fyzikální terapie. Pohyb a tedy normální funkce pohybového aparátu zabraňuje atrofii svalstva , kloubním kontrakturám, změnám trofiky končetin a zrychluje a zkvalitňuje fysiologické hojení.
Intensita rehabilitace musí být přímo úměrná postupu
hojení. Nadměrná pohybová aktivita vede k zpomalení hojení a zvyšuje riziko pakloubu . Přiměřená pohybová aktivita je prospěšná a existují dokonce metodiky, které umožňují časnou zátěž a časný pohyb v kloubech . Tato „funkční léčba zlomenin“ vyžaduje znalost principů a specielní fixační obvazovou techniku.
Pro informaci o této technice odkazujeme na stěžejní práci Sarmienta.

Aplikace trakčních pomůcek vyžaduje pečlivou přípravu a bezchybné podložení ať již botiček či náplasťových fixací. Důležité je aktivně pátrat na každodenní vizitě po možných útlacích či zaškrcení. Aplikace transoseální fixace je operační zákrok který by měl být prováděn na sále za všech aseptických kautel.