traumatologie

Zlomeniny předloktí
Relativně časté poranění horní končetiny, ke kterému dochází po pádech na horní končetinu či po úderech do předloktí. Většinou dochází ke zlomenině obou kostí . Dislokace je dána výší zlomeniny a svalovými úpony .Jejich stahy jsou zodpovědné za dislokaci zlomenin
Reposice se provádí tahem v dlouhé ose většinou v supinaci, využívá se možnost tlaku na membrana interossea, která umožní distrakci obou kostí od sebe a napomůže reposici. U dětí je výhoda pevného periostu, který pomůže nejen udržet úlomky v postavení, ale mnohdy i napomůže reposici, když se úlomky vtáhnou zpět do periostálního rukávu.
Reposice je do tzv. fysiologického postavení , je možné počítat s určitou remodelační schopností organismu, jejíž kapacita však klesá s velikostí dislokace a vzrůstajícím věkem. Optimální je snaha o dokonalou reposici vždy.

Zlomeniny horního konce předloktí
Málo časté jsou zlomeniny olecranu či hlavičky radia ze stejného důvodu jako u luxací lokte. Pokud k nim dojde, pak většinou v adolescentním věku, terapie je pak většinou operační - tahová cerkláž olekranu, či transfixace hlavičky radia je metodou volby. V nižším věku je nutné se obávat postižení růstové ploténky a pak je tedy vhodnější volit pouze transfixaci K. dráty.

Zlomeniny diafysy radia či ulny.
Pokud není možné provést přijatelnou reposici, je nutné přistoupit ke krvavé reposici. Fixace je stabilní, dlahovou osteosynthesou obou kostí nebo jednodušší pomocí K.drátů intramedulárně, adaptačně, či pomocí elastických Prevotových prutů. Jejich indikace je širší než pouze zlomenin v diafyse . Někdy se podaří jejich pomocí reponovat a fixovat i zlomeninu hlavičky radia.